





Tato skupina hub má ve velké většině odlišný vývoj v dospělou plodnici. Mezi břichatkovité patří pýchavky, hvězdovky a různé podzemní houby. Většina druhů prochází vývojovým stadiem „vajíčka“, ze kterého vyroste dospělá plodnice a teprve poté se mohou uvolňovat zralé výtrusy (např. hvězdovky a hadovky). U pýchavek je maličko odlišný vývoj – plodnice se ve stáří rozruší a taprve poté se mohou šířit výtrusy, které jsou uvnitř plodnice.
Mají rourky a hřibovitý tvar, což je jejich hlavním poznávacím znakem. Mezi ně se však řadí i několik druhů, které sice mají lupeny, ale patří vývojově blíže k hřibovitým. Jsou to například slizáky a lupenopórky.
Těchto hub je nejvíce, a tak je třeba je rozdělit do množství skupin sobě více příbuzných druhů. Mezi nejpočetnější patří holubinky a ryzce. Tyto dvě skupiny se liší od ostatních lupenatých hub konzistencí své dužiny, která má jinou buněčnou stavbu. Lze ji z nich „vytrhnout“ bez vláken (jako z jablka). Ryzce se od holubinek odlišují tím, že po poranění roní mléko, které holubinky nemají. Mezi početné skupiny patří také pečárky (pěstované nazýváme žampiony) a muchomůrky. Od sebe je lze rozpoznat velice snadno podle znaku, který připadá velkému množství lidí jako nevýznamný – barva lupenů. Protože mají muchomůrky bílé či bělavé výtrusy, mají i ve stáří bělavé lupeny. Naproti tomu pečárky mají výtrusy hnědé, tudíž lupeny jsou již od mládí růžové či hnědavé a ve stáří hnědé až černé – nikdy bílé!
Mezi ně patří například choroše, lošáky, lišky a vlastně všechny druhy, které nelze přidat k jiným skupinám. Některé z nich mohou mít i krátké rourky (choroše), ostny (lošáky, rosolozuby), lištiny (lišky) či zcela lysé výtrusorodé rouško (např. stročky).
Vyznačují se stavbou výtrusorodého rouška (pod mikroskopem), které je odlišné od ostatních skupin hub. Namají tedy ani rourky,ani lupeny. Patří mezi ně houby smržovité, řasnatky a množství málo běžných druhů – většinou velkých několik milimetrů až centimetrů.
Menu články
Anketa
Vtipy
Jeden opilec si zkrátil cestu domů přes hřbitov. Tam však spadl do vykopaného hrobu a usnul. Ráno se prochladlý probudil a nadává: "Sakra, to je zima." A paní, co o kousek dál pokládala kytičku na hrob, povídá: "Tak proč ses odkopal?" další anekdoty