I když tato houba bývá uváděna v atlasech jako houba jedlá, její jedlost je sporná, bylo uvedeno několik otrav po požití této bedly, převážně šlo o žaludeční otravy u citlivých osob.
Latinsky: Macrolepiota rachodes var. hortensis
Jedlá/nejedlá ………….. Jedlost bedly červenající zahradní je sporná bylo uvedeno několik otrav po požití této bedly, převážně šlo o žaludeční otravy u citlivých osob, proto sbírejme raději bedly, které rostou v lesích a ne na stanovištích ovlivněných člověkem.
Doba výskytu: červenec až říjen
Roste hojně v zahradách, parcích, kompostech, pařeništích, ve sklenících na půdě bohaté na humus.
Klobouk až 180 mm, kulovitý, sklenutý, nakonec plochý, matný na středu hladký, směrem k okrajina hnědavém až bělavém podkladě kontrastně soustředně tmavohnědě šupinatý, na okraji jemně vláknitě šupinkatý, okraj je tupý, vláknitý dlouho ověšený zbytky závoje. Lupeny jsou široké, volné, nejprve bělavé, potom krémové, po poranění červenající, později hnědnoucí.
Třeň až 200 mm, válcovitý, naspodu s rozšířenou odsedlou hlízou, vylomitelný, v mládí plný, ve stáří rourkovitě dutý, po otlačení hnědnoucí. Prsten je blanitý, robustní, bílý, posunovatelný. Dužnina je bílá, na řezu oranžově červenající, má nevýraznou chuť a pach, připomíná syrové brambory.
Někdy se používá i název bedla česká zahradní.
Možná záměna:
Bedla červenající (Macrolepiota rachodes), roste v lesích, hájích a má menší odsedlou hlízu.
Autor textu: Dalibor Marounek, autor fotografií: J. Laštůvka













































































































































