Jak jedli naši předkové – 1 díl

Česká kuchyně, tím je míněna i ta moravská, byla v minulosti proslavená. Některé pokrmy dokonce obohatili světovou kuchyni. Ano, i daleko za našimi hranicemi se proslavilo nejen plzeňské pivo, podle kterého se ve světě některá světlá piva nazývají Pilsner, ale díru do světa udělaly i naše české knedlíky, medovina, či například lívance.

Ve středověku napsal Johannes Butzbach ve svém díle Hodoporicon, že se o české kuchyni říká, český vepř šafránem splyne, což vyjadřovalo ten fakt, že se v české kuchyni mnoho nejen domácího, ale i dováženého koření používalo.

Když se podíváme na českou historickou české kuchyně, často se nám sbíhají sliny. Gastronomické pochoutky patřily obyčejně jen na panský stůl, ale i lidové pokrmy byly v minulosti velmi chutné a nápadité i přes jejich jednoduchost.

 

 

Ovšem ne vždy bylo jídla dostatek. Vždyť známe z historie i hladomory a to téměř ve všech koutech světa.

Když se začteme do historie každého národa, zjistíme, že hlavní surovinu k přípravě jídla tvořily obiloviny a luštěniny. Byli to předchůdci dnešních vyšlechtěných odrůd žita, pšenice, ječmene, ovsa, pohanky a prosa. Jednou z nejdůležitějších obilovin bylo tehdy proso, dodnes je známá píseň „Sil jsem proso na souvrati“, ale kde je sláva prosa dnes? Spíše ho známé jako krmení pro andulky.

Loupané proso je ovšem v prodeji dodnes, nezapadlo, ba naopak, prodává se dnes pod obchodním názvem jáhly. Jde o malé žluté kuličky 1 mm v průměru, (jáhly připomínají kuskus, forma těstoviny vyrobená ze suché směsi krupice a vody). Ano, dnes si proso (jáhly) našlo své příznivce hlavně mezi vegetariány a zastánci zdravé výživy. A není divu, jde o totiž bezlepkovou potravinu. Ve středověku byla velmi oblíbená prosná kaše.

Pohanka byla především oblíbená na Moravě (hlavně Valašsko), ještě na začátku minulého století se na Valašsku v primitivních mlýncích podomácku vyráběly pohankové kroupy, z nichž se vařila nejen kaše, ale dávala se do polévek nebo se přidávaly do jelit a jaternic při zabíjačce. Pohanková kaše, na Valašku ,,černidlo“, se mastila rozškvařenou slaninou, nebo se do ní přidával nasekaný slaneček.

 

 

Velmi známý valašský pokrm byl také kontrabáš, připravený z pohanky, brambor a uzeného masa se začal vařit později, až když se v Čechách začaly pěstovat brambory, tedy koncem 17 století. Z pohanky se mlela i mouka. Dnes je pohanka v kuchyni stále oblíbenější.

Z obilí, nejprve neuměle drceného, pekli naši předkové placky. Zadělali se vodou, přidávala se do nich sůl, mastili se sádlem, mazali se medem, pekly se většinou na kamnech.

Důležitou součástí stravy byl chléb. Staré kroniky praví: chléb býval nade všecky krmě starých Čechů nejoblíbenější. Dovedli péci 12 druhů chléb žemlový (pšeniční), žitný, ječný, sušcový, nakyslý (asi kváskový), prosný, žaludový (mouka ze žaludů se běžně používala), pohankový, oplatkový, koláčový, perníkový, vlašský (některé typy italského chleba).

Z luštěnin naši předkové znali hrách a čočku, ty se objevily na našem území už v 5 století před naším letopočtem. Bob byl znám už od doby bronzové, fazole se rozšířili v českých zemích až v 17 století, jejich původem je Amerika a Asie. Luštěniny, staří Čechové, uměli velmi dobře upravit, především pak právě hrách a čočku připravovali na mnoho způsobů.

 

 

Luštěniny tvořily pilíř tehdejší kuchyně. Především se jedla hrachová kaše, brambory ještě nebyly do roku 1623 v Čechách známé. Poprvé se objevili na stole Viléma Slavaty, pozdějšího nejvyššího kancléře Českého království.

Oblíbený pokrm z naklíčeného hrachu pučálka jiný název pálenec se připravuje dodnes. Dříve se pučálka připravovala na slano i na sladko.

Hrachová polévka má rovněž mnoho obměn a byla oblíbená i v německých zemích. Pekli se i hrachové placky z uvařeného a mletého hrachu, které se smažily na sádle. Bob setý se pěstoval pro semeno, z kterého se vařila rovněž kaše, kaše z bobů i ječmene byla ve starém Římě potravou gladiátorů pro své nutriční hodnoty, které ovšem dříve neznali, dnes víme, že bobová semena obsahují 49 % sacharidů a 44 % bílkovin. Dnes se tato zapomenutá luštěnina opět dostává do popředí zájmu i v české kuchyni.

Staročeská čočka na kyselo, zadělávaná čočka, čočková polévka v různých obměnách patří ke klasice staročeské kuchyně a vaří se dodnes. Čočka se tradičně objevuje na svátečním stole i na Nový rok, podle pověry kdo sní na Nový rok čočku, budou se ho celý rok držet peníze. Nejčastěji se na Nový rok podává s uzeným masem.

 

Text i foto D. M.

 

Zmiňované recepty v článku můžete najít zde:

• Pečený bůček na zázvoru a česneku
• Valašský kontrabáš
• Pučálka
• Čočka vařená nakyselo…

 

Další díly v sérii článků:

• Jak jedli naši předkové – 2 díl
• Jak jedli naši předkové – 3 díl
• Jak jedli naši předkové – 4 díl
• Jak jedli naši předkové – 5 díl
• Jak jedli naši předkové – 6 díl
• Jak jedli naši předkové – 7 díl
• Jak jedli naši předkové – 8 díl
• Jak jedli naši předkové – 9 díl
• Jak jedli naši předkové – 10 díl
• Jak jedli naši předkové – 11 díl
• Jak jedli naši předkové – 12 díl
• Jak jedli naši předkové – 13 díl

Fotogalerie: