V květnu se začíná objevovat na živých i mrtvých kmenech stromů sírovec žlutooranžový – Leatiporus sulphureus (starší české názvy rovněž – chorošovec sírový, choroš sírový). Je to jednoletá, dřevokazná houba z čeledi chorošovitých (Polyporacea). Jde o kosmopolitní druh, což znamená, že roste na celém světě. Sírovec nejčastěji v kuchyni upravujeme povařením v osolené vodě, vodu můžeme i ochutit, například Podravkou, ovšem ideální je vývar z kostí. Nejčastější úprava sírovce je připravit ho jako klasický řízek. Jeho dužnina se nakrájí na 1 cm silné plátky a obalí v trojobalu, chutí pak připomíná kuřecí maso, proto ten nadpis!
Sírovec roste od dubna do září na živých i mrtvých kmenech listnatých stromech. Hostitelskou dřevinou bývá nejčastěji vrba, topol, třešně, dub a akát. Vytváří v mládí hlízovité, (v mládí připomínají na stromě nastříkanou pachovou pěnu proti zvěři) později polokruhové plodnice, které jsou vějířovitě, konzolovitě připojené k hostitelské dřevině, kde vytvářejí až několika kilogramové trsy. Plodnice jsou sytě žluté, s oranžovým nebo načervenalým nádechem, v mládí příjemné houbové vůně se šťavnatou dužninou mírně nakyslé chuti.
Sbírají se jen mladé plodnice uvnitř žluté, naoranžovělé, jak se říká lidově, zajede-li nůž do houby jako do másla, jsou plodnice jedlé. Starší plodnice mají uvnitř už dužninu bílou a ke konzumaci se nehodí, pamatujte je to choroš, dužnina starších plodnic nezměkne ani po hodinovém vaření.
Sírovec nejčastěji v kuchyni upravujeme povařením v osolené vodě, vodu můžeme i ochutit např. Podravkou, ideální je však vývar z kostí. Nejčastější úprava je klasický řízek, dužnina se nakrájí na 1 cm silné plátky a obalí v trojobalu, po usmažení chutí připomíná kuřecí maso. Uvařené kousky sírovce lze použít do směsí, klasického rizota, na různé saláty. Lze i sterilovat do láku, svojí žlutou barvou vhodný třeba do aspiků, upečené řízky lze naložit do láku jako pečenáče.
Sírovec je dobře poznatelný druh a vhodná houba ke sběru pro začátečníky houbaře. V čínské lidové medicíně hraje důležitou roli při regulaci činnosti lidského organismu. Staré plodnice se také zapalovali na odpuzování moskytů a jiného hmyzu. V době neúrody se ze starých usušených, rozdrcených, umletých plodnic pekl chléb.
Sírovec, který napadne hostitelskou dřevinu, způsobuje hnědou hnilobu dřeva, říká se jí i kostková hniloba, protože rozloží dřevo na nepravidelné kostky.
Sírovec před 30 lety houbaři moc nesbírali, ani se neobjevoval v běžných atlasech. V posledních letech získal mezi houbaři velkou oblibu. Oblíbený je i ve Velké Britanii, kde se nazývá Chicken Of The Woods – kuře z lesa, recepty v angličtině ze sírovce najdeme i na You Tube. Sírovcem se řadu let zabývají i vědci, byly potvrzeny antibakteriální i velmi výrazné antioxidační vlastnosti. V některých zdrojích na internetu se objevují nepodložené informace, že z akátu je sírovec jedovatý, což není pravda a žádný z profesionálních českých mykologů tuto informaci nepotvrdil.
Text i foto: D. Marounek
Další články k tématu:
- Jarní houby – sírovec, choroše, opěnky, třepenitka – 5. díl
- Atlas hub – Sírovec žlutooranžový
- Houby a jejich zpracování…
Recepty ze sírovce:
- Řízky ze sírovce
- Pečenáče ze sírovce
- Sírovec na kari
- Chlapský salát se sírovcem
- Rizoto se sírovcem
- Vepřové maso se sírovcem žlutooranžovým na asijský způsob
- Guláš z májovek a sírovce
- Salát ze sírovce s chřestem…
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.