Historie gastronomie
Vzpomínáte si, kolik stál například smažený řízek s bramborovým salátem za hluboké totality? Ne? Zde najdete například několik jídelních lístků z minulého století. Budete se divit, co vše a zakolik se tehdy nabízelo v restauracích a hospodách. A co dobové reklamy? Pamatujete, jaké byly? Máme tu i jiné fotografie a staré dokumenty. Například stroje a přístroje do kuchyně našich pra, pra dědů, kdy se ještě svítilo svíčkou a elektřina v chalupách nebyla.
Podkategorie: Jídlo a ingredience 28, Nápoje 9, Období 16, Obecně o historii vaření 18, Historie gastronomie ve fotografii 5, Lidové zvyky a pověry 5
Historie máku
Historie máku je dlouhá a složitá. Nejstarší nálezy máku pocházejí z mladší doby kamenné a byly objeveny ve švýcarských kolových stavbách.
Historie opilství nejen v Čechách
Od druhé poloviny 15. století proniklo do slovníku starých Čechů nové slovo – ožralec. Jeho zavedení a brzké rozšíření cosi signalizovalo a problém stoupající spotřeby alkoholu se dostal i na přetřes kronikářů.
Historie vánoc
… pro člověka dávných dob, obklopeného neznámým, často drsným a krutým světem, měly vánoce kouzelný význam v plném slova smyslu. Člověk si v nich různými symbolickými způsoby, pocházejícími až z pravěku lidstva, vyprošoval pro sebe a svou rodinu celoroční štěstí a zdraví …
Historie ve fotografii – pomůcky do kuchyně a ke stolování, jídelní lístky
Člověk si vždy uměl práci ulehčit a proto již v dávné minulosti začal používat pomůcky a potřeby, které mu zjednodušily přípravu pokrmů a také zpříjemňovaly chvíle spojené právě se stravováním. A jídelní lístky, ty mluví samy za sebe. Za kolik a co se jedlo v minulém století se dozvíte právě zde!
Hodování na královských dvorech
… renesanční velmožové se vůbec místo cigaretami, alkoholem či after-shavem obdarovávali masem z divočiny …
Houby a jejich historie
První dochovaný traktát o houbách pochází ze 4. století př.n.l. Starořecký učenec Theofrastos, jemuž se říkalo „otec botaniky“, v něm popisuje žampiony a lanýže.
Chystáte se otevřít sekt? Přečtěte si nejprve o historii přípitku
Oslavy spojené s vánočními svátky i koncem roku se neobejdou bez přípitku. Většina Čechů k němu volí bublinky s tradiční značkou Bohemia Sekt. Lehké přiťuknutí skleniček a pohled z očí do očí pro nás symbolizuje slavnostní náladu, nový začátek či naopak úspěšné ukončení minulého období. Podle legend je však původ tohoto zvyku úplně jiný.
Jak jedli naši předkové – 1 díl
Česká kuchyně, tím je míněna i ta moravská, byla v minulosti proslavená. Některé pokrmy dokonce obohatili světovou kuchyni. Ano, i daleko za našimi hranicemi se proslavilo nejen plzeňské pivo, podle kterého se ve světě některá světlá piva nazývají Pilsner, ale díru do světa udělaly i naše české knedlíky, medovina, či například lívance.
Jak jedli naši předkové – 10 díl
Ryby v jídelníčku našich předků jsou známé po staletí, rybářské řemeslo patří k jedněm z nejstarších řemesel vůbec. Archeologické nálezy říčního rybářství jako jsou vrše, sítě, či udice atd., dokazují, že na našem území se rybařilo už mezi 8.-9. stoletím. První rybníky pro chov ryb, než je začal budovat Jakub Krčín, nechala vybudovat církev už v 11. století. Nejprve byla ryba považována za postní pokrm. První rybníky vznikaly především u klášterů. Mělo to důvod, rybí maso si pak mohla církev dopřát v hojné míře po celý rok, především pak právě v době půstu.
Jak jedli naši předkové – 11 díl
Bez nadsázky se dá říci, že v dnešní moderní době, co Čech to houbař. Oblíbenou smaženici, bramboračku, nebo houbovou omáčku bez hub prostě neuvaříme. Každý rok, nejčastěji v září, vyráží tisíce Čechů do lesů na houby. V Čechách se houby sbíraly od středověku. V antickém Římě se konzumovaly ještě dříve, svědčí o tom mnoho zápisů. Staří Římané si hub cenili a dovedli je i dokonale připravit. Houby zmiňuje například Seneca, Marcus Gavia Apicia, vyhlášený římský gurmán, jeho jméno si vypůjčil neznámý autor jako název dochované kuchařky ze 4. století Apicius.
Jak jedli naši předkové – 12 díl
Mezi důležitou součást stravy našich předků patřily brambory. I dnes patří mezi základní kameny české kuchyně. Nejdříve se ale podíváme do historie, řekneme si něco o rozšíření brambor v Evropě a Čechách. Jejich objevení Evropany spadá do období španělských výbojů v jižní Americe. Brambory poprvé spatřili španělští vojáci v roce 1536 v peruánské vesnici Sorocota. Pěstovali je tamější peruánští indiáni, obyvatelé vesnice. V roce 1540 byly brambory poprvé dovezeny do Španělska, o něco později je pak do Anglie přivezli angličtí mořeplavci. První písemný záznam o bramborách je z roku 1565, kdy španělský král Filip II, tehdy poslal nemocnému papeži Piovi IV. bramborové hlízy, aby je použil jako lék.
Jak jedli naši předkové – 13 díl
Pokrmy, které naši předkové připravovali, se musely také něčím zapít. Když vynecháme pramenitou vodu, mléko a medovinu tak k nejčastějším nápojům patřilo především víno a pivo. Vliv na konzumaci vína a piva měla anticko – křesťanská kultura a pohanské slovansko-germánské tradice. V tomto článku si tedy povíme něco málo o historii vína a piva a také o využití těchto dvou nápojů při vaření našimi předky. Recepty na využití piva a vína v kuchyni pak najdete pod tímto článkem.
Jak jedli naši předkové – 2 díl
V minulém díle jsme skončili u luštěnin. Povězme si ještě pár historických, úsměvných informací o hrachu. Ve starém pojednání o krmi z 15. století se píše: „hlavní povaha české kuchyně je hrách, kaše, maso a korunou všeho je chléb. Němci ale pojídají masa tak ohromné kusy, že z jednoho kusu by se dal ve Vlaších pořídit banket.” V Molerianově lékařství tu dí se: „rozličného obyčeje navyklých krmí našich Čechů s jejich hrachem, cibulí a sýrem dotýkati se nechci, Moravců s jejich topénkami a sýrnými polévkami. Lužických s jejich hůbami a syrovátkami, Sasův se slaninami, Švábů s vejci na másle a ovesnými kašemi, Elsasanů s uzeným masem a česnekem a Vlachů s jejich starými klobásami, kteréž šest let smrdí jak starý kozel.”
Jak jedli naši předkové – 3 díl
V pekařském cechu byli sdruženi i perníkáři. Perník je starou chloubou českých zemí i když je historicky doloženo, že první cáletníci, tak se říkalo pernikářům, přišli do Čech z Norimberku už ve 13. století, pekli pečivo s medem, cukr byl totiž známý až v 19. století. (viz minulý díl Celetná ulice). Tradiční práce pernikářů je úzce spojena s cukrářstvím. Pernikáři se rozšířili po celém tehdejším českém království a nejvíce se jich usadilo na Pardubicku. Dosud proslulý perník pardubický se vyrábí stále, dnes ovšem průmyslově. V Pardubicích je i muzeum perníku, umístěné v bývalém loveckém zámečku, které se vtipně nazývá Perníková chaloupka.
Jak jedli naši předkové – 4 díl
Polévky byly v Čechách považovány za jídlo chudých. Často to bylo jediné teplé jídlo za celý den. Většinou se dalo do hrnce, co dům dal, a nechalo vařit na plotně. Častou surovinou byl oblíbený hrách, kroupy, proso, čočka, zelí, zelenina… tyto jednoduché polévky se vařily bez jíšek, občas se zahustili jen moukou. Jan Kantor v 16. století v kuchařce Kuchařství o rozličných krmích uvádí: „Polévek známo je asi tucet druhů, polévka oukropná (česnečka), lačnému hrachová, není zlá, nasytí, polévka pivní je pochopná (asi se po ní dobře myslelo), z ježdíků (rybí) polévka sváteční, polévka ořechová je čistá.“
Jak jedli naši předkové – 5 díl
Jak už jsme psali v minulém díle této série článků, polévky patřily v minulosti k hlavní stravě selského a chudého lidu. Jedna polévka, která vstoupila do dějin gastronomie, vynesla svému autorovi dokonce šlechtický titul. Benjamin Thompson (1753 -1814) byl angloamerický fyzik, který pracoval pro bavorského kurfiřta. Na jeho dvoře vymyslel hustou polévku, která měla posilnit zesláblé vojáky po boji, ale i nasytit zesláblé vězně a chudé dělníky, aby podával při práci lepší výkon…
Jak jedli naši předkové – 6 díl
V minulém článku jsme se zmínili o světlé a černé polévce, které se tradičně vařily o vesnické zabíjačce. Ovšem dříve se maso, mezi prostým lidem, konzumovalo velmi málo, většinou jen o posvíceních, kdy byla úroda pod střechou, také o Vánocích, či Masopustu a také v období domácích zabíjaček. V tomto článku se podrobněji podíváme právě na staročeskou zabíjačku. Šlo o domácí porážku prasat, která se na vesnicích chovaly. Tato tradice přetrvává dodnes, ovšem pomalu mizí.
Jak jedli naši předkové – 7 díl
Maso je odpradávna důležitou složkou v jídelníčku člověka, i když ho některé moderní trendy dnes zavrhují. Asi nemusím zmiňovat, že se mezi námi již v minulém století objevili vegetariáni, vegani, také další zastánci zdravé výživy, v jejichž jídelníčcích maso chybí a je nahrazováno různými náhražkami. Chudší vrstvy ve středověku jedli maso zřídka, ale nedobrovolně, bylo totiž výsadou šlechty a měšťanů. Chudina na maso neměla. Staré zápisy píší: „kuchyně měšťanská chodila ráda po panské a v obyčejném jídle se jí vyrovnala, v mírnosti se rovněž nelišila, již sobě jedni na druhé takové obědy strojí, by měli domy uprodati a v dluzích zůstati.“ Ano, maso si dopřávali jen výše postavení.
Jak jedli naši předkové – 8 díl
Hovězí maso na rozdíl od měšťanů a šlechty se jedlo mezi prostým lidem velmi málo, kráva, kterou vlastnili, sloužila jako tažné zvíře a hlavně dávala mléko, z kterého se vyrábělo máslo, tvaroh, sýr a další produkty, které živily často početnou rodinu. Ve velkém se začal chovat skot pro maso až koncem 17. století, kdy se na statky začal dovážet skot s velkou užitkovostí z alpských oblastí z Bavorska, Švýcarska, ale i Holandska.
Jak jedli naši předkové – 9 díl
Lov patřil v minulosti k hlavním kratochvílím šlechty. Jako původní zvěř se lovil jelen, který byl označován za zvěř královskou. V dřívějších dobách jeleny směli lovit jen příslušníci šlechtického rodu. Lov jelena však nebyl jen kvůli masu, ale každý šlechtic toužil po trofejním paroží, které pak zdobilo jejich hrady a zámky. První oboru pro jeleny vybudoval Přemysl Otakar II. už v roce 1266. Později, na přelomu 19. a 20. století, byl dovezen do Čech i na Moravu asijský jelen sika, který nebyl tak mohutného vzrůstu ani neměl mohutné paroží jako jelen evropský. Šlechta také lovila srnčí, černou zvěř, jezevce, zajíce a dokonce i medvědy.
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.