REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Houby a jejich historie

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

První dochovaný traktát o houbách pochází ze 4. století př.n.l. Starořecký učenec Theofrastos, jemuž se říkalo „otec botaniky“, v něm popisuje žampiony a lanýže.


A o 500 let později římský autor Plinius Starší shromáždil ve svém díle Naturalis historia vše, co dosud lidstvo o houbách vědělo a rozdělil je na jedlé a škodlivé. Teprve v 18. století, kdy bylo zjištěno, že houby obsahují semena ( výtrusy), je s definitivní platností zařadila věda mezi rostliny. A za 100 let vědci objevili, že houby vyrůstají z pavučinové hmoty, kterou nazvali podhoubí. Dnes je popsáno přes 80 000 druhů hub. Houby dosahují různých velikostí. Některé druhy dorůstají velikosti melounu, jiné se dají spatřit pouze pod mikroskopem. 400 až 600 z nich je označováno za jedlé. U nás se houbami podrobně zabývá Česká mykologická společnost, založená roku 1919.

Houby jsou velkým přínosem pro kuchyni. Zejména pro svůj obsah kořenných látek, které výhodně nahrazují mnohé koření. Samozřejmě, že první zásadou je vytřídit houby neznámé, podezřelé nebo dokonce prudce jedovaté. Používáme takových hub, kde máme jistotu, že jsou nejedovaté. Jedlé houby se však mohou stát jedovatými např. když se zapaří, zplesnivějí nebo jsou nahnilé. Čerstvé houby obsahují v průměru 2,5 až 3,5 procenta bílkovin. V teple a stárnutím podléhají bílkoviny hub, podobně jako u masa a ryb, rychlým rozkladným procesům a mohou vést k nejtěžším otravám, které mohou končit i smrtelně. U některých hub se mohou objevit alergické reakce na jejich konzumaci. K příznakům patří hlavně změna na pokožce, kopřivka, ale též alergické astma a poruchy krevního oběhu.

V řečtině jedno označení pro houbu, mykos, znamenalo hlen (srovnej lékařské mucus, mukózní); „mykologie“ je tedy tolik co hlenosloví. Druhé označení, bolités znamenalo dokonce hnůj nebo trus; v dnešním vědeckém názvosloví však „Boletus“ neznamená ani hnojník ani hovník, nýbrž hřib. Latinské „fungus“ znamenalo plíseň – plísně sice patří k nižším houbám, důvody tohoto označení však jistě nebyly taxonomické, nýbrž opět pohrdlivé. Německé Pilz je prý z boletus a Schwamm souvisí se Sumpf – bažina. Naše houba je prý z téhož základu jako „fungus“; obrat „houby!“ pak znamená tolik co nic – a je průhlednou tabuistickou náhražkou… A tak se z blízkosti alchymistické „prima materia“ (hnilobné pralátky) v žádném jazyce nevymaníme.

Autor: Jaroslav Vašák

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy