REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Historie vánoc

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

… pro člověka dávných dob, obklopeného neznámým, často drsným a krutým světem, měly vánoce kouzelný význam v plném slova smyslu. Člověk si v nich různými symbolickými způsoby, pocházejícími až z pravěku lidstva, vyprošoval pro sebe a svou rodinu celoroční štěstí a zdraví …


Vůně Vánoc

Mezi vzpomínkami z dětství, které se každému vybavují, jsou vzpomínky na Vánoce. Jsou milé sluchu i zraku, plné vůně a chutí, které nás provázejí po celý život. Rodinné teplo vánoc milujeme všichni.

Pro člověka dávných dob, obklopeného neznámým, často drsným a krutým světem, měly vánoce kouzelný význam v plném slova smyslu. Člověk si v nich různými symbolickými způsoby, pocházejícími až z pravěku lidstva, vyprošoval pro sebe a svou rodinu celoroční štěstí a zdraví.

Kuchyně všedních dnů bývala v dřívějších dobách chudá, protože pšeničná mouka byla drahá, stejně jako ostatní suroviny. O to bohatší ale býval vánoční stůl. Podávala se oblíbená hrachová polévka, hrách, čočka, jáhly, kroupy, ovocné omáčky a různé jiné omáčky. Všude pekli vánočku, záviny a koláče. Na Ostravsku končívala večeře oplatkou s medem, jinde se podávaly chlupaté knedlíky a nesměla také samozřejmě chybět ryba upravená na nejrůznější způsoby.

Atmosféru štědrovečerní večeře můžeme vykouzlit vedle podávání tradičních jídel také slavnostním prostřením, drobnými stylovými vánočními předměty, purpurou, vůní františků, prskavkami, stylovými svícny, naleštěným nejrůznějším ovocem, jablky, hroznovým vínem, sušenými jablky a švestkami, pomeranči, mandarinkami, banány a různými druhy ořechů. Nejen dospělí, ale především děti velice citově vnímají tuto slavnostní vánoční chvíli, kterou si ve svých dětských dušičkách odnášejí do svého dalšího života a tím ji potom napodobují a znovu objevují ve svých budoucích rodinách.

Pojmenování Vánoc

Český název „vánoce“ vznikl zkomolením německého výrazu „Weihnachten“ sloveso „weihwn“ značí „světiti“ a „die Nacht“ noc. Německé značení Vánoc Weihnachten je odvozeno ze středohornoměmeckého ze den wihen nahten (v posvátných nocích, ve svatých nocích). Znalec vánoční tématiky Václav Frolec udává, že šlo zřejmě o předkřesťanské sváteční dny, patrně spjaté s velkou událostí zimního slunovratu, s časem tajemných změn. Označení Weihnachten se zřejmě udržovalo v lidovém prostředí. Zobecnělo až v druhé polovině 12. století.

V Rusku se tomuto svátku říkalo „rozděsto“ a v Polsku „Božie narodzenie“. Z latinských slov „natalis dies“ – narozeniny, vzniklo francouzské pojmenování „noël“, španělské „la navidad“ a italské „natale“. Angličané říkají „Christmas“, čili Kristova oslava, v Holandsku“ kerstmist“ nebo „kerstdag“. A konečně v Srbsku „božič“.

Koleda

Název koleda je odvozen z latinského „calendae“, jímž se ve starém Římě označoval každý první den v měsíci, později první svátky po slunovratu. Koleda patří k pojmenováním všeslovanským. Ve staroslověnštině slovo koleda označovalo novoroční den, bulharské slovo koleda nese význam vánoce i koleda, dolnolužické kóloda označuje novoroční dar. V ostatních slovanských jazycích má toto slovo významy víceméně obdobné.

U nás se slovo „koleda“ stalo lidovým označením pro období od 24. prosince do Nového roku, případně až do Tří králů. Koledovat nebo chodit koledou znamenalo obcházet známé a přát jim zdraví a pohodu do Nového roku. Zprávy o tomto zvyku sahají v Čechách až do konce 14. století.

Koledy známe již z doby předhusitské. Koledovalo nejen duchovenstvo, správci farních škol, žáci, městští buřiči, ale i příslušníci opovržených profesí. Koledou se nazývala také obchůzka dětí, žáků, učitele, kněze, kostelníka a jiných školních a farních zaměstnanců, při nichž se zpívaly veselé písničky, recitovala přání a předváděly vánoční hry a vykuřoval dům i chlévy. Za všechny tyto úkony byli koledníci obdarování obvykle v naturáliích. Pro chudé děti i nijak zvlášť hmotně zabezpečené žáky a učitele se tak koleda stala zdrojem vítaného přilepšení.

Koledování je staročeský zvyk, kdy koledníci hromadně obcházeli domy, často přestrojeni za maškary, a v každém domě opakovali písně a sbírali dárky. Hlavní dobou koledování je období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů, tedy mezi 24. prosincem a 6. lednem.

Nejčastěji se chodilo koledovat na Štědrý den, svátek Štěpána a na Nový rok. Dalším koledním obdobím byly velikonoční svátky. Obě tyto doby souvisí s původním posláním koled, pozdravit každý dům na počátku nového roku – ať již kalendářního, tak hospodářského – při zahájení zemědělských prací.

Půst

Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe…

S oslavami narození Ježíše Krista byl od pradávných dob spojen zpěv při slavnostních bohoslužbách. Z něho pak vycházela tvorba populárních lidových koled, které se zpívají dodnes. Mnoho koled se zachovalo v barokních kancionálech – jejich autory či uspořadateli byli např. Adam Michna z Otradovic, Bedřich Bridel nebo Matěj Václav Štajer. Nepřehlédnutelnou součástí atmosféry předvánoční Prahy byl mikulášský trh, který se tradičně již od počátku prosince konal na Staroměstském náměstí. Vánoční období končilo svátkem Tří králů, kdy v pražských chrámech zněly slavné tříkrálové mše a pražské domácnosti znovu navštěvovali koledníci, převlečení za legendární mudrce z Východu. Od konce 19. stol. se začal okázaleji připomínat svátek Nového roku příležitostně vytištěnými kalendáři; spolu s gratulací je rozdávali pražští kominíci a brzy i popeláři – pro ty se tak stal 1. leden příležitostí vykoledovat si příspěvek na přilepšenou. Na přelomu 19. a 20. stol. se začala objevovat tištěná novoroční přání, která se však v podobě grafických listů zachovala ojediněle již z 18. stol. S rozšířením obrazových pohlednic je spojeno posílání vánočních přání s různými zimními a vánočními motivy. Neodmyslitelnou kapitolou vánočních svátků se stala vánoční kuchyně se zvláštními pokrmy a samozřejmě také cukrovím.

Silvestr

31. prosince, poslední den roku, je sv. Silvestra. Kněz, který přežil pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána, se stal r. 311 papežem. Podle legendy pokřtil císaře Diokleciána a jeho ženu sv. Helenu. Zemřel roku 335. Je jedním z prvních uctívaných světců, jehož kult se rozšířil do celé Evropy. Kdysi se jeho svátek nespojoval se žádnými oslavami ani zvyky. Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ve většině křesťanských zemí ustálil kalendář gregoriánský a počátek nového roku na 1. lednu. Lidé navštěvovali kostel, děkovali za dobré prožití uplynulého roku a modlili se za dobrý průběh nového. Veselí a zvyky z pohanských dob však církev nepodporovala.

Teprve rozvoj ekonomiky a vědy v 19. století, který předznamenal příchod „nového zlatého věku“, dodal silvestrovské noci větší význam. Společnost bohatla a v očekávání ještě lepšího roku slavila Silvestra stále veseleji a okázaleji, s množstvím pokrmů a nápojů. Na venkově přetrvávaly některé zvyky, jako např. chození tzv. ometaček – chudých žen, které chodily po staveních, symbolicky ometaly plotnu, aby kamna v novém roce dobře hořela a přály všeho dobrého, za což obdržely almužnu. Hospodyně se varovaly toho, aby nechaly sušit prádlo, což znamenalo nebezpečí smrti někoho z rodiny v nadcházejícím roce.

Také zvyk jíst o půlnoci ovar a křen s jablky pro štěstí pochází z 19. st. Zejména léta přechodu z jednoho století do druhého v roce 1899 a 1900 a poté 1999 a 2000 znamenala nejbouřlivější oslavy Silvestra a příchodu nového roku. V ulicích, v restauracích i v domácnostech se organizovaly velkolepé zábavy a show, bohaté hody a stále nákladnější a velkolepější ohňostroje. Teprve v poslední době byly nejrůznější pochoutky vystřídány nazdobenými chlebíčky, obloženými mísami a nejrůznějšími slanými a sladkými zákusky. Stoupalo i množství vypitého alkoholu. Od konce 19. st. je běžným zvykem půlnoční přípitek šampaňským s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce.

Nový rok

Kdysi v římských dobách začínal nový rok prvním březnem, dnem, kdy přebírali úřad konzulové. Počátek roku souvisí se zavedeným kalendářem. Od r. 46 př. n. l. až do r. 1582 platil juliánský kalendář, upravený císařem G. J. Caesarem. Juliánský kalendář se od Gregoriánského lišil tím, že za přestupný rok počítal všechny roky, které byly dělitelné čtyřmi. Aby se zabránilo odchylce, která vznikala, počítá gregoriánský kalendář za přestupné jen ty roky na počátku století, které jsou dělitelné 400. Již podle juliánského kalendáře byl prvním dnem roku 1. leden. V církevní liturgii se ale zpočátku 1. leden nesvětil, počátkem liturgického roku byl advent. Teprve od 17. st. se prosazovalo sjednocování církevního a občanského počátku roku na 1. leden. V Čechách ten den dostávali kůroví zpěváci odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky, rodiče děti. Farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu zdraví a Boží požehnání. Učitelé posílali vrchnosti a městským zástupcům tzv. minucí – malovaná a veršovaná přáníčka, na které bylo zvykem odpovídat finančním dárkem.

V obcích chodila ulicemi koledující mládež. Nedělaly se nepříjemné práce – věřilo se, že co se bude dělat na Nový rok, to bude po celý rok, nesmělo se sušit prádlo, nesmělo se nic vynášet ani vymetat z místnosti. Chodili pekařští koledníci a peroutkami ometali za drobné pohoštění nebo odměnu prach, někde chodily na koledu i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazi, kterou umazaly nepozorného hospodáře. Jako výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku.

Většina těchto zvyků byla zapomenuta. Základem oslavy Nového roku dnes je setkání celé rodiny u bohatého oběda, kde by neměla chybět čočka nebo polévka s drobnou krupicí zvaná milionová (aby se člověka držely peníze), většinou se podává vepřové. Nepřípustný je zajíc či drůbež, aby štěstí neuteklo nebo neulétlo. Po obědě se rodina jde projít, navštěvují se výstavy, kulturní představení či přátelé.

Před Novým rokem si jednotlivci, rodiny i firmy posílají blahopřejné novoročenky, s hezkým či vtipným obrázkem a s přáním zdraví a štěstí v nadcházejícím roce. Často se přání krásného prožití vánoc a novoročního blahopřání spojuje. Na novoročenkách někdy bývá francouzská zkratka P.

F. (pour féliciter – pro štěstí). První novoročenku, vlastně omluvenku s obrázkem, poslal v r. 1827 hrabě Chotek, který pro své významné funkce nestačil odpovídat na stále se zvyšující množství blahopřání.

Kdy se slaví Nový rok v různých zemích?

Pravoslavný a řeckokatolický ritus dodržuje juliánský kalendář, podle něhož připadá Nový rok na 14. leden.

Počátkem islámského letopočtu je odchod proroka Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622. Hurra Muharram, první den prvního islámského kalendářního měsíce, se počítá podle lunárního systému, a tak datum konce jednoho a počátku dalšího roku není přesně stanoveno a může se posouvat v průběhu celého roku. Ovšem ani islámský svět není jednotný a v Afganistanu a Iránu slaví podle perského kalendáře začátek slunečního roku 21. března.

V Izraeli je začátek nového roku pohyblivý a spadá na první den měsíce Tišrí, tedy mezi 6. zářím a 5. říjnem. Roš hašanan se slaví dva dny a považuje se podle židovské tradice za čas, kdy se z Boží vůle rozhoduje o osudu každého člověka v příštím roce.

V Číně a v některých dalších východoasijských zemích začíná nový lunární rok koncem ledna nebo v únoru. Thajci oslavují svůj trut (Nový rok) v březnu nebo v dubnu, jihoindičtí Tamilové při zimním slunovratu. Tibeťané v únoru. Pro Japonce jsou novoroční oslavy 1. až 3. ledna. V mnoha venkovských oblastech se však slavnosti konají mezi 20. lednem a 19. únorem.

Novoroční selátko pro štěstí

Nejen v českých zemích, ale zejména na Slovensku, udržuje se dosud stará pověra, že prasátko přináší štěstí. Proto se také na novoročním stole nesmí objevit ani husa, nebo bažant, žádná pečeně, která lítá, neboť by se v novém roce rozletěl i všechen majetek. Zato nesmí chybět kousek vepřového nebo pro jistotu hned celé selátko.

Ačkoliv bývá vepř často zván „encyklopedií kuchyně“ pro své všestranné použití, přece v jemné kuchyni není dnes tak vysoce ceněn, ale mladé podsvinče se všeobecně uznává za velkou lahůdku.

Nejlepší jsou selátka zcela malá, která ještě sají mléko, tedy ve věku dvou až tří neděl. Podsvinče jako všechny pečeně je ovšem nejchutnější na rožni. Musíme-li se však spokojit s troubou, jde to i na pekáči. Nejprve dobře očištěné, vykuchané a oprané selátko necháme přes noc viset za nohy. Teprve druhý den je dobře nasolíme, zvenčí i zevnitř, do dutiny břišní vložíme skývu chleba, zašijeme ji a do hubičky dáme kousek chleba nebo špalíček dřeva, aby zůstala pootevřená. Pak selátko vložíme na veliký pekáč, se zkříženými dřívky tak, aby se nedotýkalo dna a nepřipálilo. Kolínka nařízneme a přední nožičky zastrčíme pod prsa, zadní také složíme, aby selátko na pekáči sedělo jakoby na bobku. Pod ně nalijeme trochu horké vody a celé sele napícháme jako husu vidličkou, aby se netvořily později na kůži puchýře. Pak je pomažeme celé rozpuštěným máslem, které necháme nejprve trochu vychladnout. Teprve takto připravené selátko strčíme do trouby.

Při pečení selátko občas podlijeme pivem a často mastíme nahoře máslem. Pečeme je podle velikosti jednu až půldruhé hodiny dozlatova tak, aby mělo kůrčičku pěkně chřupavou. Upečené selátko buď úhledně nakrájíme, nebo raději uložíme vcelku na dlouhou mísu a do hubičky mu dáme citron. Protože je dosti mastné, podáváme je nejlépe s jablečným křenem, nebo s jiným zeleninovým salátem, popř. s kyselejším kompotem a přidáme ještě krajíc chleba.

Ovoce na Štědrý den a na Silvestra

Kdyby to tak šlo, uschovat si třeba do bandasky dva nebo tři sluneční paprsky, trochu mořského koupání a zelené vonící louky. A pak se tím potěšit a osvěžit uprostřed nejstudenější zimy. Ale počkat – tohle všechno přece můžeme, jenomže trochu odlišným způsobem. Slunečním paprsky pod víčkem neudržíš, dělej, co dělej. Sladkost zahradních a lesních plodů však ano…

Nakládání ovoce do cukru a rumu je jedním z nejstarších druhů konzervování. Pro spolehlivé nakládání rumové dobroty, která poslouží jako opěvovaný nápoj nebo moučník kdykoliv v chladné zimě, však platí několik pravidel: Používejte zásadně důkladně vymytou a osušenou nádobu – nejlépe poslouží kameninový hrnec a obsahu asi 4 až 5 litrů.

Nakládejte jenom nejpěknější a zcela neporušené plody. Musí být zralé, ale nikoli přezrálé, nesmí být natlučené nebo jinak porušené. Používejme rum s vyšším procentem alkoholu – vhodný je také běžný tuzemský rum. Vyšší procento alkoholu však vyvolává jemnější aróma.

Jak hrnec plníme?

Především po částech: základním kamenem této sladké ovocné stavby jsou jahody: umyjeme 500 gramů jahod, necháme je odkapat a opatrně osušíme. Pak je posypeme 250 g cukru a necháme asi 1 hodinu přikryté v misce. Pak je opatrně naskládáme na dno hrnce a přelijeme jednou lahví rumu (0,7 litru) tak, že vrstva rumu je asi na prst vyšší, než vrstva ovoce. Tuto první vrstvu můžeme také zatížit talířkem. Pak hrnec uzavřeme a postavíme do spíže na tmavé a chladné místo. Podle ročních dob, které nám postupně přinášejí své typické plody, vrstvíme další druhy.

V červnu a červenci: odpeckované višně, maliny, červený a černý rybíz bez stopek.
V červenci a srpnu: broskve, meruňky oloupané, odpeckované a nakrájené na půlky nebo čtvrtky.
V srpnu a září blumy a špendlíky odpeckované a půlené.
V září a říjnu hrušky loupané, nakrájené na osminky a zbavené jaderníku a švestky odpeckované a půlené.

Na každý půl kilogram ovoce potřebujeme pro každou další vrstvu vždycky 1/2 láhve rumu a asi 200 až 250 g cukru. Pravidelně se musíme přesvědčovat, jsou-li ovocné vrstvy stále přikryté rumovou zálivkou. Není-li tomu tak, dolijeme rum do správné výše. Čas od času opatrně nádobou pohneme, aby se cukr neusazoval na dně. Asi tak měsíc po navrstvení poslední sladké dávky obsah dolijeme ještě polovinou láhve rumu. A rodina i hosté budou později naši prozíravost i šikovnost určitě velebit. …

Autor: Jaroslav Vašák

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy