Hlíva ústřičná – Pleurotus ostreatus patří k typickým podzimním druhům a její růst je, při mírné zimě, i v zimních měsících. Jakmile ovšem klesnou mrazy -4 °C, její růst se zastaví. Při stoupnutí teploty nad 0 její růst opět pokračuje. Jeden z mála druhů, které jsou po rozmrznutí jedlé a nerozkládají se v nich toxické látky. K těmto druhům hub patří také například penízovka sametonohá či jidášovo ucho.
Hlíva ústřičná roste v trsech nebo střechovitě nad sebou, klobouky až 200 mm, v mládí okraje podvinuté, později vějířovité, polokruhovité s bělavými lupeny, které se sbíhají na krátký třeň. Třeň krátký válcovitý, bílý na bázi jemně chloupkatý. Barva klobouku proměnlivá, bělavá, šedá, šedohnědá, hnědočerná. Dužnina pružná, houbové vůně a nasládlé někdy mírně nakyslé chuti.
Zaměnit můžeme za jedlou hlívu dubovou, která má klobouk bílý a okraje klobouku často ověšené zbytky vela, nebo jedlý pařezník pozdní, který má žluté lupeny, žlutou dužninu a klobouk je zelenošedý, hnědý.
Doba růstu je říjen až březen. Nejčastěji vyrůstá na živých i mrtvých kmenech vrb, topolů a buků.
V kuchyni získala velkou oblibu, protože je běžně dostupná na trhu jako žampiony, pěstuje se totiž i uměle. Chutná obalená jako řízek, připravují se z ní polévky, například falešná dršťková, dále saláty, různé směsi, sterilované zeleninové čalamády. Gurmáni tepelně upravenou hlívu, přirovnávají k jemnému telecímu masu.
Hlíva ústřičná má pozoruhodné léčivé účinky a na trhu jsou dostupné preparáty z hlívy. Posiluje imunitu, při dlouhodobém užívání snižuje hladinu cukru v krvi, pomáhá při léčbě lupenky, reguluje cholesterol, extrakt z hlívy zmenšuje některé nádory. Tradiční čínská a japonská medicína ji používá jako prostředek k prodloužení života.
Sbírá se v ČR krátce, zhruba 50-60 let, až po objevení vědecky podložených léčivých schopností. Díky umělém pěstování její dostupnost na trhu z ní učinila velmi oblíbený druh hub.
V trsech na holé zemi na podzim rostou líhy. Často je neznalí houbaři zaměňují za hlívu ústřičnou a bývá často objektem určení v houbařských poradnách. Na rozdíl od hlívy, líhy vytváří menší kloboukaté plodnice hnědošedé, hnědočerné barvy s lupeny, které vytváří trsy a kloboučky vyrůstají jakoby z jednoho rozvětveného bílého třeně.
Líhy vždy rostou na zemi, na půdách bohatých na dusík, setkat se s nimi můžeme na loukách, v sadech, parcích, na okrajích smíšených lesů, hájů.
Nejznámější je líha klubčitá – Lyophyllum fumosum a líha nahloučená – Lyophyllum decastes. Dužnina je na pružná, na řezu bílá, našedlá, příjemné moučné vůně a chuti.
Líhu už sbírali naši předkové a prodávala se na trzích pod názvem čirůvka klubčitá. Lidové názvy jsou baraničky, shromaždilky, matičky, vrzavky.
U líhy nahloučené byly rovněž zjištěny léčivé účinky, snižuje hladinu cukru, cholesterolu a lipidu v krvi. Kuchyňské využití podobně jako u hlívy, vhodná je do směsí, na saláty, do polévek a různých čalamád.
Text foto D. Marounek
Další články k tématu:
- Podzimní houby – hlívy a pařezníky
- Podzimní houby – líhy
- Uzení hub – jak na to?
- Rok hub aneb kdy rostou?…
Další informace o hlívách, líhách, ale i dalších houbách najdete v našem atlase hub zde: Atlas hub
Recepty s hlívou ústřičnou:
- Hlíva ústřičná v pikantním těstíčku
- Hlíva ústřičná na zelenině a paprice
- Hlíva po krkonošsku
- Smažená hlíva ochucená česnekem
- Hlíva ústřičná s kuskusem
- Rizoto s hlívou ústřičnou
- Houby na čínský způsob
- Uzená hlíva ústřičná
- Sterilovaná čalamáda s hlívou (líhou)…
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.