REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Podzimní houby – hlívy a pařezníky

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Podobně jako pěstované pečárky (žampiony), se v obchodech objevují i hlívy. Nejznámější a nejprodávanější je hlíva ústřičná – Pleurotus ostreatus. Umělé pěstování hlívy je oproti žampionům poměrně krátké. Poprvé se začalo s hlívou ústřičnou experimentovat v 60. letech minulého století hlavně v Maďarsku, ale zájem opadl, ve větší míře se začala pěstovat v 70. letech v Itálii na zbytcích slámy a kukuřičných vřetenech. V 80. letech se začaly exotické druhy hlív pěstovat v jihovýchodní Asii, například hlíva růžová – Pleurotus salmoneo – stramineus. Dnes je největším producent pěstované hlívy Čína.


Z pěstovaných druhů je nejběžnější hlíva ústřičná, již zmiňovaná hlíva růžová, hlíva královská (máčková) – Plerurotus eryngii a hlíva miskovitá citronová – Pluerotus cornucopiae var. citrinopileatus. Některé kultivary z pěstíren podobně jako u žampionů se mohou vyskytnout ve volné přírodě. Hlíva ústřičná pochází z Číny ale je rozšířená po celém světě, tradiční čínská a japonská medicína ordinovala hlívy jako prostředek k prodloužení života, využívala se k posílení cévního systému, odstranění tlaků v očích, k léčbě ztuhlosti svalů, šlach a kloubů.

V dnešní době japonští vědci dokázali, že extrakt z hlívy obsahuje účinnou látku pleuran, může zmenšovat některé nádory, např. sarkom S180, hematom H22. Výzkumem protirakovinných účinků se zabývají i slovenští vědci. V České republice se výtažky z hlívy používají v dietních programech na snižování hladiny cholesterolu v krvi. V 90 letech se u nás z hlívy ústřičné vyráběli tetické léky Hliveta eridetan a Pleurotus 600. Dnes je na trhu několik českých i zahraničních přípravků z hlívy. Hlívu miskovitou a hlívu máčkovou využívá moderní medicína proti některým druhům bakterii.

Hlíva ústřičná roste ve volné přírodě od září do prosince, plodnice připomínají vzhledem lastury (ústřice) odtud pochází jejích název. Škeblovitý klobouk je zbarvený v nejrůznějších odstínech šedé, šedohnědé, modročerné, ocelově modré, je pružný, masitý. Lupeny jsou husté, bělavé až našedlé. Třeň je krátký, postranní, bělavý a někdy může i chybět. Chuť je nakyslá a má příjemnou houbovou vůni.

Vyrůstá často střechovitě nad sebou a roste hojně na kmenech listnáčů v lužních lesích, podél vodních toků, ale i v parcích a stromořadích.

 

Škola začínajícího houbaře

 

V kuchyni se hlavně používá obalená jako řízek, plodnice se ovšem musí povařit, skvělá je z ní také falešná dršťková polévka. Výborná je do salátů, koktejlů a různých směsí. Při mírné zimě rostou plodnice i v prosinci a dají se najít i v lednu.

Hlíva plicní – Pleurotus pulmonarius, vyrůstá od června do října v trsech na mrtvém a živém dřevě listnáčů nejčastěji dubů, buků, topolů a vrb. Není tak mohutná, klobouky jsou tenčí, škeblovité až lopatkovité, v dospělosti s ostrým krajem zbarvené bělavě, krémově až šedookrově. Lupeny bělavé, při zasychání žloutnoucí. Třeň boční, k bázi ztenčený bělavý, chuť nasládlá vůně nevýrazná.

Využití podobné jako u hlívy ústřičné.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Hlíva dubová – Pleurotus dryinus, roste hojně na kmenech a pařezech jak listnáčů, tak jehličnanů (především smrků). Klobouk bývá vyklenutý až plochý, bílý, bělavý až našedlý, od okraje žloutnoucí, na okraji se zbytky vela. Lupeny jsou bílé až krémové, ve stáří žloutnoucí. Dužnina je tuhá, bílá, po poranění žloutnoucí s kořeněnou vůní a oříškovou chutí. Je rovněž jedlá, ale horší kvality, než předcházející druhy.

Nehojná hlíva nálevkovitá – Pleurotus cornucopiae, roste zejména v lužních lesích v trsech na kmenech a pařezech listnáčů, většinou jilmů. Dobře určitelný druh podle dlouze sbíhavých lupenů a síťovitě žilnatého třeně. Klobouk je žlutošedý až šedohnědý, lupeny bělavé až krémové. Fruktikuje od června do listopadu. Česky též někdy hlíva miskovitá.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Hlíva dubová – Pleurotus dryinus

 

Škola začínajícího houbaře

 

Hlíva nálevkovitá (miskovitá) – Pleurotus cornucopiae

 

Škola začínajícího houbaře

 

Hlíva miskovitá – citronová

Hlíva miskovitá se pěstuje i uměle a sadba na trhu se prodává jako hlíva miskovitá nebo hlíva citronová, nebo také hlíva miskovitá -citronová. Některé kultivary uniklé z pěstíren můžeme najít vzácně i ve volné přírodě. Klobouky jsou zbarveny citronově žlutě a lupeny bíle, jsou dlouze sbíhavé na třeň. Prokázány rovněž pozitivní léčivé účinky. Latinský název je Pleurotus cornucopiae var. citrinoplietus.

Mezi hlívami jsou i jedovaté druhy! Patří sem vzácně u nás rostoucí hlíva olivová – Omphalotus olearius, vyskytující se jen v teplejších oblastech naší republiky a rostoucí na kmenech a pařezech dubů a kaštanovníků, vzácněji i jiných listnáčů a to od července do listopadu. Klobouky jsou nejdříve sklenuté, s podvinutým okrajem, později ploše nálevkovité až nálevkovité, oranžové až oranžově hnědé, velikosti až 200 mm. Třeně jsou na rozdíl od ostatních hlív dobře vyvinuty a dlouhé můžou být 150 mm, je výstředný, podélně vláknitý, pevný, plný, žlutooranžový až žlutohnědý. Dužnina je žlutá, tuhá, pružná a má příjemnou vůni a nevýraznou chuť. Roste v trsech. Způsobuje muskarinové a gastrointestinální otravy. Jedovatou látkou je seskviterpen iludin. Její domovem je Středomoří a naše republika je severní hranicí jejího výskytu.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Hlíva olivová – Ompalotus olearius (obě fota dole i nahoře, vyvinuté a mladé plodnice)

 

Škola začínajícího houbaře

 

K nejedlým druhům patří také hlíva ušatá – Pleurocybella porrigens. Klobouk až 80 mm, okrouhlý až jazykovitý, tenký, průsvitný průsvitně bílý až bělavý. Lupeny jsou úzké, nízké, bílé, sbíhající se k jednomu bodu, stářím žloutnou. Roste vzácně na pařezech a kmenech jehličnanů, smrků a jedlí, od července do října.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Nejedlá hlíva fialová – Panus conchatus, česky též hlíva škeblovitá, roste nehojně od července do října na pařezech listnáčů, hlavně buků a bříz. Klobouk je nepravidelně nálevkovitý až škeblovitý, v mládí fialový, později fialově hnědý, ve stáří žlutohnědý. Lupeny jsou v mládí nafialovělé, později okrové, třeň je postranní fialový později okrový.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Foto nahoře i dole: Hlíva fialová – Panus conchatus

 

Škola začínajícího houbaře

 

Některé druhy hlív jsou i v Červeném seznamu. Patří sem například hlíva hnízdovitá – Phyllotopsis nidulans. Klobouk až 80 mm je hřbetem až bokem připojený, ledvinovitý až jazykovitý světle hnědožlutý, okrový až žlutooranžový. Lupeny jsou do jednoho bodu sbíhavé, žlutoranžové. Je to prakticky nezaměnitelný druh pro svoje zbarvení a pachem zkažených vajec. Roste vzácně od října do března na tlejícím dřevě listnáčů a jehličnanů. V Červeném seznamu je uvedena jako téměř ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Hlíva hnízdovitá – Phyllotopsis nidulans – mladé plodnice

 

Škola začínajícího houbaře

 

Hlíva hnízdovitá – Phyllotopsis nidulans, dospělé plodnice

Rod hlíva zahrnuje přes 20 druhů hub. Kromě jedovaté hlívy olivové jsou jedlé nebo nejedlé.

Velmi podobné hlívám jsou pařezníky – Panellus. Kloboukaté houby s hlívovitým kloboukem a bočním třeněm také rostou na dřevě listnáčů a jehličnanů, celý rod obsahuje 5 druhů a jedlý je pouze pařezník pozdní – Panellus serotinus. Klobouk až 120 mm, ledvinovitý až vějířovitý, zelený, žlutoolivový až hnědoolivový. Lupeny jsou krátce sbíhavé, žlutě krémové až okrové, postranní třeň je kuželovitý, jemně šupinkatý až plstnatý, okrově žlutý.

Roste nehojně na živých a odumřelých kmenech listnáčů, zejména olší, vrb, javorů a buků, na vlhčích místech od června do listopadu.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Nejedlý pařezník jemný – Panellus mitis, připomíná na první pohled nejedlou hlívu ušatou. Roste též na smrcích a jedlích, ale na větvích a má menší plodnice, kolem 30 mm. Lupeny jsou bílé až šedorůžové.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Nejhojnější je nejedlý pařezník obecný – Panellus stypticus. Klobouk má bílý, ledvinovitý až jazykovitý, jemně plstnatý, hnědožlutý až okrově žlutý. Lupeny jsou nízké, krémové až rezavé, dužnina má stahující a hořkou chuť. Roste hojně od března až do listopadu na pařezech a kmenech dubů a buků.

 

Škola začínajícího houbaře

 

V příštím díle si povíme o líhách.

Text, foto: D.

Marounek, Foto – hlíva nálevkovitá, pařezník jemný, obecný, pozdní – M.

Kříž, Foto – hlíva ústřičná – J. Laštůvka

Použité zdroje: Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín, Academia 2006, Houby – L. Hagara, V. Antonín, J. Baier, Aventinum – 1999, Léčivé houby podle bylinkáře Pavla – Pavel Váňa, Eminent – 2003, internet

Předcházející články:

Letní houby – klouzci a slizáci

Letní houby – bedly a bedlovnice

Další články z naší školy začínajícího houbaře: Jarní houby Letní houby Zimní houby

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama


Nejnovější články

22 nejlepších receptů z dýně

Nejlepší recepty z dýně najdete v naší kuchařce ReceptyOnLine.cz zde: Anglicky se dýně řekne „pumpkin“. Severoameričtí Indiáni, kteří tykve velmi dobře znali, je nazývali „askutasquash“, což znamená „jíst rovnou bez vaření“. Z Ameriky tykve skutečně pocházejí a předpokládá se, že byly pěstovány již před pěti až deseti tisíci lety. Ale dost historie o dýních! Otevřete si článek a inspirujte se těmi nejlepšími recepty s dýní, které najdete u nás na webu ReceptyOnLine.cz

číst dále ...

3 jednoduché kávové drinky, jež oslní i v domácích podmínkách

Vytvořte si chvilku pro sebe a umíchejte si jeden z nenáročných kávových nápojů, jež vás přenese zpátky do letních dnů anebo zahřeje v průběhu těch zimních.

číst dále ...

Polévky vévodí podzimnímu menu, připravte si je z těch nejlepších surovin

Přišel podzim a s tím, jak stromy shazují listí, my oblékáme čím dál více vrstev. S měnícím se počasím se většinou proměňují i naše chutě. Spíš než osvěžující salát nás lákají vydatnější pokrmy a především něco, co nás pořádně zahřeje. Po návratu z krásné odpolední procházky, při které se ale podzimní sychravé počasí projevilo ve své plné síle, není nic příjemnějšího než talíř plný horké polévky. Surovin na ni je v tomto období dostatek, stačí jen vybrat ty nejlepší a jednoduše z nich vykouzlit ty nejlahodnější podzimní pochoutky.

číst dále ...

Slavte chutně a bez výčitek

Připravte pro své nejbližší nezapomenutelné vánoční či silvestrovské pohoštění s výjimečně kvalitními tatarkami a majonézou Spak Master. Důraz je bez kompromisů kladen na tu nejvyšší kvalitu. Tato kolekce chlazených výrobků je přirozeně bez antioxidantů, škrobu, barviv a přidaných aromat. To se dotýká i vajec, která pocházejí z volných chovů. Využijte opravdu poctivých surovin pro přípravu vašich receptů.

číst dále ...

Ovoce v podzimních měsících? Stačí sáhnout do sáčku

Chutná a voní jako čerstvé, ale je lehčí, křupavější a při kontaktu s vodou, mlékem či jogurtem vypadá téměř jako právě utržené. Řeč je o lyofilizovaném ovoci, které stále častěji nahrazuje klasické sušené ovoce, jak jej známe. Věděli jste, že při tradičním sušení se rozpadají vitamíny A a C? Při lyofilizaci naopak zůstávají tyto látky, nezbytné k udržení tělesného zdraví, zachovány. Vsaďte s nástupem sychravých dní na sáček mrazem sušeného ovoce, ze kterého můžete mlsat jen tak nebo z něj přisypávat do snídaňových misek.

číst dále ...

Vychutnejte si podzim na vlně dýňových zákusků

Podzim je pro přírodu obdobím, kdy se před dlouhou zimou připravuje k odpočinku Ponuré počasí, pro které je typická těžká mlha zahalující zbarvené stromy, projasní dýně, královny podzimu, které se v tento čas sklízí. Barevné tykve rozzáří kuchyni a skvěle poslouží i jako dekorace domova. Dýně si ale zaslouží více pozornosti než jen skrze populární americký svátek Halloween.

číst dále ...

Slupky od ovoce i papírové utěrky. Podívejte se, co všechno patří do kompostu

Nejen péče o zahradu, ale také práce v kuchyni s sebou přináší množství odpadu, kterého se ale lehce zbavíte tím, že ho pomocí kompostování přeměníte na kvalitní hnojivo. Není to žádná věda, většinu práce za vás totiž odvede příroda. Jen si musíte dát pozor, jaký odpad do kompostu dáváte a který tam naopak nepatří.

číst dále ...

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy