Podzimní houby – hlívy a pařezníky

Podobně jako pěstované pečárky (žampiony), se v obchodech objevují i hlívy. Nejznámější a nejprodávanější je hlíva ústřičná – Pleurotus ostreatus. Umělé pěstování hlívy je oproti žampionům poměrně krátké. Poprvé se začalo s hlívou ústřičnou experimentovat v 60. letech minulého století hlavně v Maďarsku, ale zájem opadl, ve větší míře se začala pěstovat v 70. letech v Itálii na zbytcích slámy a kukuřičných vřetenech. V 80. letech se začaly exotické druhy hlív pěstovat v jihovýchodní Asii, například hlíva růžová – Pleurotus salmoneo – stramineus. Dnes je největším producent pěstované hlívy Čína.

Z pěstovaných druhů je nejběžnější hlíva ústřičná, již zmiňovaná hlíva růžová, hlíva královská (máčková) – Plerurotus eryngii a hlíva miskovitá citronová – Pluerotus cornucopiae var. citrinopileatus. Některé kultivary z pěstíren podobně jako u žampionů se mohou vyskytnout ve volné přírodě. Hlíva ústřičná pochází z Číny ale je rozšířená po celém světě, tradiční čínská a japonská medicína ordinovala hlívy jako prostředek k prodloužení života, využívala se k posílení cévního systému, odstranění tlaků v očích, k léčbě ztuhlosti svalů, šlach a kloubů.

V dnešní době japonští vědci dokázali, že extrakt z hlívy obsahuje účinnou látku pleuran, může zmenšovat některé nádory, např. sarkom S180, hematom H22. Výzkumem protirakovinných účinků se zabývají i slovenští vědci. V České republice se výtažky z hlívy používají v dietních programech na snižování hladiny cholesterolu v krvi. V 90 letech se u nás z hlívy ústřičné vyráběli tetické léky Hliveta eridetan a Pleurotus 600. Dnes je na trhu několik českých i zahraničních přípravků z hlívy. Hlívu miskovitou a hlívu máčkovou využívá moderní medicína proti některým druhům bakterii.

Hlíva ústřičná roste ve volné přírodě od září do prosince, plodnice připomínají vzhledem lastury (ústřice) odtud pochází jejích název. Škeblovitý klobouk je zbarvený v nejrůznějších odstínech šedé, šedohnědé, modročerné, ocelově modré, je pružný, masitý. Lupeny jsou husté, bělavé až našedlé. Třeň je krátký, postranní, bělavý a někdy může i chybět. Chuť je nakyslá a má příjemnou houbovou vůni.

Vyrůstá často střechovitě nad sebou a roste hojně na kmenech listnáčů v lužních lesích, podél vodních toků, ale i v parcích a stromořadích.

 

 

V kuchyni se hlavně používá obalená jako řízek, plodnice se ovšem musí povařit, skvělá je z ní také falešná dršťková polévka. Výborná je do salátů, koktejlů a různých směsí. Při mírné zimě rostou plodnice i v prosinci a dají se najít i v lednu.

Hlíva plicní – Pleurotus pulmonarius, vyrůstá od června do října v trsech na mrtvém a živém dřevě listnáčů nejčastěji dubů, buků, topolů a vrb. Není tak mohutná, klobouky jsou tenčí, škeblovité až lopatkovité, v dospělosti s ostrým krajem zbarvené bělavě, krémově až šedookrově. Lupeny bělavé, při zasychání žloutnoucí. Třeň boční, k bázi ztenčený bělavý, chuť nasládlá vůně nevýrazná.

Využití podobné jako u hlívy ústřičné.

 

 

Hlíva dubová – Pleurotus dryinus, roste hojně na kmenech a pařezech jak listnáčů, tak jehličnanů (především smrků). Klobouk bývá vyklenutý až plochý, bílý, bělavý až našedlý, od okraje žloutnoucí, na okraji se zbytky vela. Lupeny jsou bílé až krémové, ve stáří žloutnoucí. Dužnina je tuhá, bílá, po poranění žloutnoucí s kořeněnou vůní a oříškovou chutí. Je rovněž jedlá, ale horší kvality, než předcházející druhy.

Nehojná hlíva nálevkovitá – Pleurotus cornucopiae, roste zejména v lužních lesích v trsech na kmenech a pařezech listnáčů, většinou jilmů. Dobře určitelný druh podle dlouze sbíhavých lupenů a síťovitě žilnatého třeně. Klobouk je žlutošedý až šedohnědý, lupeny bělavé až krémové. Fruktikuje od června do listopadu. Česky též někdy hlíva miskovitá.

 

 

Hlíva dubová – Pleurotus dryinus

 

 

Hlíva nálevkovitá (miskovitá) – Pleurotus cornucopiae

 

 

Hlíva miskovitá – citronová

Hlíva miskovitá se pěstuje i uměle a sadba na trhu se prodává jako hlíva miskovitá nebo hlíva citronová, nebo také hlíva miskovitá -citronová. Některé kultivary uniklé z pěstíren můžeme najít vzácně i ve volné přírodě. Klobouky jsou zbarveny citronově žlutě a lupeny bíle, jsou dlouze sbíhavé na třeň. Prokázány rovněž pozitivní léčivé účinky. Latinský název je Pleurotus cornucopiae var. citrinoplietus.

Mezi hlívami jsou i jedovaté druhy! Patří sem vzácně u nás rostoucí hlíva olivová – Omphalotus olearius, vyskytující se jen v teplejších oblastech naší republiky a rostoucí na kmenech a pařezech dubů a kaštanovníků, vzácněji i jiných listnáčů a to od července do listopadu. Klobouky jsou nejdříve sklenuté, s podvinutým okrajem, později ploše nálevkovité až nálevkovité, oranžové až oranžově hnědé, velikosti až 200 mm. Třeně jsou na rozdíl od ostatních hlív dobře vyvinuty a dlouhé můžou být 150 mm, je výstředný, podélně vláknitý, pevný, plný, žlutooranžový až žlutohnědý. Dužnina je žlutá, tuhá, pružná a má příjemnou vůni a nevýraznou chuť. Roste v trsech. Způsobuje muskarinové a gastrointestinální otravy. Jedovatou látkou je seskviterpen iludin. Její domovem je Středomoří a naše republika je severní hranicí jejího výskytu.

 

 

Hlíva olivová – Ompalotus olearius (obě fota dole i nahoře, vyvinuté a mladé plodnice)

 

 

K nejedlým druhům patří také hlíva ušatá – Pleurocybella porrigens. Klobouk až 80 mm, okrouhlý až jazykovitý, tenký, průsvitný průsvitně bílý až bělavý. Lupeny jsou úzké, nízké, bílé, sbíhající se k jednomu bodu, stářím žloutnou. Roste vzácně na pařezech a kmenech jehličnanů, smrků a jedlí, od července do října.

 

 

Nejedlá hlíva fialová – Panus conchatus, česky též hlíva škeblovitá, roste nehojně od července do října na pařezech listnáčů, hlavně buků a bříz. Klobouk je nepravidelně nálevkovitý až škeblovitý, v mládí fialový, později fialově hnědý, ve stáří žlutohnědý. Lupeny jsou v mládí nafialovělé, později okrové, třeň je postranní fialový později okrový.

 

 

Foto nahoře i dole: Hlíva fialová – Panus conchatus

 

 

Některé druhy hlív jsou i v Červeném seznamu. Patří sem například hlíva hnízdovitá – Phyllotopsis nidulans. Klobouk až 80 mm je hřbetem až bokem připojený, ledvinovitý až jazykovitý světle hnědožlutý, okrový až žlutooranžový. Lupeny jsou do jednoho bodu sbíhavé, žlutoranžové. Je to prakticky nezaměnitelný druh pro svoje zbarvení a pachem zkažených vajec. Roste vzácně od října do března na tlejícím dřevě listnáčů a jehličnanů. V Červeném seznamu je uvedena jako téměř ohrožený druh.

 

 

Hlíva hnízdovitá – Phyllotopsis nidulans – mladé plodnice

 

 

Hlíva hnízdovitá – Phyllotopsis nidulans, dospělé plodnice

Rod hlíva zahrnuje přes 20 druhů hub. Kromě jedovaté hlívy olivové jsou jedlé nebo nejedlé.

Velmi podobné hlívám jsou pařezníky – Panellus. Kloboukaté houby s hlívovitým kloboukem a bočním třeněm také rostou na dřevě listnáčů a jehličnanů, celý rod obsahuje 5 druhů a jedlý je pouze pařezník pozdní – Panellus serotinus. Klobouk až 120 mm, ledvinovitý až vějířovitý, zelený, žlutoolivový až hnědoolivový. Lupeny jsou krátce sbíhavé, žlutě krémové až okrové, postranní třeň je kuželovitý, jemně šupinkatý až plstnatý, okrově žlutý.

Roste nehojně na živých a odumřelých kmenech listnáčů, zejména olší, vrb, javorů a buků, na vlhčích místech od června do listopadu.

 

 

Nejedlý pařezník jemný – Panellus mitis, připomíná na první pohled nejedlou hlívu ušatou. Roste též na smrcích a jedlích, ale na větvích a má menší plodnice, kolem 30 mm. Lupeny jsou bílé až šedorůžové.

 

 

Nejhojnější je nejedlý pařezník obecný – Panellus stypticus. Klobouk má bílý, ledvinovitý až jazykovitý, jemně plstnatý, hnědožlutý až okrově žlutý. Lupeny jsou nízké, krémové až rezavé, dužnina má stahující a hořkou chuť. Roste hojně od března až do listopadu na pařezech a kmenech dubů a buků.

 

 

V příštím díle si povíme o líhách.

Text, foto: D.

Marounek, Foto – hlíva nálevkovitá, pařezník jemný, obecný, pozdní – M.

Kříž, Foto – hlíva ústřičná – J. Laštůvka

Použité zdroje: Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín, Academia 2006, Houby – L. Hagara, V. Antonín, J. Baier, Aventinum – 1999, Léčivé houby podle bylinkáře Pavla – Pavel Váňa, Eminent – 2003, internet

Předcházející články:

Letní houby – klouzci a slizáci

Letní houby – bedly a bedlovnice …

Další články z naší školy začínajícího houbaře: Jarní houby Letní houby Zimní houby

Fotogalerie: