Podzimní houby – líhy

Na podzim hojně vyráží líhy. Nejsou to typicky podzimní houby, většinou rostou již dříve, ale některé druhy líh můžeme najít i v prosinci. Nejhojnější a nejznámější je líha klubčitá – Lyophyllum fumosum. Narazíme-li na tento druh houby, často máme plný koš během malé chvilky. Tato líha vyrůstá ve velkých trsech, které mohou mít váhu až několika kilogramů …

Líha klubčitá – Lyophyllum fumosum, podrobnější popis: klobouky až 100 mm, v mládí polokulovité, později ploše sklenuté, na okraji dlouho podvinuté, hladké, pružné, masité, šedé, šedě hnědé až černavě hnědé, za vlhka lepkavé. Lupeny jsou tenké, nízké, bělavé, později našedlé.

Třeně srostlé, vyrůstají ze společné hlízovité báze, nepravidelně válcovité, zakřivené, plné, pružné, bělavé, našedlé, nahnědlé. Dužnina je masitá, pružná, bělavá, má nevýraznou chuť a moučnou vůni.

Roste hojně, trsnatě v parcích, zahradách, na okrajích prosvětlených lesů, na půdách bohatých na živiny. Vyrůstá od srpna do prosince.

 

 

Kuchyňské zpracování

Výborná jedlá houba, mladé plodnice se sbírají celé, u starších plodnice odřízneme jen kloboučky, třeně jsou příliš tuhé. V kuchyni nejlépe do směsí, polévek, lze i zavařovat.

 

 

Velmi podobná předcházející houbě je též jedlá líha nahloučená – Lyophyllum decastes. Klobouk je tenčí, není tak masitý, hnědý až okrově hnědý. Lupeny bílé, ve stáří se žlutohnědým nádechem. Vyrůstá hojně od července do října na podobných stanovištích jako líha nahloučená.

V kuchyni využití stejné jako u líhy klubčité, můžeme ji tedy zavařovat a využívat do směsí a polévek.

 

 

Obrázek nahoře: Líha nahloučená – Lyophillum decastes, obrázek dole: vlevo líha klubčitá vpravo líha nahloučená

 

 

Jedlá líha obrněná – Lyophyllum loricatum, je podobná předcházejícím druhům. Její pokožka klobouku je tlustá, dužnina chrupavčitá, takže název líha obrněná je na místě. Pokožka je zbarvená světle hnědě, sépiově hnědě, někdy s olivovým nádechem.

Roste od srpna do listopadu na podobných stanovištích jako předcházející druhy. I kuchyňské využití této houby je stejné.

 

 

Další jedlý druh, na rozdíl od předchozích, roste v trsech na kmenech listnáčů. Jedná se o líhu jilmovou – Lyophyllum ulmarium, česky též hlíva jilmová. Klobouk až 300 mm, vyklenutý, později plochý, okrový, hnědavý až šedý. Lupeny široce připojené, bílé až krémové, třeň výstřední, válcovitý, bělavý, později okrový. Dužnina bílá, tuhá a má nakyslou vůni.

Roste nehojně od září do listopadu v listnatých lesích, parcích, alejích na kmenech živých listnáčů, zejména jilmů, ale i topolů, jírovců, lip a babyk. Jedná se o jedlý druh houby, využití podobné, jako u výše uvedených druhů.

 

 

Na našem území roste 11 druhů líhy, ostatní druhy, které jsme zatím neuvedli, jsou nejedlé.

Nejhojnější je líha srostlá – Lyophyllum connatum, klobouk až 100 mm, v mládí sklenutý s podvinutým okrajem, později plochý, hladký ojíněný, bělavý až našedlý. Lupeny bílé, husté, sbíhající se na třeň, třeň tuhý, bílý. Dužnina bělavá se slabou moučnou vůní i chutí.

Donedávna byla tataou houba pokládána za jedlou, novější výzkumy však ukázaly, že obsahuje látky měnící genetický základ buněk. Nezpůsobuje pravé otravy, ale při častější konzumaci může vyvolat například rakovinové bujení!

 

 

Líha nečistá – Lyophyllum paelochroum, roste vzácně v listnatých i jehličnatých lesích. Klobouk až 60 mm, hnědavý až šedohnědý, lupeny široce připojené, bělavé až našedlé, po poranění modrají, později černají, dužnina má moučný pach.

Roste od července do října. V Červeném seznamu je zařazena jako druh o kterém nejsou dostatečné informace o jejím výskytu.

 

 

V Červeném seznamu uvedený jako ohrožený druh je i líha zakouřená – Lyophyllum deliberatum, česky též popelavá. Klobouk až 50 mm, vyklenutý, jemně zrnitý až hnědě vláknitý. Lupeny bílé, po poranění modrají, později černají, podobně jako u líhy nečisté. Dužnina má slabě moučnou vůni.

Roste vzácně v listnatých i jehličnatých lesích od července do listopadu.

 

 

Text a foto: Dalibor Marounek

Použité zdroje: Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín, Academia 2006, Atlas hub – V. Hagara, Neografie 2003, Červený seznam hub ČR, 2006

Další články z naší školy začínajícího houbaře:

Jarní houby Letní houby Podzimní houby Zimní houby

Fotogalerie: