Podzimní houby – čirůvky

Dnes se seznámíme s čirůvkami, které vyrůstají v podzimních měsících. Rod čirůvka (Tricholoma, Lepista, Calocybe, Porpoloma) zahrnuje početnou skupinu hub, kolem 80 druhů, které se vyskytují na našem území. Samostatný popis a výčet druhů by vydal na samostatnou knihu.

Jde o velké i menší lupenaté houby s okrajem klobouku v mládí často podvinutým, později rozprostřeným. Lupeny jsou většinou u třeně vykrojené a zoubkem sbíhavé, třeň bývá válcovitý, obyčejně stejně silný. Mají svojí specifickou vůni a jsou mezi nimi jak jedlé, nejedlé i jedovaté druhy vyrůstající na jaře, v létě a také na podzim. K nejznámějším patří čirůvka májovka – Tricholoma gambosa se kterou jsme se seznámili na jaře. Z podzimních druhů je hojně sbíraná čirůvka fialová – Lepista nuda.

 

 

Klobouk až 15 mm, dlouho sklenutý s podvinutým okrajem, později plochý, v mládí sytě ametystově fialový, později vybledlý, hnědofialový až okrový. Lupeny husté, nízké, zoubkem vykrojené, dlouho fialové, ve stáří hnědofialové. Třeň válcovitý, na bázi ztloustlý, na fialovém podkladě často bělavě ojíněný, na bázi fialově plstnatý.

Dužnina fialová, později světlejší, má lahodnou chuť a příjemnou vůni. Roste hojně od září do listopadu, při mírné zimě i v prosinci, v listnatých i jehličnatých lesích, ale i mimo les v parcích, zahradách na půdách bohatých na humus. Je to jedna z nejoblíbenějších podzimních hub, hodí se do polévek, omáček, směsí. Lze i nakládat do octa. Tato houba musí být však tepelně zpracována, za syrova nebo při nedostatečném tepelném zpracování může způsobit hemolýzu – rozklad červených krvinek. Dostatečně tepelně upravené plodnice jsou neškodné a mají léčivé účinky, snižují hladinu cukru v krvi, průvodní potíže při cukrovce.

Velmi podobná je čirůvka špinavá – Lepista sordida. Je menší a křehčí, klobouk až 70 mm, bělavě narůžovělý, růžově fialový. Lupeny růžově fialové, třeň výrazně šedofialový až špinavě hnědý. Dužnina je bělavá až šedofialová, má mírnou chuť a zemitou vůni.

Roste ve stejný čas a mimo les na loukách, pastvinách, parcích zahradách, opět na půdách bohatých na humus. Je rovněž jedlá, ale ne tak chutná, jako čirůvka fialová.

 

 

Na stejných stanovištích mimo les roste další podobná a velmi chutná čirůvka dvoubarvá – Lepista personata. Klobouk až 150 mm, je bělavý, plavý nebo béžový. Lupeny bělavé, později krémové, třeň vláknitě fialový. Dužnina je masitá, vodnatě bělavá, má lahodnou chuť a příjemnou vůni.

Roste od října do prosince, velmi chutný, jedlý druh do polévek, omáček a směsí, vhodný též k nakládání do octa.

 

 

Šedý, šedohnědý, špinavě bělavě ojíněný klobouk má čirůvka zamlžená – Lepista panaeolus. Lupeny jsou v mládí bělavé, později šedorůžové až šedookrové, dužnina je bělavá až našedlá, má moučnou vůni a nasládlou chuť.

Roste na pastvinách, loukách, travnatých okrajích lesů. Na rozdíl od předešlých druhů, které mají rádi stanoviště bohatá na humus, tento druh roste na chudších půdách. Jedlý druh houby rostoucí od září do listopadu.

 

 

Čirůvka zelánka – Tricholoma equestre, roste v písčitých borech. Klobouk až 120 mm, žlutozelený, žlutohnědý, hnědoolivový, paprsčitě vrostle vláknitý, za vlhka slizský, lesklý. Lupeny středně husté, sírově žluté, třeň válcovitý, žlutý, žlutozelený, na bázi hnědě šupinkatý, často hluboce ponořený v substrátu. Dužnina bílá až žlutá s moučnou vůní a nasládlou chutí.

Donedávna byla tato houba považována za jedlou a byla na kodexu tržních hub. Objevilo se však několik otrav po požití v Polsku a Francii. Zatím není její jedovatost a účinky 100 % vyřešeny. První možnost je interakce nějaké látky obsažené v houbě s určitým lékem, které postižení užívali, druhá možnost je alergická reakce citlivého organismu u některých osob na netoxickou látku obsaženou v houbě (podobná látka byla objevena u čechratky podvinuté ještě v 50. letech v atlasech udávána jako jedlá houba, také si jí říkalo gulášová houba).

Nechci houbaře článkem děsit, ale než bude 100 % její jedlost či jedovatost vyřešena, tak zelánky nesbírejte. Roste od září do listopadu.

 

 

Podobná je nejedlá čirůvka sírožlutá – Tricholoma sulphureus. Roste však pod listnáči. Dužnina je sírově žlutá a má odporný zápach po svítiplynu. Podobné jsou ještě další druhy, třeba jedovatá čirůvka odlišná – Tricholoma sejunctum.

 

 

Foto nahoře: Čirůvka sírožlutá – Tricholoma sulphureum, foto dole: Čirůvka odlišná – Tricholoma sejunctum

 

 

Kdysi hojná a tržní čirůvka havelka – Tricholoma portentosum, se dnes vyskytuje už zřídka. Klobouk až 100 mm, v mládí zvoncově kuželovitý se zvlněným okrajem, později až ploše rozložený, paprsčitě vrostle vláknitý, šedý, hnědošedý až černošedý. Lupeny bílé s citronovým nádechem. Třeň válcovitý, bělavý, později nažloutlý. Dužnina je bělavá a má lahodnou nasládlou chuť a moučnou vůni.

Roste nehojně v písčitých borech, v podhorských oblastech pod smrky a jedlemi, od září do listopad. Výborný jedlý druh houby v kuchyni všestranně použitelný.

 

 

Podobná a velmi hojná je jedlá čirůvka zemní – Tricholoma terreum, je podstatně menší a křehčí. Klobouk nejprve plstnatý, později vláknitě šupinkatý, šedý, hnědošedý, šedočerný, ve stáří paprsčitě rozpraskaný. Lupeny jsou nejprve bělavé, později našedlé. Třeň válcovitý, křehký, bělavý až našedlý. Dužnina je křehká, v klobouku našedlá, ve třeni bělavá a má zatuchlou vůni a nevýraznou chuť.

Je jedlá, ale ne tak kvalitní jako čirůvka havelka, hodí se nejlépe do směsí. Roste velmi hojně nejčastěji v písčitých borech od září do listopadu, při teplé zimě se dají plodnice nalézt i v prosinci.

 

 

Dva další jedlé druhy jsou si také velmi podobné, čirůvka šedožemlová – Tricholoma scalpturatum. Dužnina má slabě moučnou vůni, lupeny bílé, ve stáří žloutnoucí, šupinkatý klobouk, roste pod listnáči i jehličnany a čirůvka stříbrošedá – Tricholoma argyacerum, kde také ve stáří žloutnou lupeny, ale klobouk je stříbřitě našedlý, není šupinkatý, ale jemně vláknitý.

Oba druhy rostou od září do listopadu. Jsou jedlé, ale málo vydatné, křehké plodnice, bez výrazné chuti a vůně, nejlépe využijeme pár plodnic do směsí.

 

 

Foto nahoře: Čirůvka šedožemlová – Tricholoma scalpturatum, foto dole: Čirůvka stříbrošedá – Tricholoma argyraceu

 

 

Jak napovídá název, čirůvka topolová – Tricholoma populinum, roste v mykorhize s různými druhy topolů, v parcích, alejích, většinou mimo les.

Klobouk až 150 mm, šedohnědý až masově červenohnědý, na středu tmavší. Lupeny bělavé, ve stáří rezavějící. Třeň bílý, od spodu hnědnoucí. Dužnina je masitá, bílá, má moučně nahořklou chuť a okurkově moučnou vůni.

Roste od srpna do října, jedná se o jedlý druh všestranně použitelný.

 

 

Musíme ji však na 100 % sbírat pod topoly, dva barevně stejné jedovaté druhy rostou pod borovicemi, jedná se o čirůvku masitou – Tricholoma pessundatum a čirůvku bělohnědou – Tricholoma albobrunneum.

 

 

I mezi čirůvkami jsou druhy, které jsou uvedeny v Červeném seznamu. Patří sem například čirůvka kroužkatá – Tricholoma cingulatum,jediný druh čirůvky, který má na třeni prstenec a tvoří mykorhizu s vrbami.

Roste od srpna do listopadu pouze pod vrbami. V Červeném seznamu je uvedena jako téměř ohrožený druh.

 

 

Text a foto: Dalibor Marounek

Použité literatura – Encyklopedie hub a lišejníků V. Antonín – 2006, Velký atlas hub – Pavol Škubla – Priroda 2007

Další články z naší školy začínajícího houbaře:

Jarní houby Letní houby Podzimní houby Zimní houby

Fotogalerie: