Žije v dolních úsecích řek, tůních a starých ramenech, kde se vyskytují mlži. Je bez hospodářského významu, je vhodnou nástražnou rybkou. Jikry klade do škeblí, žije v hejnech, potravu přijímá i v zimě. I když není chráněná, patří mezi ohrožené druhy.

Latinský název: Rhodeus amarus (dříve sericeus)

Jiný název: Bitterling, Lopatka dúhová, Gorčák, Bouviére

Rozpoznávací znaky: Vysoké ploché tělo přecházející v tenký ocasní násadec, výrazná vysoce klenutá hřbetní ploutev, modrý pruh v zadní polovině těla, v době tření má samička kladélko, redukovaná postranní čára.

Donedávna  se latinsky jmenovala Rhodeus sericeus amarus – tj byla poddruhem druhu Rhodeus sericeus. Zmíněný druh byl na základě novodobých analýz rozdělen na dva samostatné, z nichž Rhodeus sericeus žije na Dálném východě a v Evropě je zastoupen druh Rhodeus amarus.

U nás žije hořavka roztroušeně hlavně v níže položených oblastech státu, jinak obývá velkou část Evropy od Seiny na západě až po Sibiř. Chybí na Pyrenejském a Apeninském poloostrově, v Británii, Dánsku a Skandinávii. V minulosti bývala oblíbenou akvarijní rybkou a díky tomu byla vysazena na mnoha dalších místech - dokonce byla zavlečena do Severní Ameriky.

Hořavka dík svým malým rozměrům uniká na většině lokalit svého výskytu pozornosti sportovních rybářů. Zatím však stále obývá řadu stojatých nebo i mírně tekoucích vod na našem území. Důležitou podmínkou jejího výskytu je přítomnost mlžů, kteří jsou nezbytní pro její reprodukci. Jako jediná naše ryba klade jikry do žaberní dutiny vodních mlžů.

Tělo hořavky je poměrně vysoké a přechází do tenkého ocasního nástavce. Pokrývají ho poměrně velké šupiny stříbrné barvy a přibližně od poloviny těla až k ocasní ploutvi se táhne namodralý pruh. Ten je dobře patrný zejména u samců. V době tření se barvy samců ještě více zvýrazní, ruh září tyrkysově modrou barvou a je obklopen růžovým zbarvením. Navíc se na rypci a nad očima samců objeví bělavé hrbolky připomínající třecí vyrážku. Samice jsou barevně poněkud skromnější, ale zato se u nich v období výtěru objeví dlouhé kladélko potřebné k dopravení jiker dovnitř těla mlžů. Kladélko může být dlouhí jako tělo ryby a mezi našimi druhy jde o naprosto unikátní znak

Ploutve hořavky jsou výrazně vyvinuty. Zvláště hřbetní ploutev je dlouhá i vysoká a je vyklenutá do oblouku.Zvláštností tohoto druhu je nedostatečně vytvořená postranní čára, která je patrná jen na několika šupinách těsně za hlavou a vzácně nemusí být patrná vůbec.

Příprava hořavky duhové v kuchyni:

Slovo „amarus“ znamená „hořký“. Souvisí to s chutí masa hořavky, které je opravdu hořké a jak píše klasik naší ichtyologické literatury Frič: „Chudí lidé, kteří vzdor hořkosti, jíž se tato rybka vyznamenává, ji přec ve větším množství požili, dostali silné dávení.“ Myslím si, že je to vystižné a proto nemá smysl se dále zabývat jejím zpracováním v kuchyni.

Autor obrázku: akademický malíř K. Hísek

Zdroj: Chytej.cz

---

---