(Čočka jedlá) Jednoletá bylina pěstovaná pro jedlá zploštělá semena. Teplomilná. Je bohatá na bílkoviny, vlákniny, železo, uhlovodíky, zinek a B vitamíny.

Latinsky: Lens culinaris. Fabaceae

Čočka je jednou z nejstarších plodin; předpokládá se , že pochází z jihozápadní Evropy a mírných oblastí Asie. Ve zbytcích neolitického osídlení na Středním východě byla nalezena zuhelnatělá semena stará z roku 7000 před naším letopočtem a předpokládá se, že byla zavedena do kultury dlouho předtím.

Okolo roku 2200 př.n.l. se čočka objevuje v egyptských hrobkách a nacházíme o ní zmínky také v Bibli – za „mísu šošovice“ prodal Ezau své prvorozenství (Genesis 25:30,40).

Pěstuje se po celém světě, v sušších oblastech tropů dokonce zdomácněla. Tato rychle dozrávající plodina zřídka dorůstá více než 45 cm a bohaté větvení jí dodává keříčkovitý vzhled. Z bělavých a fialových květů se vyvíjejí lusky se 2-3 semeny.

Odrůdy:

Čočka byla šlechtěna po mnoho století, dnes existuje mnoho různých odrůd lišících se barvou a velikostí semen. Nejčastější jsou dvě skupiny – větší, kulovitá semena mají obvykle odrůdy pěstované v Evropě a Severní Americe, zatímco menší, plošší typy jsou běžné na Východě. Často se setkáváme s červenou neboli perskou čočkou, která je neobyčejně choulostivá a rychle se vaří.

Z kulatých typů pěstovaných v Evropě je nejchutnější, ale také nejchoulostivější, drobná zelená odrůda. „Lentille du Puy“. Podobná, i když hrubší, je světlá neboli žlutá čočka, která se běžně pěstuje v severní Francii. Německá neboli hnědá čočka je ještě hrubší a je třeba ji dlouho vařit, než změkne.

Z odrůd pěstovaných v Severní Americe zmíníme „O´Odham“ s plochými, šedohnědými až světlehnědými semeny. „Tarahumara Pinks“ z Mexika má skvrnitá semena a dobře roste v semiaridních oblastech.

Použití v kuchyni:

Čočka obsahuje 25 % bílkovin a proto je velmi důležitou potravinou, která může nahrazovat maso. Další její předností je, že nejenom patří do skupiny poživatin bohatých na bílkoviny, ale má z nich také nejnižší obsah tuku.

Před úpravou necháme přes noc čočku nabobtnat, pak vodu slijeme, propláchneme a necháme okapat. Vaříme ve vodě nejprve 10 minut prudce, pak plamen ztlumíme a necháme asi 25 minut mírně vařit, až je čočka měkká. Používáme ji v různých polévkách, podušenou nebo se také mele na mouku.

Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew

---

---