Rady a tipy pro začínající houbaře

Bedla jedlá je slovní hříčka, jako botanický druh totiž neexistuje. Všechny bedly ale jedlé nejsou, v ČR roste kolem 90 druhů bedel! Některé mírně jedovaté bedly bývají mohutné, jiné jsou veliké jen několik centimetrů a mohou způsobit lehké i vážné otravy. Měli, bychom sbírat jen bedly, které bezpečně poznáme a rostou v lese. Bedly sbírali už naši předkové a má i lidové názvy, například: paraplíčko, biskupská čepice, paraple, smrha, paloučnice, kuky, palazor.

Čas běží závratným tempem, houbařská sezóna je na svém vrcholu, hon na hřiby a jiné jedlé druhy v našich lesích pokračuje. I když někde nerostou, jak by měly, stejně všichni věříme, že se svých nejoblíbenějších hub dočkáme. Vždyť houby jsou nejen jídlo ale pro mnohé i vášeň.

Hřib hnědý – Imleria badia patří mezi houbaři k jedné z nejoblíbenějších hřibovitých hub a to pro svoji typickou houbovou vůni a příjemnou chuť. Není tak sladký jako hřib smrkový, například smaženice ze samotného hřibu smrkového každému nechutná pro svoji nasládlou chuť, naopak ze hřibu hnědého je považována za jednu z nejchutnějších. Tahle univerzální houba roste od července do konce listopadu (i na začátku prosince při mírné zimě), nejčastěji v borových písčitých lesích, ale i kyselých smrčinách, méně často smíšených, vzácně v listnatých lesích, od nížin po podhůří. Má rád kyselé podloží a proto mu i dříve nevadily kyselé deště. V 80. letech, právě díky kyselým dešťům, skoro zmizely v některých místech tehdy ještě Československé republiky například lišky, které jsou dnes opět velmi hojné.

Pýchavka obrovská patří k velmi chutným houbám. Skvělá je upravená jako klasický řízek. Kde však tuhle houbu hledat? V lese se s ní setkáte těžko, jedná se totiž o nitrofilní druh, druh houby, který má rád půdy s vysokým obsahem dusíku.

Hřib kovář – Neoboletus luridiformis patří do skupiny tzv. modrajících hřibů. Jeho dužnina po omaku nebo na řezu intenzivně modrá, později až černá. V této skupině ,,modráků“ však najdeme i jedovaté hřiby jako hřib satan, hřib rudonachový, hřib nachový…

Muchomůrka růžovka, lidově masák, vítězí nejčastěji v různých houbařských anketách o nejchutnější houbu. Byla vyzkoušena v řadě zajímavých netradičních, ale i klasických kuchyňských úprav a kdo někdy ochutnal růžovky, určitě bude souhlasit, že jsou prostě výtečné. Gurmáni přirovnávají chuť tepelně upravené dužniny masáků k telecímu masu, nebo masu mořských ryb.

Letošní podzim ryzcům přeje, stačí vyrazit do vhodného smrkového nebo borového lesa. Ryzců u nás roste velké množství, přes 80 druhů. Mezi houbaři jsou některé druhy často vyhledávané, jako například ryzec syrovinka. Některé druhy jsou ideální k nakládání do láku a naložené v nálevu patří k nejchutnějším druhům. Všechny ryzce roní mléko různých barev. Už jejich latinský název Lactarius (lactos – mléko) tomu napovídá. Při sběru ryzců a jejich rozlišení poslouží jednoduchá poučka, ryzce s červeným, či oranžovým mlékem jsou všechny jedlé, patří sem např. ryzec borový (pravý), ryzec smrkový, ryzec osmahlý, ryzec lososový. Jedlé jsou však i některé ryzce s bílým mlékem např. ryzec černohlávek, ryzec libovonný, ryzec nasládlý…

V květnu se začíná objevovat na živých i mrtvých kmenech stromů sírovec žlutooranžový – Leatiporus sulphureus (starší české názvy rovněž – chorošovec sírový, choroš sírový). Je to jednoletá, dřevokazná houba z čeledi chorošovitých (Polyporacea). Jde o kosmopolitní druh, což znamená, že roste na celém světě. Sírovec nejčastěji v kuchyni upravujeme povařením v osolené vodě, vodu můžeme i ochutit, například Podravkou, ovšem ideální je vývar z kostí. Nejčastější úprava sírovce je připravit ho jako klasický řízek. Jeho dužnina se nakrájí na 1 cm silné plátky a obalí v trojobalu, chutí pak připomíná kuřecí maso, proto ten nadpis!

Po deštích vyráží na chemicky nehnojených loukách malé houbičky, které často vytváří velké čarodějné kruhy. Jedná se o špičku obecnou – Marasmus oreada. Na Slovensku má hezký název, tanečnica lúčná. Špička obecná patří k drobnějším lupenatým houbám, byla ve velké oblibě u našich babiček pro svoji snadnou dostupnost, rostou v trávě na zahradě, najdete je před domem. I zaschnuté jdou použít, po namočení se totiž znovu napruží. Lidové názvy jsou meznička, řebíček, travnička. Špičky stojí za to v kuchyni vyzkoušet, budete mile překvapeni.