K oblíbeným hřibovitým houbám patří také klouzci. Tvoří početnou skupinu hub, příjemně voní, mají měkkou dužninu, která dodává houbovým pokrmům vláčnost. Většina klouzků si je značně podobných, některé mají v mládi závoj, který zakrývá rourky, později utváří na třeni (noze) prstenec. Klobouk většiny druhů klouzků je pokrytý slizkou, lepkavou pokožkou. Klouzků v ČR roste 15 druhů. Praktičtí houbaři je nerozlišují, všechny jsou totiž jedlé. Klouzky, za příznivých podmínek, můžeme sbírat od května do listopadu. Pod listnáči klouzky nehledejte, rostou pouze pod jehličnany. V kuchyni klouzci mají všestranné využití.
Klobouk většiny druhů klouzků je pokrytý slizkou, lepkavou pokožkou, která bývá často znečištěná od jehličí, nebo jiných rostlinných zbytků. U většiny druhů se doporučuje pokožku sloupnout. Pokožku klobouku většina houbařů loupe, je to pracnější, proto někdo jen otírá jejich pokožku vlhkým hadříkem. Při loupání počítejte, že budete mít černé prsty jako při loupání ořechů.
Klouzek zrnitý patří k hojným druhům…
Klouzků v ČR roste 15 druhů. Praktičtí houbaři je nerozlišují, všechny jsou totiž jedlé. Nejvíce v koších houbařů můžeme spatřit klouzek obecný, zrnitý, klouzek sličný a klouzek strakoš. Poslední jmenovaný druh byl dříve označován jako hřib strakoš, makromolekulární výzkumy však ukázal, že má blíže ke klouzkům, proto ten jeho nový název, tedy klouzek strakoš.
Klouzek obecný – Suillus luteus další z běžných a oblíbených hub…
Klouzek sličný i strakoš mají velkou výhodu, jejich pokožka klobouku nebývá slizká, odpadá tak pracné loupání klobouku. Loupat se nemusí rovněž klouzek kravský, ale patří k méně chutným druhům, jeho dužnina je ve stáří gumovitá, tuhá, po tepelné úpravě i při sušení dužnina zfialový.
Klouzek strakoš je ve starých atlasech uváděn jako hřib strakoš…
Mezi druhy, které zasluhují ochranu a jsou zapsány v Červeném seznamu, patří klouzek douglasový, klouzek tridentský, klouzek žlutavý, klouzek sibiřský a také klouzek limbový.
Klouzek sličný tvoří mykorhizu s modříny, nemusí se loupat a patří k nejchutnějším klouzkům…
V kuchyni klouzci mají všestranné využití. Mají příjemnou, lehce ovocnou vůni, měkkou bílou nebo nažloutlou dužninu, většinou lahodnou chuť. Vhodní jsou na smaženici, do směsí, polévek, mladé plodnice lze zavařit do láku. Dají se také sušit a zamrazovat.
Klouzky je nejlepší sbírat za suchého počasí, protože mají měkkou dužninu a po deštích bývá jejich dužina nasáknutá příliš vodou. Za suchého počasí naopak zase trpí velkou červivostí, jako skoro všechny hřibovité houby. I přes tyto nedostatky na ně nedají zkušení houbaři dopustit. Často rostou v početných skupinách a tak houbařův košík může být plný za malou chvíli. I přes tyto nedostatky na ně nedají zkušení houbaři dopustit. Často rostou v početných skupinách a tak houbařův košík může být plný za malou chvíli.
Klouzek bílý najdete jen pod borovicí vejmutovkou…
Klouzky, za příznivých podmínek, můžeme sbírat od května do listopadu. Pod listnáči klouzky nehledejte, rostou pouze pod jehličnany, pod různými druhy borovic, (např. Pod borovicí černou, borovicí vejmutovkou, limbou…), ale také je najdeme pod modříny, smrky, douglaskou tisolistou…
Lidové názvy klouzků by vydaly na celou stránku! Pár názvů, uvedeme. Například: klouzek obecný, zrnitý – loupák, kluzák, máselka, podmáselník, podborůvka. Klouzek strakoš – švec, kačenka, židáček, písečník, kožešník, bez práce atd.
Klouzek tridentský patří k vzácným druhům uvedených v Červeném seznamu ohrožených druhů hub…
Více si o klouzcích si můžete přečíst v našem atlasu hub, kde jsou druhy klouzků popsány s jejich podrobnými popisy. Linka na náš atlas hub zde: Atlas hub na ReceptyOnLine.cz
Text i foto: D. Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.