Hodování na královských dvorech

… renesanční velmožové se vůbec místo cigaretami, alkoholem či after-shavem obdarovávali masem z divočiny …

Hodování za Karla IV.

Jak hostiny trávil náš mocnář, zaznamenal ve své kronice Beneš Krabice z Veitmile. Ani nás tak nezajímá, jakou dobu trávil na mši, ale co bylo potom. Tabule pro všechny byly upraveny slavnostně. Císař se usadil na vyvýšeném místě u stolu a pak vešli císařští dvořané. Vévoda saský předjel na statném koni před stůl a ve stříbrné nádobě nesl oves pro císařské koně. Pak přijeli další a s vodou a ručníky, falckrabě rýnský přinesl na zlatých miskách jídla, kníže brabantský víno, obé museli dotyční okusit. Konečně přišel markrabě míšeňský jako vrchní lovčí s loveckými psy. Za hlaholu lesních rohů byl přinesen na knížecí stůl jelen a kanec. A jak poznamenává kronikář: „ byla hostina veliká, na jakou nikdo nepamatuje.“

Lidé byli odedávna zvědavi na to, co se předkládalo současníkům, kteří byli slavní a známí. Jeden svědomitý člen družiny Karla IV., který znal panovníkovu zálibu v chutně upravených prasečích ouškách – dal v širokém okolí uřezat všem prasátkům uši.

Hodování za Rudolfa II.

Za Rudolfa II. byli zváni do Čech kuchaři z ciziny, kteří uměli vyrábět do té doby neznámé zavařeniny či různé exotické paštičky. Ani ryby nesměly chybět na rudolfínských stolech, zejména v postní dny. Panstvo si potrpělo na sladkostech, které byly často vyvedeny jako umělecké dílo. Například na svatbě Anny Alžběty z Hradce s Oldřichem Lobkovicem se kuchař Achacius opravdu vytáhl – v hodovní síni vystavěl dva stromy, na jejichž perníkových větvích posedávalo množství cukrových ptáčků a dámy si z nich trhaly ovoce – vlašské cukrovinky …

Páni si také potrpěli na zvěřinu všeho druhu. Renesanční velmožové se vůbec místo cigaretami, alkoholem či after-shavem obdarovávali masem z divočiny. Například Jindřich ze Švarcenberka poslal Jáchymovi z Hradce k Vánocům tři bobry, což znamenalo 3 ocasy a 6 zadních noh, protože nic jiného se z bobra nejedlo. Na hodovních stolech se samozřejmě objevovali i veverky, rovněž jeleni, srnci, tetřevi, jeřábci, kvíčaly a koroptve. K jídlu se za Rudolfa II. pilo především pivo – pšeničné zvané bílé nebo bledé a ječné neboli tmavé. Čeládka dostávala jenom „ patoky“.

I víno bylo v té době vyhrazeno především pro stoly šlechty a bohatých měšťanů. Kromě toho se hojně pilo ovocné víno -malvazí. Už naši předkové v rudolfínské době si běžně pochutnávali na sladkých hrachových a račích koblížkách, ryby se dochucovali perníkovou omáčkou a ke štičím jikrám si neodpustili hruškovou marmeládu.

Autor Jaroslav Vašák