Slávky jedlé, ústřice - jejich kuchyňské zpracování.

Maso z lasturovců je u nás méně obvyklé a spíše pochoutkou, ale pro jeho obsah vitamínů (A,B,C) a minerálních látek nemůžeme je po stránce výživové přehlížet. Nejchutnější maso mají slávky jedlé a ústřice, které se však na našem trhu vyskytují jen vzácně. Kromě čerstvých, živých lasturovců přicházejí do prodeje také lasturovci konzervovaní.

Slávky jedlé

Slávky jedlé neboli mušle jsou mořští mlži, jejichž maso se pojídá buď syrové, nebo částečně i tepelně upravované. Vyskytují se ve velikém množství a mnoha druzích, z nichž nejznámější jsou slávky neboli mušle mechové. Loví se na pobřežích severních moří, v Jaderském moři hlavně kolem Terstu, a to v zátokách, v ústích řek; v hlubinách se nevyskytují. V některých oblastech se zakládají umělé kultury slávek, a to tak, že se rozvětvené kmeny (kůly) zatloukají do dna moře, aby byly úplně potopeny a na ně se pak slávky samy přilepují, proto se jim říká také mušle kůlové. Nejvíce se cení slávky flensburské, kielské a tertské.

Výlov slávek začíná v srpnu a končí v březnu. Lastury slávek mají klínovitě oválný tvar, na povrchu jsou tmavé do fialova a uvnitř perleťově bílé, lesklé. Dospělé, tj. k požívání nejvhodnější jsou tehdy, když délka lastur měří 55 mm. Kratší se vyřazují, protože nemají tržní hodnotu.

S přijímáním potravy a vdechováním vody se dostává do slávek také písek a mořský kal. Obojí se musí z nich odstranit, a proto se před dopravou do vnitrozemí alespoň na 24 hodiny slávky ponoří do čisté mořské vody, aby se vyčistily.

Jestliže se se slávkami po výlovu dobře a šetrně zachází, vydrží v zimě až 6 dnů po výlovu na živu. Nesmí však před touto dobou nebo během této doby přijít ve styk se „sladkou“ vodou. Nesnášejí také velké teplo ani mráz. Jen pevně uzavřené, tj. živé a čerstvé slávky mají maso vhodné k pojídání. U pootevřených slávek je maso v rozkladu, čímž se stává prudce jedovatým. Podezřelé jsou také slávky s tenkými průsvitnými lasturami, které nejsou na povrchu stejnoměrně zabarveny, anebo slávky, které nasládle páchnou.

Maso slávek se jí buď syrové, nebo různě připravované a je dost výživné, avšak tíže stravitelné než maso ústřic.

Příprava a otevření slávek

Před úpravou slávky nejdříve máčíme několik hodin ve studené vodě, kterou často vyměňujeme, Během máčení je občas proutěným koštětem promícháme, aby se s nich písek důkladně odřel. Potom slávky odrhneme kartáčem, a to nejlépe drátěným, a znovu je několikrát v čisté vodě opereme. Jen dokonale očištěné slávky jsou vhodné k další úpravě.

Potom do kastrolu nebo hrnce dáme kousek másla a trochu drobně nakrájené cibule, popřípadě i bobkový list a trochu soli, na to vložíme dobře očištěné a pevně uzavřené slávky, zakryjeme pokličkou a na ohni je dusíme, přičemž natřásáme nádobou tak dlouho, až se slávky otevřou. To trvá 5 až 10 minut. (Nádobu naplníme slávkami jen do poloviny, neboť když se otevřou, zaberou dvojnásobný prostor.)

Otevřené slávky pak buď podáváme (viz následující předpis), anebo maso, tj. tělíčka slávek z lastury vyjmeme, vous (žábry) a tmavohnědé části lemující okraj tělíčka, jakož i vláknité žlázy tzv. nožek odstraníme. Očištěného masa pak použijeme do polévek, omáček, do ragú nebo je také pečeme, smažíme, zapékáme apod.

Důležité: Maso neboli tělíčka slávek, která po dušení (otevření) sytě zčervenala, zmodrala nebo dokonce zčernala, se vyřadí, neboť jsou rovněž jedovatá, a proto nepoužitelná jako slávky, které byly již před dušením otevřené nebo dlouho skladovány. Tělíčka slávek zdravých a tedy poživatelných jsou růžová nebo žlutá.

Ústřice

Ústřice jsou lasturovci s dvěma nestejně velkými skořápkami (lasturamiú, které jsou na povrchu drsné – kostrbaté, tmavošedého zbarvení, zevnitř hladké, perleťově bílé a lesklé. Mezi těmito lasturami je uloženo tělíčko ústřice, které je k silnější lastuře přirostlé, kdežto druhá lastura, slabší a plošší, tvoří měrně dost vody, takže se ústřice po výlovu mohou delší dobu udržet na živu.

Do vnitrozemí se ústřice dovážejí, většinou v sudech, vypouklejší lasturou dospod a těsně na sebe narovnané tak, aby se nemohly samy předčasně otevřít. Ústřice, které se otevřely, jsou nepoživatelné!

Ústřice žijí pospolitě na tzv. ústřicových mělčinách skoro u všech mořských pobřeží, a to v hloubce až 40 m. Nejvíce ústřicových mělčin je na západním pobřeží (Francie, Německa), zejména v okruhu šlesvicko-holštýnském. Na mnoha místech se také ústřice pěstují uměle. Ústřice se při odlivu na mělčinách ručně nebo ústřicovými hráběmi sbírají. V hlubších vodách se k lovu používá ústřicových sítí. Loví se od konce srpna až do května. V letních měsících, tj. v době množení, mají nechutné maso a v tu dobu jsou nepoživatelné.

Ústřice dospívají k tržní hodnotě čtvrtým rokem. Jejich stáří se snadno pozná podle lístkovitých vrstev na vypouklé lastuře. Každý rok se tvoří nová vrstva.

Ústřic je několik druhů i velikostí. Nejznámější a nejlepší jsou ústřice holandské a francouzské (marennes) a anglické (natives), americké (Blue.points), dále pak černomořské ústřice atd.

Ústřice vydrží na živu přibližně 4 dny, jsou-li uskladněny při teplotě +8 až 10 °C, což umožňuje, aby se mohly podávat živé. Tělíčko, tj. maso ústřice, váží přibližně 1 dkg a obsahuje kromě bílkovin, tuku a minerálních látek také vitamíny, hlavně vitamín A a D.

Maso z ústřice poživatelné za syrova je výbornou lahůdkou, která povzbuzuje chuť k jídlu. Je tedy velmi vhodným předkrmem a navíc je lehce stravitelné a výživné. Na osobu počítáme podle velikosti 4 až 6 ústřic. Kromě čerstvých ústřic se vyskytují na trhu také ústřice konzervované.

Příprava a podávání živých ústřic a jejich tepelné zpracování

Jíst se mohou jen ústřice s pevně uzavřenými lasturami. Ústřice z pootevřených nebo dokonce otevřených lastur jsou prudce jedovaté. Ústřice se jedí nejčastěji zcela v přírodním stavu, syrové, méně již tepelně upravované. Před podáváním je musíme přechovávat zahrabané v ledu a zatěžkané prknem a kamenem, aby se nemohly samy otevřít. Lastury ústřic před úpravou nejdříve ve studené vodě kartáčem dobře odrhneme, abychom je zbavili písku, a teprve krátce před podáváním je rozevřeme na užší straně ústřicovým nožem. Při tom hlavně dbáme na to, abychom nůž přidržovali k hořejší lasturce, čímž zabráníme poškození ústřicového tělíčka. Dostanou-li se i při opatrném otvírání ústřic úlomky lastur do tělíčka, odstraníme je nejlépe štětcem namočeným ve slané vodě. Vrchní, plošší lasturu odstraníme, maso (tělíčko) zbavíme ústřicového vousu, větší lasturu s obsahem masa a ústřicové šťávy položíme na mísu a obložíme ledem. Jen dobře vychlazené ústřice jsou nejchutnější. Při otvírání ústřic hlavně dbáme na to, aby z nich nevytekla ústřicová voda (šťáva). Vařit se však ústřice nikdy nesmějí, neboť ztvrdnou a jsou pak nepoživatelné. Jen pro zvláštní druh přípravy ústřice spařujeme nebo velmi krátce podusíme, popřípadě rychle opečeme nebo vysmažíme. Spařené (blanšírované) slouží k přípravě ragú, nebo vhodně upravené jako obložení korýších a rybích pokrmů.

Dle Viléma Vrabce

---

---