Jedna z prvních hub, kterou najdeme na jaře. Hřib kovář je všestranně kuchyňsky upotřebitelná houba.
Latinsky: Boletus luridiformis syn. erythropus
Jedlý …………………. Hřib kovář je po dostatečné tepelné úpravě výborný jedlý druh houby.
Hodí se na smaženici, do octa, polévek, směsí i na sušení. Praktičtí houbaři hřib kovář a koloděj prakticky nerozlišují a nazývají je modráky, podle intenzivně modrající dužniny.
Doba výskytu: květen až říjen
Roste hojně v jehličnatých i listnatých i smíšených lesích.
Klobouk až 200 mm, nejprve polokulovitý, potom klenutý až poduškovitý, zbarvení klobouku je velice variabilní, světle hnědé, sytě hnědé, tmavohnědé, okrové, okrově olivové, hnědo oranžové, oranžově rezavé. Povrch klobouku je sametový nebo jemně plstnatý, někdy hrbolkatě nerovný, později olysalý, po otlačení tmavnoucí.
Rourky jsou až 15 mm velké, v dospělosti dlouhé, žluté nebo žluto olivové, na řezu modrající, póry jsou drobné a okrouhlé u mladých plodnic se zavřeným kloboukem, žluté, později sytě červené až tmavě karmínové, méně často červenooranžové, na otlačených místech póry modrají až černají.
Třeň až 150 mm v mládí soudkovitý, potom kyjovitý někdy téměř válcovitý, na světlém bledě načervenalém nebo žlutém podkladě pokrytý červenými plstnatými zrníčky a drobnými vločkami bez síťky. Otlačená místa na povrchu třeně tmavnou. Dužnina je žlutá, na řezu intenzivně modrající, místy černající, chuť je mírná vůně nenápadná.
Možná záměna:
Za hřib koloděj (Boletus luridus), má jinak zbarvený klobouk a na třeni síťku. Hřib kovář má několik forem, hřib kovář odbarvený – var. discolor se žlutým nebo žlutooranžovým kloboukem, var. rubropileus s červeným kloboukem a var. junquileus se světle žlutým až sytě žlutým třeněm a žlutým kloboukem.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Další články k tématu:
Recepty na hřiby kováře:
Fotogalerie:
