Hurá do školy s pořádnou svačinou

Pokud se začátkem nového školního roku přemýšlíte, jakou svačinu svým potomkům přibalit s sebou do školy, vězte, že by neměla být jen vyvážená a zdravá, ale také trochu hravá. Takovou svačinku totiž děti sníst „nezapomenou“ a budou se těšit na další. Zvlášť když je originalitou nadchnete tak, že se do příprav příště pustí sami. Máme pro vás pár tipů!

Házet svačinu do koše neznamená jen zbytečně vyhazovat jídlo, ale také se připravovat o potřebnou energii. Tu děti potřebují, aby se mohly soustředit na dopolední výuku, ale také aby měly dostatek sil na odpolední aktivity a sport. Podle odborníků by měla dopolední svačina tvořit 10 až 15 % denního příjmu energie a v žádném případě by neměla nahrazovat snídani. Velikost odpolední svačiny závisí na tom, jak dlouhá je časová prodleva mezi obědem a večeří. Důležitá je zejména u dětí, které se po škole věnují sportovním aktivitám nebo jiným energicky náročným činnostem. Děti ale „nepřesvědčíte“ radami odborníků, přesvědčíte je neodolatelnými svačinkami. Čím chutnější a na pohled neodolatelnější svačina, tím vyšší šance, že skončí tam, kde má – v žaludku.  

 

Svačina, tedy menší jídlo mezi těmi hlavními, doplní energii, ale také pomůže vyhnout se zbytečnému přejídání a mlsání. Často si myslíme, že nás jen „honí mlsná“ a hledáme nějakou laskominu, která dodá rychle stravitelné cukry. Ta ale neobsahuje potřebné živiny. Pokud máme připravenou vyváženou svačinu, výkyv hladiny cukru v krvi nás nezaskočí nepřipravené. Chuť na sladké zažene ovoce nebo nepražené, nesolené ořechy, které jsou skvělým zdrojem vlákniny, nenasycených mastných kyselin a bílkovin.

Co (si) zabalit do svačinového boxu? Ideální svačina obsahuje ovoce a/nebo zeleninu v kombinaci s bílkovinami, takto nás totiž zasytí více než jen samotné ovoce nebo zelenina. Dobrou volbou jsou také mléčné či zakysané výrobky, třeba mléčné nápoje, kefír nebo tvaroh. Nejčastějšími surovinami pro přípravu svačiny jsou však v našich končinách bezpochyby chleba a šunka, proto jsme pro vás připravili několik rad, na co si při jejich výběru dát pozor. Připojili jsme i pár tipů na přípravu svačiny.

 

Jak(ý) vybrat chleba

Chléb se člení podle druhu mouky v něm obsažené na pšeničný, žitný, žitno-pšeničný, pšenično-žitný, celozrnný, vícezrnný a speciální. Přestože množství a typ použitého žitného kvasu výrobci neuvádějí, obecně platí, že čím je v těstě více přírodního kvasu, tím je chléb kvalitnější a déle vydrží. Z etikety na baleném chlebu dále zjistíme tyto důležité informace: název výrobku, druh a skupinu chleba, hmotnost, seznam složek, výživové hodnoty, alergeny, datum minimální trvanlivosti, výrobce a jeho adresu a zemi původu. Co dalšího bychom měli sledovat? Správný tvar konzumního chleba by měl být pravidelný, neporušený, optimálně klenutý a bez ostrých hran. Kůrka kaštanově hnědá či zlatohnědá, stejnoměrně zabarvená, neporušená, popř. přiměřeně moučená, polotlustá a pružná. Vnitřek chleba (střídka) by měl být stejnorodý, dobře propečený a zároveň vláčný, velmi pružný (po zmáčknutí se vrátí do původního tvaru), bez trhlin, stínů a vlhkých míst. Špatně propečená střídka se při krájení maže a celý výrobek je náchylný k plesnivění či hnilobě. Výjimkou jsou ovšem speciální celozrnné chleby, u nichž je i při velmi dobrém propečení střídka hutná a vlhká.

V poslední době jsou v obchodech stále častěji v nabídce pekařské výrobky dopékané ze zmrazeného polotovaru. Prodejce má dle vyhlášky č. 182/2012 Sb. povinnost u nebaleného chleba označovat, zdali se jedná o chléb čerstvý či dopečený ze zmrazeného polotovaru. Čerstvým chlebem se rozumí výrobek,

jehož technologický proces výroby – od přípravy těsta až po upečení, včetně uvedení do oběhu – nebyl přerušen zmrazením nebo jinou technologickou úpravou, vedoucí k prodloužení trvanlivosti, a který je zároveň nabízen k prodeji spotřebiteli nejdéle do 24 hodin po upečení. Pokud je chléb z polotovaru, v místě prodeje musí být viditelné označení „ze zmrazeného polotovaru“.

 

Jak(ou) vybrat šunku

Díky vysokému obsahu bílkovin a poměrně nízkému obsahu soli a tuku představuje šunka jednu z nejchutnějších a uzenin. Dříve byla poměrně vzácná a patřila na slavnostní tabule. Dneska si už mezi šunkami můžeme vybírat, jakou zvolit a čeho si všímat? Dle vyhlášky o mase a masných výrobcích se šunky rozdělují do tří jakostních tříd: „nejvyšší jakosti“ „výběrová“ a „standardní“. Každá z nich má vymezeny speciální požadavky na složení i smyslovou charakteristiku a platí jen u nás, žádné celosvětové ani celoevropské jakostní požadavky na šunky neexistují. Jak se tyto šunky liší? Standardní šunky mohou na rozdíl od šunek výběrových a nejvyšší jakosti obsahovat kromě masa, vody, soli i některé povolené přísady, např. bílkovinné preparáty rostlinného původu, škrob, vlákninu a potravinářská barviva. Šunky třídy nejvyšší jakosti a třídy výběrové musejí být „celosvalové“. Jsou tedy vyrobeny z celé anatomické části nebo z celých svalů.

Dětská šunka se od šunky „nedětské“ zpravidla liší sníženým obsahem soli a případně též některých potravinářských přídatných látek, např. konzervantů. Prakticky vždy se jedná o šunky výběrové nebo nejvyšší jakosti, které dle vyhláškových požadavků nesmějí obsahovat barviva a některé další přísady. Je povinností výrobce před orgány úředního dozoru prokázat, že takto označená šunka vykazuje nadstandardní jakostní a výživové parametry ve srovnání s jinými šunkami ze stejné jakostní třídy.

Stejně jako u mléčných výrobků, tak i u šunek se můžeme setkat s jejich náhražkami neboli analogy. Tyto levnější výrobky nesplňují kritéria ani na standardní šunky a nejčastěji nesou označení např. „nářez“ nebo „cihla“. Od standardních šunek se šunkové analogy zpravidla odlišují vyšším obsahem vody.

Výrobky typu Parmská šunka nebo třeba Schwarzwaldská šunka patří mezi trvanlivé fermentované šunky, jejichž výroba není pro naši zemi typická. Proto nejsou požadavky na její výrobu a kvalitu zahrnuty ve vyhlášce ČR.

 

Jak vybírat ovoce a zeleninu

Ovoce i zeleninu vybírejte nejen očima, ale také čichem. Kvalitní kusy voní, nejsou potlučené a mají pevnou slupku beze skvrn a měkkých míst. Drobné povrchové vady slupky nejsou výraznou závadou. Nevadí ani fyzicky nedokonalé kusy, pokud tyto plody vypadají svěže a jsou dostatečně zralé. Mějte na paměti, že nejlépe chutná sezonní zelenina, sklizená v období plné konzumní zralosti. Má nejvyšší obsah vitaminů, minerálních látek a stopových prvků. Současně také vrcholí kvalita jejích senzorických vlastností. Každá odrůda se ale může chuťově lišit a je nejlepší jen po určité období v roce (konzumní zralost).

Pokud nemáte vlastní zahradu, je dobré zajímat se o to, kdo konkrétní zeleninu vypěstoval a zda se při jejím pěstování choval ohleduplně k půdě a k přírodě obecně. Kupujte pokud možno zeleninu z domácí produkce, nejlépe z vašeho regionu. Na cenovce musí být vedle ceny vždy uvedena země původu, ale také třída jakosti, případně jméno dodavatele nebo pěstitele.

Více tipů o kvalitních potravinách najdete na našem webu Akademie kvality www.akademiekvality.cz. V záložce Recepty se nechte inspirovat chutnými recepty.

 

Příklady receptů:

• Zvířátka z chleba – sladká i slaná varianta
• Ovocné jogurtové nápoje se zákysem
• Sendvič se šunkou
• Hrášková pomazánka
• Ovocní hadi

Další recepty na dětské svačinky najdete v databázi internetové kuchařky ReceptyOnLine.cz zde: dětské svačiny a přesnidávky

 

Poznámka redakce:

O značce „Klasa“

Národní značku kvality KLASA uděluje mimořádně kvalitním potravinářským a zemědělským výrobkům ministr zemědělství od roku 2003. Spravuje ji Státní zemědělský intervenční fond. Národní značku kvality získává výrobce na tři roky. Logo KLASA slouží spotřebitelům k lepší orientaci na trhu pro rozeznání výjimečně kvalitních produktů v porovnání s běžně dostupnými potravinami. V současnosti mohou spotřebitelé nalézt značku na obalech více než 900 produktů od více než 200 výrobců. Další informace a kompletní seznam všech oceněných produktů jsou na stránkách www.eklasa.cz.

 

O značce „Regionální potravina“

Již deset let uděluje Ministerstvo zemědělství značku Regionální potravina nejkvalitnějším zemědělským nebo potravinářským výrobkům, které zvítězí v krajských soutěžích. Projekt má za cíl podpořit domácí producenty lokálních potravin a motivovat zákazníky k jejich vyhledávání v obchodech, na farmářských trzích či přímo u výrobců. Spotřebitelé mohou vybírat z více než 400 produktů od více než 300 výrobců. Značka Regionální potravina oceňuje ty nejlepší výrobky z každého kraje. Více informací je k dispozici na webových stránkách www.regionalnipotravina.cz.

 

O značce „BIO Produkt ekologického zemědělství“

Zelenobílý grafický znak BIO nazývaný díky proužkům „biozebra“ je doplněný nápisem „Produkt ekologického zemědělství“. V naší zemi slouží jako ochranná známka pro biopotraviny. Aby mohly produkty toto označení získat, musí být prověřeny některými kontrolními organizacemi, které pověřuje Ministerstvo zemědělství. Bio výrobky označují produkty z rostlin a živočichů z ekologických farem, které nebyly ošetřeny zakázanými pesticidy, minerálními dusíkatými hnojivy a zároveň se při jejich pěstování nebo chovu zohledňuje dopad na životní prostředí a potřeby chovaných hospodářských zvířat. Další informace najdete na www.myjsmebio.cz.

 

O značce „Ekologická produkce“

„Ekologická produkce“ je na rozdíl od předchozí „biozebry“ značením nadnárodním (ve tvaru zelenobílého lístku) upraveným předpisem Evropské unie. Musí ho mít na svém obale každý produkt, který splňuje v rámci EU požadavky na biopotraviny. Jejich definice je zmíněna v textu výše – u značky „BIO Produkt ekologického zemědělství“. Pro úplnost ještě dodejme, že u biopotravin s původem mimo naši zemi není označení „biozebra“ povinné, i když na obalu být může.

 

O značce „Chráněné označení (ZTS, CHZO, CHOP)“

Jedná se o značení Evropské unie. Funguje už téměř 25 let. Důvodem vzniku byla mj. i ochrana produktů před jejich paděláním. Týká se to následujících značek:

• Zaručené tradiční speciality (ZTS)
• Chráněné označení původu (CHOP)
• Chráněné zeměpisné označení (CHZO)

Fotogalerie: