Roste hojně jednotlivě nebo v menších skupinkách v listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji pod duby, borovicemi i smrky. Český název též bedla Oliverova.
Latinsky: Chlorophyllum olivieri
Jedlá ………… Jedlý druh, podobné využití, jako u bedly vysoké a červenající. Klobouky upravujeme apříklad jako vídeňský řízek.
Doba výskytu: srpen až listopad
Klobouk až 130 mm, v mládí vejčitý až polokulovitý, později ploše rozložený, na středu hladký, ke středu na šedohnědém podkladu soustředně šupinatý, odstávající šupiny vláknité šedohnědé, ve stáří až hnědé.
Lupeny volné, široké, vysoké, poměrně husté, nejprve bílé, později bělavé až krémové, po poranění červenající. Třeň až 180 mm, válcovitý, uvnitř dutý, bělavý, později nahnědlý, hladký s posuvným prstencem a na bázi s rozšířenou a odsedlou hlízou.
Dužnina bělavá, po poranění červenající, později hnědnoucí, vůně i chuť příjemná.
Možná záměna:
Za bedlu červenající – Macrolepiota rachodes, která se liší bělavým podkladem klobouku, jemnějšími šupinami a na řezu nejdříve oranžoví, potom červená.
Autor textu i fotografií: D. Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.