Rod pavučinec obsahuje velmi rozsáhlou skupinu hub, které jsou velmi variabilní, od malých plodnic kolem 1 cm až po velké plodnice kolem 20 cm. Lupeny bývají v mládí zakryté pavučinkou – cortinou, která brzy mizí a nezanechává žádné stopy, nebo naopak zanechává zbytky pavučinky dobře zřetelné na třeni v podobě prstenitých kroužků, nebo rezavých vláken.
Celý rod je velmi početný, obsahuje několik stovek druhů a pro snadnější určení je rozdělen na několik podrodů, které ve starších českých atlasech měli i české pojmenování, například podrod Myxacium se česky nazývala mazavec, Dermocybe – kožohlav, Telamonia – telamonka, vodohlav nebo pásenka, Leprocybe – lilák a Phlegmacium – pahřib.
Dnes se uvádí české pojmenování u všech sekcí pavučinec a latinsky se píše sekce většinou do závorky za rod např. Cortinarius (Phlegmacium) atrovirens – Pavučinec zelený, Cortinarius (Myxacium) mucosus – pavučinec slizský.,Většina druhů roste na podzim a vegetuje jen krátkou dobu, což znesnadňuje studium těchto hub.
Při určování a popisování je nutné mít plodnice dospělé tak mladé, neboť ty se v dospělosti velmi liší jak tvarem, tak zbarvením. Vzájemná příbuznost druhů spolu s jejich velkým počtem je příčinou, že tento rod není zdaleka vyřešen. Většina pavučinců je nejedlá pro svoji hořkost, nepříjemný zápach, nebo jsou jedovaté. K nejznámějším a v české literatuře uváděný je u nás poměrně vzácně rostoucí pavučinec plyšový – Cortinarius (Leprocybe) orellanus. Jsou mezi nimi i jedlé druhy, které si však může dovolit sbírat jen opravdový znalec. V borech roste poměrně hojně jedlý pavučinec slizský-Cortinarius (Myxacium) mucosus. Jde o poměrně dobře poznatelný druh podle velmi slizského a žlutohnědě zbarveného klobouku a slizovitého prstenu na třeni a hlínově hnědými, ve stáří rezavě hnědými, lupeny.
Pod osikami roste díky svojí ekologií a vzhledem další jedlý a dobře poznatelný druh, pavučinec osikový – Cortinarius (Myxacium) trivialis. Klobouk je slizský, okrově hnědý, lupeny v mládí bělavé, později nafialovělé, třeň slizský, bělavý, pásovitě šupinatý.
Oba druhy patří podle starého pojmenování mezi mazavce, sekci pavučinců, většinou s lepkavým až slizským kloboukem, někdy i třeněm.
Pod břízami roste dobře poznatelný jedlý pavučinec náramkovitý – Cortinarius (Telamonia) armillatus s cihlově červeným kloboukem a na třeni s několika šikmými červenorezavými kroužky. Roste vždy jen pod břízami s kterými tvoří mykorhizu.
Mykorhizu s břízou tvoří také nejedlý, vzhledově však hezký, pavučinec plstnatý – Cortinarius (Telamonia) hemitrichus s kloboukem hustě bělavě šupinakatým.
Pod břízami ale nejen pod nimi, ale také pod osikami, duby se vyskytuje atraktivně zbarvený jedlý pavučinec fialový – Cortinarius (Cortinarius) violaceus. Plodnice je celá tmavofialová až černo-fialová, dužnina voní po cedrovém dřevě a má nevýraznou chuť.
Pavučince jsou atraktivně zbarvené houby, jak celé plodnice, tak některé druhy mají nádherně zbarvené také lupeny. Patří k nim například nejedlý pavučinec polokrvavý – Cortinarus (Dermocybe) semisanguinea, dříve pojmenován jako kožohlav. Roste hojně pod jehličnany, nejvíce pod smrky, na vlhkých místech.
K nejatraktivnějším patří sekce Phlegmacium – pahřiby. Jde o mohutné plodnice podobné vzdáleně tvarově hřibům. Plodnice bývají zbarvené modře, nafialověle, zeleně, hnědoolivově, žlutě, žlutohnědě, zřídka červeně.
Většina pahřibů roste pod listnáči a některé jsou uvedeny v Červeném seznamu. U modrých a fialových druhů je důležité mikroskopování, plodnice, pokud jsou mladé, jsou velmi podobné. Některé druhy byli nalezeny na našem území nedávno. Prvonález doložený plodnicemi a mikroskopovaný je např. pavučinec zelený v roce 2008, od té doby byl však nalezen ještě na 2 lokalitách. Kouzlo mykologie také spočívá v objevování a určování nových druhů, které se na našem území začínají objevovat. Právě pavučince mezi ně patří.
Níže pár fotografii nádherných pavučinců ze sekce Phlegmacia, příznačně pojmenované pahřiby …
Jestli Vás pavučince zaujali svojí krásou velké množství fotografii druhů rostoucích v Evropě i u nás najdete na stránkách www.cortinarius.
org.
Text i foto: Dalibor Marounek
Použité zdroje: Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín Academia 2006, Klíč k určování našich hub dr. A. Pilát – Brázda, 1951
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.