Jednoletá nebo dvouletá plodina pěstovaná jako jednoletka, ze které se sklízí vybělená listová srdíčka a listy. Štěrbák je bohatý na železo, draslík a beta karoten, menší množství dalších vitamínů a B komplexu.
Latinsky: Cichorium endivia
Jiný název: Francie: Chicoreé frisée, USA: Belgická endivie
Štěrbák pěstovali již Egypťané dávno před narozením Krista, byl servírován při oslavách paschy (židovských velikonoc). Již ve starých řeckých spisech se dochovaly zmíňky o Štěrbáku, jako významné plodině z období starověkého Řecka i Říma.
Do Evropy se dostal kolem roku 1548. Nejdříve se používal jako léčivka a to k posílení trávicího traktu, k ulehčení trpících dnou a k léčení bolavých očí.
Existují dva základní typy odrůd Štěrbáku. Batávské neboli holandské odrůdy s velkými širokými listy a vzpřímenými rostlinami a kadeřavé odrůdy, které vytvářejí nízké růžice s chutnými zubatými listy. Kadeřavé odrůdy jsou obecně pěstovány jako letní plodina a větší širokolisté typy, které jsou odolnější proti chladu i nákazám, rostou dobře i v zimě.
Štěrbák v kuchyni používáme samotný nebo společně s listovým salátem a dalšími druhy rostlin k přípravě různých zeleninových salátů. Je vhodné salát ze štěrbáku doplnit o ostrý dressing. Ze zralých rostlin používáme srdíčka do salátů a vnější listy raději vaříme nebo dusíme.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew
Recepty se štěrbákem:
Štěrbákový salát 
Steakový salát z New Orleansu
Fotogalerie:
