Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Letní houby – muchomůrky – 2. díl

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

V minulém díle jsme skončili u prudce jedovaté muchomůrky tygrované, nyní se seznámíme s naší nejjedovatější houbou, muchomůrkou zelenou a dalšími muchomůrkami, jako například muchomůrkou jarní, šiškovitou a porfyrovou, které vytváří na třeni prsten.


Muchomůrka zelená – Amanita phalloides, roste od června do září v listnatých lesích nejčastěji pod duby a buky, zvláště na světlejších místech při okraji lesa. V jehličnatých lesích roste vzácně s ojedinělými listnáči nebo pod borovicemi.

Klobouk je v mládí polokulovitý, později rozprostřený, vrostle vláknitý olivově zelený, žlutozelenavý až špinavě zelený, na středu tmavší, na slunci a ve stáří vybledávající. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné, v mládí zakryté závojem. Třeň je válcovitý, v mládí plný, později dutý, bělavý, žlutavě nazelenalý s jemnými přitisklými šupinami na bázi je třeň hlízovitě ztluštělý,,uložený ve volné bílé nebo nazelenalé pochvě, které se někdy říká kalich smrti. Pochva vznikla z celkové plachetky, která v mládí zahalovala celou plodnici podobající se vajíčku.

 

Škola začínajícího houbaře

 

V horní části třeňě je převislý prsten, bělavý až žlutavý, na horní části sotva znatelně rýhovaný nebo hladký. Dužnina je bílá, má příjemnou chuť, mladé plodnice mají nevýraznou vůni, starší zápach po syrových bramborách.

Muchomůrka zelená způsobuje každoročně těžké otravy, které často končí smrtí. Nezkušení houbaři ji zaměňují za zelené holubinky, pečárky nebo čirůvku zélanku. Pozor žádný z těchto druhů nemá však třeň vyrůstající z otevřené blanité pochvy! Pečárky mají navíc masově růžové až čokoládově hnědé lupeny, zelánky žluté. Tento druh by měl perfektně určit a poznat každý houbař ve všech stadiích růstu.

Muchomůrka zelená způsobuje cyklopeptidové a cytotoxické otravy!

Bezpříznakové stadium trvá 6 až 48 hodin od požití houby, potom se objevuje intenzivní zvracení, průjmy, bolesti břicha, dehydrace a hypovolemický šok. Už v tomto stadiu mohou starší lidé a děti zemřít.

Třetí den příznaky ustupují, pacient se cítí lépe, čtvrtý a pátý den se však projevuje poškození vnitřních orgánů, zejména jater a ledvin. Nastává krvácení, bolesti břicha, poruchy vědomí, problémy s močením, dýchací, neurologické a cévní obtíže a pacient upadá do komatu z něhož se už neprobere. Pokud přežije, má trvale poškozené ledviny a játra.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Patrně jediným člověkem na světě, který přežil dobrovolně tři otravy muchomůrkou zelenou je francouzský lékař P. A. Bastien v roce 1974 za asistence notáře snědl více než 50 g muchomůrky zelené s kouskem chleba a jedním banánem, po 6 hodinách odešel ještě v bezpříznakové fázi na resuscitační oddělení v Nancy, kde na něm aplikovali vlastní postup léčby, sestávající se z desinfekce střev antibiotiky v intravenózním podávání velkých dávek vitamínu C a v pití sirupu z draslíkem. Přežil, ale vedení nemocnice se od jeho postupu distancovalo. To se doktoru Bastienovi nezamlouvalo a o dva roky později pokus zopakoval, ani to však nestačilo, aby prorazil ve skeptických lékařských kruzích. V srpnu 1981 jako 57 letý ve švýcarské Ženevě  v přímém televizním přenosu si podusil na másle 70 g muchomůrky zelené, po 8 hodinách se dostavily první příznaky, ošetřující lékařka mu vstříkla do žil vitamín C a krátce na to vypil pro dezinfekci střev přípravek Ercefuryl a antibiotikum Abiocin. Léčení trvalo 3 dny a pacient jedl mrkvovou kaši, pekařské droždí a byli podávány prostředky na zvracení. Všechny léky, které doktor Bastien použil se v té době dali koupit v každé francouzské lékárně za 20 franků. Pokus opět skončil úspěšně s náležitou publicitou díky televiznímu přenosu. Nikomu však pokusy dr. Bastiena nelze doporučovat. Takové pokusy nezaviní-li smrt mohou vést k trvalému poškození zdraví.

Jedovatost muchomůrky zelené krásně definoval český mykolog Národního muzea Albert Pilát … ,,jed obsažený v muchomůrce zelené na špičku nože ½ gramu by otrávil 1 00000 myší, které by vytvořili řadu 18 kilometrů dlouhou, podle které by jsme šli 4,5 hodiny vojenským krokem,,. To bylo takové malé odbočení a ještě se budeme věnovat muchomůrce zelené.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Muchomůrka zelená vytváří zbělenou formu, která se nazývá muchomůrka zelená bílá – Amanita phalloides var. alba.

Celá plodnice je bílá roste nehojně na stejných stanovištích a účinky jsou stejné. Muchomůrce zelené bílé je velmi podobná muchomůrka jarní – Amanita verna, která roste vzácně již od května do září v teplejších oblastech na vápenitých a neutrálních půdách pod duby je rovněž jedovatá.

 

Škola začínajícího houbaře

 

U bílých muchomůrek ještě zůstaneme, patří sem 3 zajímavé a poměrně vzácné druhy, které mají jedno společné, vážou na sebe stříbro, kterého obsahují 1000 x více než jiné druhy hub.

První z nich je muchomůrka šiškovitá – Amanita strobiliformis.

Tento druh roste poměrně vzácně v listnatých a smíšených lesích, ale i parcích, v teplejších oblastech od července do září. Klobouk je v mládí polokulovitý, později vyklenutý, bělavý až našedlý, na okraji často ověšený zbytky vela a s nepravidelnými plochými přitisklými bradavkami. Lupeny jsou bílé až krémové. Třeň je válcovitý, na bázi s hlízou bez pochvy, pouze na spodní části je několik kroužků. V horní části třeně je třásnitý, rýhovaný prsten. Dužnina je bílá, má zemitý zápach a chuť. Tento druh je kupodivu jedlý, ale pro jeho vzácnost nesbíráme. Tento druh lze zaměnit za vzácnou muchomůrku Vittadiniho.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Muchomůrku Vittadiniho – Amanita vittadinii, rovněž roste v teplých oblastech v prosvětlených listnatých lesích, ale i na travnatých stráních v oblastech teplomilné květeny a to od června do září. Liší se hlavně v třeněm, který je relativně štíhlý, na bázi vřetenovitě ztenčený a ve spodní části pokrytý šupinami, které po omaku žloutnou až hnědnou, v horní části je mohutný hladký prsten. Muchomůrka Vittadiniho je zákonem chráněná, v Červeném seznamu je uvedena jako kriticky ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Muchomůrka ježohlavá – Amanita solitaria, je od předchozích dvou druhů dobře poznatelná výraznými jehlanovitými bradavkami, které pokrývají bílý, bělavý až nahnědlý klobouk. Třeň je bělavý, často se zeleným nádechem, hlízovitý bez pochvy, pouze s prstencovitými zónami v horní části s blanitým a rýhovaným prstencem.

Roste rovněž v listnatých teplých lesích na bohatších půdách od července do října. Je nejedlá a v Červeném seznamu je uvedena jako ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Další bílá muchomůrka je muchomůrka jízlivá – Amanita virosa. Roste v podhorských jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi, vzácně i pod listnáči, pod buky a duby od srpna do října. Klobouk je bílý,, zvoncovitě sklenutý, za vlhka mírně slizský. Třeň je bílý, válcovitý, štíhlý, na bázi hlízovitě ztloustlý, obalený bílou volnou pochvou, vláknitě šupinkatý.

Tento druh je také smrtelně jedovatý.

 

Škola začínajícího houbaře

 

V jehličnatých lesích se můžeme setkat s další jedovatou muchomůrkou, muchomůrkou porfyrovou – Amanita porrphyria.

Klobouk má v mládí zvoncovitě sklenutý, později plochý, šedý, šedofialový, šedohnědý s nepravidelnými šedohnědými bradavkami. Třeň je válcovitý, šedý, šedohnědý až šedofialový s hlízou a nízkou šedofialovou pochvou. Prsten je převislý šedofialový a ve stáří mizí.

Roste pod smrky a borovicemi na kyselých půdách od července do října.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Další muchomůrka roste jak v jehličnatých tak listnatých lesích a je hojná. Jedná se o muchomůrku citronovou – Amanita mappa. Její klobouk je v mládí polokulovitý, později plochý, citronově žlutý, zelenožlutý až bělavě žlutý, vzácně bílý (var. alba), pokrytý žlutě hnědavými bradavkami, v dospělosti často smyté deštěm. Lupeny jsou bělavé až žlutavé s vločkatým, jakoby postříkaným ostřím.

Třeň je bělavý, citronově žlutý až zelenavě žlutý, na bázi s velkou cibulovitou hlízou, obalený přirostlou pochvou. Prstenec v horní části třeně je žlutavý převislý. Dužnina je bílá, má nepříjemnou chuť a pach po starých syrových bramborách. Je rovněž jedovatá a roste od července do listopadu.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Poslední muchomůrku, kterou si dnes uvedeme bude muchomůrka slámožlutá – Amanita gemmata. Má pokožku klobouku zbarvenou okrově až slámově žlutě s bělavými útržky plachetky. Lupeny jsou bílé, husté. Třeň válcovitý, bělavý až žlutavý, vločkatý i lysý, na bázi hlízovitě rozšířený s přirostlou pochvou. Prsten v horní části je bílý, blanitý pomíjivý prstenec.

Dužnina je bílá, má nepříjemný zápach a nevýraznou chuť. Roste nehojně v jehličnatých i listnatých lesích od května do září.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Seznámili jsme se s muchomůrkami, které jsou jedlé i jedovaté a vytváří na třeni prstenec, v příštím díle budou muchomůrky bez prstence na třeni.

 

Text, foto: Dalibor Marounek, Foto: muchomůrka Vittadiniho – Jan Borovička, muchomůrka jízlivá – Martin Kříž

Použitá literatura – Velký atlas hub – Pavol Škubla, Priroda 2007

Houby – Česká encyklopedie, Readers Digest výběr 2003

 

Předcházející články: Letní houby – muchomůrky – 1. díl

Další články z naší školy začínajícího houbaře: Jarní houby Letní houby

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:



Otevírací doba, nejnovější akční letáky, otevírací doba prodejen, provozoven a institucí z celé České republiky.

Nejnovější články

Co je to půst? A proč ho držet?

Vyzkoušejte si, zda vašemu tělu neprospěje začít jíst střídmě, jak to dělaly vaše babičky a prababičky. Po hojných a výživných vánočních svátcích začali naši předkové slavit další blahobytný svátek plný domácích zabíječek, pečené drůbeže a koblih, byl to masopust. Masopustem je označováno více jak 40 denní období od Tří králů 6.1. až do Popeleční středy. Po tomto období hojnosti však v minulosti vždy následoval půst. Před svátky jara Velikonocemi a Kristovým zmrtvýchvstáním bylo potřeba očistit tělo i mysl a začít žít střídměji. A k tomu byl dobrý právě půst, který tehdy trval 6 týdnů.

číst dále ...

Jak jedli naši předkové – 10 díl

Ryby v jídelníčku našich předků jsou známé po staletí, rybářské řemeslo patří k jedněm z nejstarších řemesel vůbec. Archeologické nálezy říčního rybářství jako jsou vrše, sítě, či udice atd., dokazují, že na našem území se rybařilo už mezi 8.-9. stoletím. První rybníky pro chov ryb, než je začal budovat Jakub Krčín, nechala vybudovat církev už v 11. století. Nejprve byla ryba považována za postní pokrm. První rybníky vznikaly především u klášterů. Mělo to důvod, rybí maso si pak mohla církev dopřát v hojné míře po celý rok, především pak právě v době půstu.

číst dále ...

Nejlepší chutě regionálních potravin: autentické suroviny a domácí recepty

Připravili jsme si pro vás recepty, které vypráví příběhy toho nejlepšího, co naše krajina nabízí. Najdete v nich výrobky, které byly s láskou vyrobeny pouze z regionálních surovin. Série receptů přetváří tyto výrobky do rafinovaných pokrmů, které si vás získají svou chutí i autenticitou. Tentokrát vybíráme to nejlepší z Jihočeského, Ústeckého, Olomouckého kraje a z Kraje Vysočina. Maso, paštiky, uzeniny, ale i sirupy s označením Regionální potravina s sebou nesou tu výhodu, díky které si dokážete najít místo na mapě, kde vznikají, kde žijí a v jakých podmínkách jsou chována zvířata a kde se pěstují bylinky. Díky označení Regionální potravina tak máte záruku nejen kvality suroviny, ale víte, že chovatelské a pěstitelské činnosti podléhají přísným pravidlům a jsou pravidelně kontrolovány. Na nic nečekejme a pojďme se pustit do receptů, které se mohou stát perlou vaší kuchyně.

číst dále ...

Kukuřice 4x jinak!

Měkká a sladká jádra kukuřice přidávají do receptů nezaměnitelnou chuť a texturu. Při vaření se kukuřice může využívat v různých formách – čerstvá, vařená, grilovaná nebo konzervovaná. Snášejí ji lidé, kterým vadí lepek, první zoubky si na kukuřičných křupkách brousí batolata, dospělí si bez popcornu nedovedou kino ani představit.

číst dále ...

Vitana vám přináší pět nových druhů koření

Postavte se rázně proměnlivému počasí letošní zimy a připravte se na jaro v plné síle! Oblíbená značka Vitana vám přináší pět nových druhů koření, které lidé od pradávna využívají k přirozené podpoře nejen imunitního systému…

číst dále ...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které tento měsíc soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se jim získat čtyři stříbrné medaile. Dvě v seniorské a dvě v juniorské kategorii. Na této prestižní soutěži se sešlo více než 1200 účastníků, 88 týmů a přibližně 500 individuálních vystavovatelů z 55 zemí. V obou hlavních soutěžních kategoriích dominovali Seveřané, jak u seniorů, tak u juniorů. Finové se umístili na prvním místě, následováni Švýcary a třemi dalšími týmy ze Skandinávie. Češi si vedli dobře, umístili se v horní části druhé poloviny startovního pole v oblasti “stříbrných medailí”. Celkově si odnesli 16. místo, což je zlepšení o dvě příčky oproti minulému klání v roce 2020.

číst dále ...

Kombucha – nápoj nesmrtelnosti, který zpestří nejen suchý únor

Držíte letos suchý únor? Bezesporu je to skvělá volba pro naše tělesné i duševní zdraví. Bez alkoholu se zlepšuje spánek, soustředění a dost často i stav naší peněženky. Ale nabízí se otázka: Co pít, když nepiji? Když člověk nepije alkohol, má dost často omezený výběr – sladké limonády, ochucená nealko piva, a to je všechno. Co takhle zkusit Kombuchu? Nejen že skvěle chutná a není samý cukr, ale je plná antioxidantů a zdraví prospěšných látek. Je to vlastně fermentovaný čajový nálev, který má právě díky kvašení skvělou osvěžující chuť. Ráno nastartuje organismus a večer klidně nahradí drink. A to doslova.

číst dále ...

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy

Rejstřík receptů jídel a nápojů Rejstřík článků