V pěti dílech jsme se seznámili se hřiby, které patří k nejoblíbenějším a nejznámějším houbám mezi praktickými houbaři. Mezi hřibovité patří také hojně rostoucí křemenáče a kozáci. Dnes se podíváme na jejich ekologii a jednoduché určení. Mezi těmito druhy, na rozdíl od hřibů, není žádný druh jedovatý nebo nejedlý, některé druhy se ovšem vyskytují sporadicky a jsou uvedeny v Červeném seznamu, proto se raději nesbírají, ale chrání.
Křemenáč březový – Leccinum versipelle, roste pouze pod břízami a vyskytuje se na celém území naší republiky, jak v lesích, tak mimo les, ale vždy v blízkosti břízy. Vyrůstá od května do října a mezi houbaři je ceněný pro svůj pěkný vzhled a plodnice, které nejsou nikdy červivé. Dužnina je velmi tvrdá a hmyz, který parazituje na houbách svými kladélky, nedokáže tvrdou dužninu prorazit a naklást zárodky příští generace.
Plodnice bývají občas okousané od zvěře nebo plžů, dužnina v místech požerků se pak zbarvuje do černa. Křemenáč březový má klobouk zbarvený v různých odstínech oranžové až červené barvy, třeň je bílý a pokrytý černými až šedivými šupinkami.
Křemenáč osikový – Leccinum rufum, roste výhradně pod osikami a od křemenáče březového je určitelný jak ekologií, tak šupinkami na třeni, které jsou v mládí bělavé, později mění barvu do okrova až šeda a to jen v dolní polovině třeně, nahoře zůstávají světlé.
Pod duby se vyskytuje křemenáč krvavý – Leccinum aurantiacum, česky též křemenáč dubový, opět dobře určitelný svou ekologií a šupinkami na třeni, které jsou červené, červenorezavé, červenohnědé a další odstíny červené barvy. Roste od června do října.
Pod borovicemi roste nehojně až vzácně křemenáč borový – Leccinum vulpinum. Jeho dužnina na řezu v klobouku růžoví, ve třeni se zbarvuje vínově růžově. V Červeném seznamu je uveden jako druh o kterém nejsou dostatečné informace, roste od července do října.
Často se zaměňuje za křemenáč smrkový – Leccinum piceinum, rostoucí pod smrkem ztepilým – Picea abies. Dužnina v klobouku se zbarvuje do špinavě růžova, potom tmavne do šedofialova, v bázi třeně se zbarvuje do modra, modrozelena.
Křemenáč smrkový je také uveden v Červeném seznamu jako téměř ohrožený druh, vyskytuje se od června do října.
Jarek Nohavica ve svém písni Mám jizvu na rtu zpívá: ,,když házíš bílé křemenáče na cibulku“… Dužnina je u všech křemenáčů zpočátku bílá, později mění barvu, ale málokdo ví, že u nás roste velmi vzácný křemenáč bělostný – Leccinum percandidum, česky též křemenáč narůžovělý, jehož klobouk je bílý, bělavý nebo s narůžovělým odstínem a je olemován nepravidelnou blankou, která během růstu mizí. Třeň je bílý s bílými šupinkami po doteku, šupinky rychle tmavnou.
Roste pod břízami a osikami, v Červeném seznamu je uveden jako kriticky ohrožený druh, neměl by se sbírat pro kuchyňské účely a jeho nálezy by bylo dobré hlásit mykologickým pracovištím.
Křemenáč bělostný je podobný kozáku bílemu – Leccinum holopus, od kterého se liší robustnějšími plodnicemi, třeň bývá mohutnější a změnou barvy dužniny a v mládí blankou na okraji klobouku.
Kozák bělostný je také zařazený v Červeném seznamu jako ohrožený druh. Roste pod břízami na vlhčích stanovištích od června do října.
Další, méně běžný kozák, je kozák šedozelený – Leccinum varricolor, česky též kozák barvoměnný. Roste opět pod břízami na vlhčích stanovištích a jeho dužnina ve třeni se zbarvuje do zelena nebo modra.
V Červeném seznamu je zařazen jako téměř ohrožený druh. Najdeme ho od června do října.
Pod duby v teplomilných lesích roste vzácně kozák dubový – Leccinum crocipodium, připomínající spíše hřib. Jeho póry jsou žluté na rozdíl od ostatních druhů kozáků, u kterých jsou póry bílé až našedlé. Klobouk má zbarvený do žlutohnědě nebo hnědě, v dospělosti dolíčkovitě rozpraskává. Třeň je světle žlutý až bělavý, s okrově hnědými šupinkami. Opět uveden v Červeném seznamu jako zranitelný druh.
Pod osikami a topoly nehojně roste kozák topolový – Leccinum duriusculum. Jeho dužnina na řezu se zbarvuje špinavě růžově až červenorůžově.
Pod habry a lískami se vyskytuje hojně kozák habrový – Leccinum scabrum. Dužnina tohoto kozáku se na řezu zbarvuje do černošeda.
A pod břízami najdeme náš nejhojnější kozák březový – Leccinum scabrum. Roste jak ve smíšených lesích tak i v listnatých, vždy však pod břízami. Klobouk má v průměru 5-15 cm, zpočátku je polokulovitý, posléze polštářovitě vyklenutý. Zbarven je světle šedohnědě až černo – hnědě. Povrch je slabě vrásčitý, suchý a matný, za vlhka lepkavý.
Kozák březový je dobrá jedlá houba, má však tu nevýhodu, že její klobouk brzy změkne. Třeň je naopak příliš tuhý až vláknitě dřevnatý. Proto jsou ke sběru nejlepší mladé houby. I když při přípravě jídla dužnina zčerná, chuťově nedozná žádnou újmu.
Pod břízami se vyskytují další druhy z okruhu kozáku březového například kozák černohnědý – Leccinum melaneum, česky též kozák kapucínek, který má zbarvený klobouk do černohněda a dužnina na řezu slabě růžový.
A na závěr jmenujme kozák šedohnědý – Leccinum brunneogriseolum, s našedlým kloboukem až šedohnědým a dužnina na řezu ve třeni na bázi často modrá, modrozelená nebo žlutozelená.
U všech druhů kozáků je nevýhoda, že starší plodnice bývají příliš v klobouku nasáklé vodou, červivé a třeň je většinou tuhý, dřevnatý, proto sbíráme jen mladé zdravé plodnice.
Křemenáče sice nabývají nikdy červivé, ale u starších plodnic je tuhý dřevnatý třeň. V kuchyni jsou oba druhy všestranně využitelné.
V příštím díle si povíme o klouzcích.
Text a foto: Dalibor Marounek, Michal Mikšík – foto kozák černohnědý, Radek Pilař: foto křemenáč bělostný, P. Meliš: foto křemenáč smrkový.
Zdroje: Hřibovité houby – J. Šutara, M. Mikšík, V. Landa – Academia, 2009
Předcházející články:
Letní houby – první hřibovité houby – 1.
díl 
Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 2.
díl
Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 3.
díl
Letní houby – hřib smrkový a další jedlé a nejedlé hřiby – 4. díl
Letní houby – méně běžné druhy hřibů – 5. díl
Další články z naší školy začínajícího houbaře: Jarní houby
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.