REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Letní houby – klouzci a slizáci

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Ke hřibovitým houbám patří i klouzci. Někdo je rád sbírá a konzumuje, někdo zatracuje pro jejich dost pracné zpracování v kuchyni. Klobouk většiny druhů klouzků je totiž pokrytý slizkou pokožkou, která bývá často znečištěna od jehličí a jiných rostlinných zbytků.


Pokožku klouzků je nejlépe sloupnout při sběru už v lese a domů si přinést krásně čisté houby, ušetříme si tak práci, v opačném případě se nalepí na lepkavý povrch ještě více špíny a čištění bude o to pracnější.

Někdo klouzky neloupe vůbec, povrch jen otře vlhkým hadříkem nebo houbičkou, což také není na závadu, protože pokožka klobouku je také jedlá, mimochodem všechny druhů klouzků jsou jedlé.

Nejznámější je klouzek obecný – Suillus luteus, za příznivých podmínek se objevuje po deštích už v květnu a roste až do října. Roste hojně ve skupinách pod borovicemi, které mají dvě jehlice ve svazečku, nejčastěji pod borovicí lesní – Pinus sylvestris.

Klobouk má většinou čokoládově hnědý, za vlhka silně lepkavý, za sucha lesklý, pokožka klobouku jde velmi dobře sloupnout. Póry jsou žluté, ve stáří až okrově žluté, třeň je válcovitý, bělavý až žlutý, v mládí je spojen třeň s kloboukem závojem, který se brzy roztrhá a vytváří na třeni hnědofialový prsten.

Škola začínajícího houbaře

Patří k nejchutnějším druhům klouzků, má příjemnou chuť a v kuchyni je všestranně použitelný. Mladé plodnice lze nakládat do octového nálevu, zde je však lepší pokožku z klobouku stáhnout, nálev by byl příliš slizský.

Klouzek obecný se sbírá hojně a má i lidové názvy jako loupák, máselník, máselka, smetánka, podborůvka a další.

Velmi podobný je klouzek zrnitý – Suillus granulatus, opět roste pod borovicemi, které mají dvě jehlice ve svazečku, má však klobouk zbarvený okrově oranžově až hnědookrově a třeň bez prstenu. Třeň je světle žlutý, pokrytý drobnými kapičkami, které jsou nejprve bělavé, později načervenalé a nakonec zasychají v podobě hnědých zrníček.

Doba růstu je od června do října. Lidové názvy jsou například klouzek ovčí, podmásník zrnitý, másník, podmásník a další.

Škola začínajícího houbaře

Klouzku zrnitému je velmi podobný nehojný klouzek žíhaný – Suillus collinatus, který se liší žíhaným povrchem klobouku a narůžovělým zbarvením mycelia na bázi třeně. Vyrůstá nejvíce pod borovicí černou – Pinus nigra a to od července do října.

Škola začínajícího houbaře

Poslední běžný druh rostoucí pod borovicemi (Pinus), je klouzek kravský – Suillus bovinus, ten roste od června do října v početných skupinách nejčastěji pod borovicí lesní – Pinus sylvestris.

Klobouk je zbarvený okrově oranžově, nebývá tak slizský jako předešlé druhy a jeho pokožka jde i špatně sloupnout. Dužnina je tuhá, pružná a po uvaření má fialovou barvu. Je jedlý, ale není příliš kvalitní, nejlépe se hodí do směsí, pár plodnic a mladé plodnice lze zavařovat do octového nálevu. Lidové názvy jsou husí pupek, kravinec, plička, švec a další.

Škola začínajícího houbaře

Pod modříny (Larix) rostou další druhy klouzků. Nejznámější je klouzek sličný – Suillus grevillei, je zbarvený oranžově, žlutě až hnědě oranžově, třeň má také žlutý, pokrytý jemnými, rezavě nahnědlými zrníčky, v mládí je spojený s kloboukem závojem, který se brzy trhá a zanechává na třeni prsten, podobně jako u klouzka obecného.

Jde o jeden z nejchutnějších klouzků, který nebývá tak často červivý, jako klouzek obecný a zrnitý, v kuchyni je všestranně použitelný. Roste hojně od června do listopadu.

Škola začínajícího houbaře

Další druh tvořící mykorhizu s modříny je klouzek slizský – Suillus viscidus, klobouk je šedavě bělavý, šedý až šedohnědý, póry jsou šedé, na otlačených místech tmavnou, třeň je našedlý, pokrytý hnědými zrníčky s prstenem, dužnina je měkká a chuť slabě nakyslá. Je jedlý, ale horší kvality.

Škola začínajícího houbaře

Třetí druh rostoucí pod modříny je vzácný klouzek tridentský – Suillus tridentinus. Klobouk má žlutooranžový, oranžový, hnědooranžový, radiálně žíhaný, někdy až s hnědými šupinkami. Póry jsou žlutooranžové, poměrně velké, třeň je v mládí spojený s kloboukem závojem, který se brzy trhá a zanechává na třeni prsten, zbarvený je žlutě až naoranžověle.

Je jedlý, ale neměl by se sbírat, v Červeném seznamu je uveden jako ohrožený druh a jeho nálezy by se měly hlásit mykologickým pracovištím. Roste vzácně od června do října.

Škola začínajícího houbaře

Pod borovicemi, které mají pět jehlic ve svazečku, nejčastěji pod borovicí vejmutovkou – Pinus strobus, roste klouzek bílý – Suillus placidus. Klobouk má zbarvený bělavě až šedobělavě, póry jsou bělavě nažloutlé, třeň je bílý, pokrytý vínově červenými až nafialovělými kapičkami. Jedlý druh, ovšem horší kvality. Jeho dužnina je příliš měkká, nejlépe využijeme jen pár plodnic do směsí.

Škola začínajícího houbaře

Další vzácný klouzek roste pod douglaskou tisolistou – Pseudotsuga menziesii, jehličnan, jehož domovinou je Severní Amerika a u nás se také místy v našich lesích vyskytuje. Jde o klouzek douglasový – Suillus lakei. Klobouk má pokrytý červenohnědou až hnědou plstí, která se trhá na malé šupinky, póry jsou žluté, zlatožluté. Třeň je v mládí s kloboukem spojený závojem, který se časem opět trhá a zanechává na třeni prsten, zbarvený je žlutě, je pokrytý jemnými hnědými zrníčky.

Roste velmi vzácně pod douglaskou a v červeném seznamu je uveden jako ohrožený druh, jeho nálezy by se měly oznámit mykologickým pracovištím. Roste od června do listopadu.

Škola začínajícího houbaře

Mezi chráněné druhy podle vyhlášky č.395/92 sb. patří klouzek žlutavý – Suillus flavidus.

Klobouk má špinavě žlutý, žlutohnědý a roste na podmáčených stanovištích pod borovicemi s dvěma jehlicemi ve svazečku, pod borovicí lesní – Pinus sylvestris, borovicí blatkou – Pinus sylvestris a v horských polohách pod borovicí klečí – Pinus mugo. Nálezy by se měly oznámit mykologickým pracovištím.

Škola začínajícího houbaře

Slizáci

Slizský a lepkavý klobouk mají také slizáci. Na rozdíl od klouzků ovšem nemají póry, ale lupeny. Rod obsahuje 5 druhů, které se vyskytují na našem území a všechny jsou jedlé.

Nejhojnější je slizák lepkavý – Chroogomphus rutilus, rostoucí od června do října nejčastěji pod borovicí lesní, často se s ním můžete setkat při sběru klouzků obecných nebo zrnitých. Klobouk je kuželovitý až vyklenutý se širokým tupým hrbolkem, měďově červenavý až hnědooranžový lupeny, velmi řídké, v mládí žlutooranžové, ve stáří špinavě fialové až černohnědé. Dužnina je žlutá s nevýraznou vůní i chutí.

Jedná se o chutný druh houby všestranně použitelný v kuchyni. Dužnina se při vaření zbarvuje do fialova a při sušení do vínově červené, což není na závadu.

Škola začínajícího houbaře

Druhý hojný druh slizáků je slizák mazlavý – Gomphidius glutinosus. Roste od srpna do listopadu ve smrčinách. Klobouk má mírně vyklenutý, později na středu vmáčklý, za vlhka výrazně slizský, fialově šedý, šedohnědý až čokoládově hnědý, lupeny jsou bílé, řídké, v mládí zakryté slizovitou blankou, později našedlé, ve stáří černající.

V kuchyni všestranně použitelný před kuchyňskou úpravou, je dobré stáhnout jeho slizkou pokožku klobouku.

Škola začínajícího houbaře

Slizák růžový – Gomphidius roseus, roste nehojně až vzácně v borových lesích, méně často smrkových, od července do října. Klobouk má v mládí polokulovitý, později až plochý, mírně slizský, růžový až šedorůžový, lupeny jsou řídké, bělavé, ve stáří šednoucí. Lupeny zakrývá v mládí závoj, který se brzy trhá a na bílém třeni vytváří prsten.

Je jedlý, ale pro svoji vzácnost ho raději chráníme. Na Slovensku patří mezi chráněné druhy a za jeho sběr hrozí pokuta.

Škola začínajícího houbaře

Slizáky nejde zaměnit za žádný jiný druh, lepkavý až slizský klobouk, řídké lupeny, naučit se je poznat je jednoduché a můžeme tak obohatit náš koš v lese o další jedlý druh. V příštím díle si uvedeme nejchutnější holubinky.

Text i foto: D. Marounek, foto – klouzek žlutavý – M. Kříž

Použitá literatura: Hřibovité houby – J. Šutara, M. Mikšík, V. Janda – Academia 2009, Atlas tržních a jedovatých hub – M. Smotlacha, J. Malý – SZN 1986

Předcházející články:

Letní houby – první hřibovité houby – 1.díl

Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 2.díl

Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 3.díl

Letní houby – hřib smrkový a další jedlé a nejedlé hřiby – 4. díl

Letní houby – méně běžné druhy hřibů – 5. díl

Letní houby – křemenáče a kozáci

Další články z naší školy začínajícího houbaře: Jarní houby

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama


Nejnovější články

Detoxikace organismu

Cítíte se unavení a bez energie? Ponuré, zamračené počasí vás přivádí k šílenství? Máte depresi? Nezoufejte! Možná jen potřebujete pročistit tělo od různých škodlivých látek, které jste za poslední měsíce do sebe dostali a to nejen jídlem, ale také díky prostředí, ve kterém se všichni pohybujeme. Detoxikujte se tedy! A co je to vlastně detoxikace? Ta slouží k vyloučení jedů neboli toxinů z těla a provádí se především zásadní změnou pitného režimu a změnou jídelníčku.

číst dále ...

Fialové brambory (odrůda Blue Star a odrůda Valfi)

Již několik let se objevují na českém trhu fialové brambory. Sice vypadají svým vzhledem, tedy především barvou dost jedovatě, ale jsou velmi zdravé. Fialová barva je způsobena flavonoidy, které patří mezi přírodní antioxidanty, které působí příznivě na civilizační choroby. Fialové brambory obsahují těchto látek 3x – 4x více než klasické žluté odrůdy. Platí, čím jsou tmavší, tím jsou zdravější.

číst dále ...

Zapomenuté topinambury mají opět zelenou

Topinambury se v Čechách pěstují od 17. století. V době třicetileté války zachránily mnoho obyvatel před hladomorem, stejně, jako v Americe přistěhovalce. Naučili je pěstovat a konzumovat indiáni z kmene Topinambus, podle kterého dostali své jméno – topinambury. Do Evropy je přivezli v roce 1607 námořníci a jako první se začaly pěstovat ve Francii, přes Německo se pak dostaly do Čech.

číst dále ...

Banánová chaloupka vytvořená pomocí krabic od džusu

Recept na chaloupku z čokolády, tvarohového krému, dlouhých cukrářských piškotů a banánů, popsaný pěkně krok za krokem, doplněný o názorné fotografie postupu. Ozdobte ji dle fantazie, může to být chaloupka “Jejžíškovská”, stejně tak chaloupka Smolíčka pacholíčka, nebo jen chaloupka strýčka Toma. Každopádně si na ní určitě všichni pochutnají. Ale pozor! Nezapomeňte si před tím koupit dva velké, dvoulitrové džusy, protože právě krabice od džusu, v tomto receptu, hrají významnou roli.

číst dále ...

Špajz nebo skříň? Jak uložit trvanlivé potraviny

Mouka, cukr, konzervy či těstoviny. Trvanlivé potraviny často nakupujeme ve velkém do zásoby. Kam je ale uložit, aby vydržely dlouho a nemuseli jsme je po měsíci vyhazovat? A jak si poradit s ukládáním, když nemáme spíž?

číst dále ...

Zapomeňte na drastické diety. Poradíme jak na lednový očistný detox

Vánoce jsou sice svátky klidu a míru, svou nezastupitelnou roli v nich hraje ale také dobré jídlo. Spousta dobrého jídla. Pokud jste si ho během konce roku neodpírali a teď koketujete s myšlenkou, že dny hýření vybalancujete rychlou, drastickou dietou, máme pro vás alternativní tip: vyzkoušejte raději očistný detox.

číst dále ...

Bohatství ukryté pod slupkou buráků

Arašídy, buráky nebo burské oříšky, všechna označení nesou plody podzemnice olejné, které většina z nás považuje za oříšky, přestože se jedná o luštěninu. Arašídy však díky své chuti přesto zůstanou pro většinu z nás oříšky, které si budeme dopřávat ještě s větší chutí, jakmile zjistíme, jaké bohatství se ukrývá pod jejich skořápkou.

číst dále ...

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy