Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 2.díl

U hřibů ještě zůstaneme a povíme si o hřibech, které nejsou běžné, ale můžeme se s nimi přesto při toulkách přírodou setkat. Bohužel právě tyto houby z naší přírody pomalu, ale jistě mizí. Příčinou jejich úbytku je vliv člověka a přirozené příčiny …

Přirozenými příčinami se rozumí změny klimatu a extrémy počasí a odumírání hostitelů pod, kterými rostou. Z našich lesů pomalu mizí některé dřeviny, jako je jedle, jilmy a to ovlivňuje úbytek hub, které s nimi tvoří mykorhizu. Vliv člověka hraje také velmi důležitou roli. Kácení lesů, nešetrné stahování kmenů těžkou technikou a následné pěstování monokultur, tedy borovic a smrků. Hospodářské zásahy, hnojení, chemické ošetřování porostů, stavební činnost, imise – změna vodního režimu na lokalitách a také sběr vzácných druhů houbaři.

V roce 1992 vstoupil v platnost zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který přinesl tolik potřebnou ochranu hub. Byl vypracován seznam 46 chráněných druhů České republiky, který byl rozdělen do 3 kategorií na kriticky ohrožené druhy, silně ohrožené druhy a ohrožené druhy. Mezi kriticky ohrožené druhy byl zařazen z hřibovitých druhů hřib královský – Boletus regius, hřib Fechtnerův – Boletus fechtneri a hřib moravský – Boletus moravicus. Mezi silně ohrožené druhy ještě klouzek žlutavý – Suillus flavidus.

Základem chráněných druhů hub je komplexní ochrana jejich stanoviště a okolí. Podle § 49 odst. 1 jsou zvláště chráněné druhy chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stadiích, chráněn je rovněž biotop, je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo je rušit ve vývoji. Postihy za porušení tohoto zákona nejsou malé až 50 000 Kč fyzické osobě, která zničí zvláště chráněnou rostlinu kriticky, nebo silně ohroženého druhu, nebo způsobí jejich úhyn zásahem do životního prostředí. Pamatováno je i na právnické a fyzické osoby při výkonu podnikatelské činnosti, kde se pokuta pohybuje až ve výši 1 000 000 Kč.

Hřib královský – Boletus regius roste od května do září v teplých oblastech v nížinách a pahorkatinách jen na malém počtu lokalit, na vápenitých půdách v listnatých lesích pod duby, vzácně pod buky.

Klobouk má až 150 mm velký, v dospělosti klenutý až poduškovitý, na růžovém nebo žlutavě růžovém podkladu červeně vláknitě žíhaný, Rourky jsou žluté, později se žlutoolivovým odstínem. Třeň je celý živě žlutý, dužnina je též živě žlutá a neměnná. Většina jeho dřívějších lokalit zanikla a je znám jen z malých izolovaných lokalit, větší územní celky chybí. V poslední době byl nalezen i v Polabí, hojnější je na Moravě. Zbarvení je pro něj tak charakteristické, že se nedá zaměnit s žádným jiným druhem hřibu.

Nejvíce mu je podobný hřib růžovník – Boletus fuscoroseus. Klobouk je však hnědorůžový, hnědočervený, na otlačených místech tmavnoucí, rourky jsou živě žluté, později se žlutoolivovým odstínem na řezu zelenomodrající.

Třeň je žlutý, ve spodní části růžový nebo načervenalý, po otlačení se lehce zbarvuje do modra. Dužnina je v klobouku bělavá, v horní polovině třeně světle žlutá, ve spodní části třeně narůžovělá nebo načervenalá a na řezu modrá. Roste velmi vzácně v teplých listnatých lesích pod duby, někdy pod buky, vyskytuje se od července do září. Tento hřib je v Červeném seznamu uveden jako kriticky ohrožený druh, je znám z přírodní rezervace Luční z jižních Čech a Bílých Karpat.

Hřibu růžovníku je nejblíže příbuzný hřib přívěskatý – Boletus appendiculatus. Jde o vzácnější druh houby uvedený v Červeném seznamu jako zranitelný druh. Vyskytuje se v teplých oblastech listnatých lesích pod duby, buky, habry. Klobouk je světle hnědý, někdy s rezavým až kaštanovým odstínem, rourky živě žluté, třeň zbarvený světle až živě žlutě, na bázi zúžený, často s krátkým přívěskem kořenující. Dužnina je žlutá, pod rourkami modrající, v ostatních částech plodnice modrání slabé nebo vůbec ne.

Chráněný hřib Fechtnerův – Boletus fechtneri vyrůstá vzácně od června do září na vápencových a bazických půdách ve světlých listnatých lesích, většinou pod duby a buky, vzácně i pod jinými listnáči – typická je lípa. Klobouk je šedostříbřitý, jako by ojíněný, později šedohnědý, na otlačených místech růžovohnědý, šedohnědý až hnědavý, rourky jsou citronově žluté, později žlutozelenavé. Třeň na spodní části zaoblený, kyjovitý citronově žlutý až zlatožlutý, pokrytý žlutou zřetelnou síťkou, na spodní kyjovité části je červenavý prstenovitý pásek.

Dužnina je citronově žlutá, v bázi třeně načervenalá, na řezu silně modrající. Mladé plodnice lze zaměnit za hřib medotrpký – Boletus radicans.

Hřib medotrpký roste nehojně od července do září ve světlých listnatých lesích, parcích, na březích rybníků nejčastěji pod duby, buky, lípami. Klobouk je poduškovitý, špinavě bělavý nebo našedlý, světle krémový nebo béžový, třeň je citronově žlutý, občas s hnědými nebo hnědočervenými skvrnami, nebo s načervenalým prstencovým páskem. Rourky jsou citronově žluté, na řezu modrající. Třeň je vejčitý, později kyjovitý citronově žlutý vybledající do světlé nažloutlého odstínu, občas s hnědými nebo hnědočernými skvrnami nebo prstencovým páskem. Dužnina je hořká, světle žlutá, postupně vybledající na řezu a po omaku intenzivně modrající. Hřib medotrpký vytváří mohutné robustní plodnice až 250 mm velké.

Poměrně vzácný hřib plavý – Boletus impolitus může také připomínat hřib Fechtnerův, někdy se u něj na třeni také objeví červené nebo nahnědlé skvrny. Tento hřib se objevuje již od konce května a fruktikuje až do září. Vyrůstá v listnatých lesích, ale i v parcích, na hrázích rybníků, nejčastěji pod duby, vzácně pod jinými listnáči. Klobouk je zbarvený světle krémově, šedoolivově nebo světle šedě, na povrchu jemně plstnatý, rourky jsou v mládí sytě žluté, později žlutoolivové, po poranění barvu nemění. Třeň je světle žlutý, na povrchu pokrytý drobnými žlutými šupinkami.

Dužnina je nažloutlá až bělavá, na řezu barvu nemění, dužnina nejvíce ve spodní části třeně páchne jodoformem. Svojí vůní moc ke kuchyňskému využití neláká. Hřib plavý je zařazen v Červeném seznamu jako téměř ohrožený druh.

Velmi podobný hřibu plavému je hřib z Červeného seznamu hřib skvrnitý – Boletus depilatus, od něhož se liší důlkatým a skvrnitým povrchem klobouku. Hřib skvrnitý se objevuje od července do září ve světlých listnatých lesích, nejvíce pod lípami, lískami, habry. Klobouk je v mládí žlutohnědý až sytě hnědý, často skvrnitý vybledající do okrového odstínu a charakteristicky důlkovaný. Rourky jsou žluté, později žlutoloivové, třeň světle žlutý, bělavý, pokrytý šupinkami. Dužnina je neměnná, světle žlutá a podobně jako u hřibu plavého páchne jodoformem.

Tento hřib je v Červeném seznamu zařazen jako zranitelný druh.

Tyto dva druhy hřibů nepříjemně páchnou, příjemná a charakteristická je však vůně hřibu moravského – Boletus moravicus. Jeho vůně je tvořena směsicí vůní kopru, kokosu, někdy vanilky a skořice. Tuto vůni si zachovávají plodnice i při usušení položek pro muzeum. Hřib moravský, jak bylo řečeno na začátku, je zařazen podobně jako hřib královský a Fechtnerův mezi zvlášť chráněné druhy a sběr pokutován.

Hřib moravský je známý z malého počtu lokalit na jižní Moravě, jižních Čech a Polabí. Vůně je pro tento druh charakteristická, vzdáleně připomíná hřib plstnatý – Xerocomus subtomentosus. Klobouk je bledě okrový, oranžově hnědý, jemně plstnatý, rourky jsou žluté, později olivově okrové. Třeň válcovitý, bledě okrový, na horní části třeně je nevýrazná síťka. Dužnina je bělavá, na řezu barvu nemění.

Vyrůstá velmi vzácně v srpnu až září v nižších polohách v teplých listnatých lesích na hrázích rybníků, většinou pod duby.

Jestli se při toulkách přírodou nebo při sběru hub setkáte s těmito hřiby, ponechte je na místě a uvědomte mykologická pracoviště v Praze, Brně, Českých Budějovicích nebo informujte Českou mykologickou společnost, kontakt najdete na www.myko.cz.

V příštím díle budeme pokračovat dalšími vzácnými hřiby.

Text – foto: Dalibor Marounek, Martin Kříž – hřib královský, hřib plavý, Michal Mikšík – hřib růžovník, hřib moravský

Použitá literatura: Hřibovité houby J. Šutara, M. Mikšík, V. Janda 2009, Červený seznam hub České republiky J. Holec, M. Beran – 2006, Chráněné houby České republiky V. Antonín, Z. Bieberová – 1995.

 

Předcházející článek: Letní houby – první hřibovité houby – 1. díl

Další články z naší školy začínajícího houbaře: Jarní houby

Fotogalerie: