Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 3.díl

V minulém díle jsme se seznámili z hřibovitými chráněnými druhy a některými druhy hřibů z Červeného seznamu hub podle zákona č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto zákona lze území, která jsou přírodovědecky či esteticky významná nebo jedinečná, vyhlásit za zvláště chráněná. Mykologicky významných území je v České republice celá řada, ale jen některá jsou chráněná kvůli výskytu zajímavých, či ohrožených druhů hub.

Naší první a nejznámější NPP (národní přírodní památkou) je maloplošné chráněné území Luční v okrese Tábor, zřízena byla v roce 1988 a tvoří ji hráz rybníka Luční s porostem dubu letního – Quercus robur (stáří až 250 let) a příměsí topolu osiky – Populus tremola. Předmětem ochrany je význačné mykologické naleziště teplomilných hub. Bylo zde dosud nalezeno 411 druhů hub z toho 32 hřibovitých a 25 z nich je zařazeno do Červeného seznamu. Vyskytuje se zde třeba hřib moravský – Boletus moravicus, který patří mezi kriticky ohrožené chráněné druhy. V roce 1989 byla vyhlášena NPP Velký vrch na Lounsku u obce Vršovice. Předmětem ochrany je opět ochrana teplomilných hub. Velký vrch se nachází severně od obce Vršovice, je pokrytý většinou doubravami a na lokalitě bylo nalezeno 190 druhů hub. Na lokalitě roste třeba hřib satan – Boletus satanas, který má obec Vršovice i ve svém znaku.

Dalším maloplošným územím je NPP Rendezvous na Valticku, okres Břeclav, vyhlášené v roce 1990, PR (přírodní rezervace) Jílovka 2011 okres Česká Lípa a nejnovější je PR Na Voskopě vyhlášená v roce 2012, bylo zde dosud nalezeno 315 druhů hub včetně hřibu královského – Boletus regius a hřibu Fechtnerova – Boletus fechtneri. Lokalitu je cenná jak z důvodů mykologických, tak geologických. Ochraně podléhá reliéf s povrchovými krasovými jevy.

Seznámíme se s hřibem satanem – Boletus satanas. Často slýchávám od houbařů větu „rostli jenom satani …“, což je nesmysl. Praktičtí houbaři tak nazývají občas nejedlý hřib žlučník – Tylopilus feleus, lidově hořčák. Tenhle běžný nejedlý hřib roste právě i za sucha, když jiné druhy nerostou a je velmi běžný. Seznámíme se s ním v některém dalším díle.

Hřib satan je vzácný, v Červeném seznamu hub uvedený jako zranitelný druh. Roste ve skupinách nebo v trsech v listnatých lesích na vápencových a jiných bazických podkladech, v oblastech teplomilné květeny, většinou pod duby, méně často pod buky a lípami. Vytváří mohutné plodnice, klobouk bývá až 250 mm výjimečně až 350 mm velký, klenutý, ploše poduškovitý, na okraji podehnutý, bělavý až našedlý, na otlačených místech tmavnoucí. Póry jsou drobné, nejprve oranžově žluté, pak karmínově červené. Třeň je v mládí vejčitě břichatý, později kyjovitý, povrch třeně je v mládí sytě červený, později v horní části žlutý až oranžově žlutý a dole karmínově červený, odshora ozdobený síťkou.

Hřib satan (nahoře i dole) – Boletus satanas

 

Dužnina je bělavá ve třeni někdy nažloutlá, na řezu modrající. Chuť je nasládlá, příjemná, vůně v mládí slabě houbová, později nepříjemná.

Hřib satan je za syrova prudce jedovatý, způsobuje úporné žaludeční a střevní potíže spojené s dehydratací a celkovým vyčerpáním organismu. Na jednom místě se mohou vyskytovat plodnice jak s červenými, tak žlutými třeni, jedná se o xantoidní formu satana, která se nazývá hřib satan hlohový – Boletus satanas var. crataegi, dříve se uváděl jako samostatný druh hřib hlohový – Boletus crataegi. Jedná se však pouze o vzácnou formu.

Podobný a vzácný je hřib nachový – Boletus rhodoxantus, též za syrova jedovatý, vyrůstající od července do září na zásaditých půdách v listnatých lesích pod duby a buky. Plodnice nejsou tak robustní jako u hřibu satana, velikost klobouku do 200 mm, klobouk je špinavě bělavý nebo našedlý, póry krvavě červené nebo purpurově červené, na otlačených místech modrají.

Třeň v mládí soudkovitý, později válcovitý až mírně kyjovitý, sytě žlutý, na bázi purpurově karmínový, celý pokrytý výraznou purpurově červenou síťkou, což je jeden z hlavních rozlišovacích znaků od hřibu satana. Je vzácnější než hřib satan a v Červeném seznamu je uveden jako kriticky ohrožený druh. Je známý jen z pár lokalit kolem Brna, Prahy a Českého krasu a CHKO (chráněná krajinná oblast) Pálava. V literatuře se můžeme setkat i s českým názvem hřib purpurový.

Hřib nachový může být zaměněn za hřib Le Galové – Boletus legaliea, který vyrůstá v oblastech teplomilné květeny v listnatých lesích na hrázích rybníků, většinou pod duby. Klobouk má až 180 mm, špinavě bělavý nebo našedlý, občas slabě narůžovělý, tenká vrstva dužniny pod kloboukem je slabě červená, póry karmínově červené až oranžově červené, v dospělosti postupně vybledají, na otlačených místech modrají.

Třeň soudkovitě břichatý, později kyjovitý, povrch oranžově žlutý, na bázi růžově až purpurově červený, pokrytý jemnou síťkou s protáhlými oky. V některých případech je síťka silně redukovaná, třeň na otlačených místech modrá. Jemná síťka na třeni je jeden z hlavních rozlišovacích znaků.

Dužnina při zasychání voní jako polévkové koření Maggi. Tento hřib je také za syrova jedovatý. Vyrůstá od června do října a v Červeném seznamu je uveden jako ohrožený druh.

Velmi pestře je zbarven vzácný hřib rudonachový – Boletus rhodopurpureus, u kterého se podobně jako u hřibu nachového a hřibu satana uvažuje o zařazení jako chráněný druh. Klobouk až 200 mm, klenutý, v mládí žlutý, později s růžovým nádechem, který je na mnoha místech promíchán se žlutým až žlutooranžovým zbarvením. Pokožka klobouku při sebemenším dotyku intenzivně modrá, otlačená místa se po delším čase zbarvují do purpurově hnědé. Rourky jsou krvavě červené, při doteku ihned modrají. Třeň soudkovitě břichatý, později válcovitý až kyjovitý, v mládí žlutý, později žlutoranžový až oranžový, na bázi s vínově červenými skvrnami.

Kromě klasické formy se u tohoto vzácného hřibu vyskytují i dvě popsané formy xanthopurpureus, klobouk je prakticky žlutý a jen místy se vyskytují drobné červené nebo červenohnědé skvrny a forma polypurpureus je charakteristická drobnějšími plodnicemi a intenzivním sytě purpurově červeným vybarvením. Hřib rudonachový je známý z Polabí a NPP Luční v jižních Čechách. V Červeném seznamu je uveden jako kriticky ohrožený druh, jeho nálezy by se měly dokladovat a evidovat na www.myko.cz.

Mimo těchto vzácných hřibů jsou v Červeném seznamu hub uvedeny ještě tyto druhy. Hřib Moserův – Boletus rubrosanguines, rostoucí ve vyšších polohách v jehličnatých lesích, známý z CHKO Beskydy. Hřib horský – Boletus suappendiculatus, druh typický pro horské smrčiny známý ze Šumavy, Beskyd, bílých Karpat a Javorníku. Hřib dřevožijný – Buchwaldoboletus lignicola, rostoucí na kořenech nebo pařezech smrku, modřínu, borovice. Hřib rubínový – Rubinoboletus rubinus, rostoucí v teplejších listnatých lesích, prakticky nezaměnitelný vzácný druh charakteristický rubínově červenými póry.

V Červeném seznamu hub jsou uvedeny i 2 druhy hřibů, které se našly v České republice jen jednou, hřib sírový – Buchwaldoboletus hemichrysus, nalezen v 70.

letech minulého století u Říčan, rostoucí hlavně ve Středozemí.

Hřib dřevožijný – Buchwaldoboletus lignicola (nahoře), Hřib rubínový – Rubinoboletus rubinus (dole)

Hřib šumavský – Boletus gabreate, byl nalezen u Horské Kvildy na Šumavě v roce 1967 pouze jednou a je současně typovou položkou tohoto velmi vzácného druhu.

Zmínka bude ještě o jednom hřibu, který se na území České republiky ještě nenašel, ale u našich východních sousedů na Slovensku se již vyskytuje na jediné lokalitě ve Štiavnických vrších, jedná se o hřib Dupainův – Boletus dupanii rostoucí v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Francii a dalších evropských zemích. Roste v teplých listnatých lesích pod duby, buky a kaštanovníky. Ze Slovenska je známý teprve pár let a možná se objeví časem i u nás.

V příštím díle si povíme o hřibu smrkovém a dalších jedlých i nejedlých běžných hřibech.

Text foto – D. Marounek, Foto – M. Mikšík – hřib Dupainův, hřib rubínový, J. Musil -h řib nachový, R. Pilař – hřib rudonachový var. žlutonachový, M. Kříž – hřib dřevožijný

Použitá literatura: Hřibovité houby – J. Šutara, M. Mikšík, V. Landa Academia 2009, Červený seznam hub – J. Holec, M. Beran Agentura ochrany přírody a krajiny ČR 2006, Mykologický sborník 1/2013 – Mykologicky významná chráněná území v České republice J. Kubrová

 

Předcházející články:

Letní houby – první hřibovité houby – 1. díl

Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 2. díl

Další články z naší školy začínajícího houbaře: Jarní houby

Fotogalerie: