Pozor, varuji vás! Budu evropský šovinista a budu tvrdit, že na Evropu ve víně zatím nikdo nemá. Nikdo, ani arogantní „Amíci“, kteří si myslí, že už to dávno dokázali. V době, kdy jsem ještě kamarádil s Ronaldem Lauderem, často jsem létal do Spojených států. Samozřejmě business třídou. Zpravidla Deltou. Nabídka vína byla jednoduchá – chardonnay a pak zase chardonnay. Ovšem vyslov po americku, jako letušky, hezky smyslně s lehkým a slastným nadechnutím „šardoneéj“. Delta, jak jinak, přísně dodržovala pravidla rovných příležitostí, a tak to většinou bylo na letuškách to nejsmyslnější. Víno to bylo těžké, aromatické, přetížené mladým dubovým sudem, zkrátka barrique. Bylo tam spousta vanilky, kouře a dubu, jen to víno se z toho poněkud vytrácelo. Tiše si pro sebe rozděluji vína do dvou základních kategorií, ta, u kterých mám chuť na druhou sklenici a ta, kde mi stačí jedna. Tohle byl ten druhý případ. O něco lepší to ovšem bylo s červenými víny z Kalifornie, což je cabernet a zase cabernet.
Spojené státy jsou pozoruhodná země. Co ta země neumí, velmi rychle se naučí a brzo díky brilantnímu marketingu začne dělat konkurenční potíže svým učitelům. Pamatuji, že začátkem devadesátých let se káva v Americe nedala pít. „American coffee“ bylo průměrná evropská káva naředěná v poměru jedna ku čtyřem. Stačilo pět let a pil jsem v New Yorku a Bostonu jednu z nejlepších káv svého života. Totéž lze říci o italské pizze, kterou marketingově Američané sami označili za nejlepší na světě, nebo o zmrzlinách z New Yorku. A také o vínu. Amerika se rychle učí, rychle se profesionalizuje a oproti původnímu zdroji má vždy výhodu drtivého marketingu. A ještě jednu výhodu má. Není v Evropské unii, může si rozvíjet vinařství, jak je libo, rozšiřovat výměru vinic, jak je libo. Navíc nemá žádné přívlastky, žádné apelace, žádné regulace.
Dovolte mi, abych pominul vinařské státy Washington i Oregon i malou oblast na severovýchodě Spojených států hned u niagarských vodopádů. Pojeďme rovnou do Kalifornie. Díky ní jsou dnes totiž Spojené státy čtvrtým největším výrobcem vína na světě. Kalifornie to je spousta slunce, takže žádné kyselinky (kde by je tu vzali), přezrálé hrozny, vysoký cukr, tedy vysoký alkohol. Všechny tyto problémy ovšem obratně a bezohledně zahlazeny dubovým aroma s vanilkou a kouřem a to u červených i bílých vín. Ceny vysoké. Kalifornie na konci osmdesátých let a v devadesátých letech to bylo ve vůni i chuti více mladého dubového dřeva než vína. Johnson ta vína případně nazval dubová monstra.
Věrna své marketingové tradici se Amerika pokusila přesvědčit zbytek světa, že tak mají vína vypadat. Samozřejmě, že se tu našly i skvosty, ale ceny byly vysoko nad špičkovým bordeaux. Ostatně bordeaux tu opsali se vším všudy, je to ona známá trojice cabernet, merlot a cabernet frank. Do příznivého hodnocení se zapojil i papež sommelierů a degustátorů Parker (a mnozí odborníci mu do dodnes mají za zlé). Fakt je, že špičková vína od Mondaviho z Napa Valley nejsou špatná. Naopak. Nesmíte se ale dívat na ceník. Za cenu absolutní špičky, což je Opus 1, tedy vína, které Mondavi produkuje společně s Rothschildem, dostanete dnes tři lahve skvělého grand cru classe bordeaux. Volím jednoznačně ty tři lahve.
Budete-li v Kalifornii zajeďte se určitě podívat k Mondavimu do Napa Valley nebo i do sousední Sonoma Valley. Uvidíte, jak se má dělat marketing a jak organizovat ochutnávky vína. V tom jsou Američané nepřekonatelní. S kalifornským vínem souvisí jeden z největších dokumentárních filmových hitů poslední doby. Na posledním filmovém festivalu v Cannes se hned za známým dokumentem Fahrenheit 9/11, který zesměšňoval presidenta Busche, umístil další americký celovečerní dokument Mondovino. Vlastně je to zkratka Mondaviho víno. Autorem je Jonathan Nossiter a při vyslovení toho jména si dnes zřejmě velcí američtí producenti vína se vztekem odplivnou. Evropané se pobaveně a potěšeně usmívají: „my jsme to vždycky říkali“. Nossiter je americký sommelier, který se naštval. A protože byl shodou okolností současně filmař, vyřídil si účty s americkými producenta vína po svém.
Natočil zničující dokument, ve kterém s brutální otevřeností odhalil aroganci a nepoctivost amerického vinařského průmyslu. Podle jeho názoru kalifornská uniformita vína, kterou globalizovaně vtiskují ostatním vinařským oblastem světa američtí producenti pomocí nelítostného marketinku i ne příliš čistých metod, ohrožuje základní půvab vína. Jeho pestrost chutí a výrazu, odlišnost odrůd a odlišnost geografickou.
Za hlavního padoucha považuje legendárního producenta právě Roberta Mondaviho z Napa Valley (kterého si, jak už víte, pro svoji americkou produkci vybrali jako partnera Rothschildové, společně produkují slavné i zatracované Opus 1). Jeho fenomenální úspěch s těžkými hodně uniformními, ale atraktivními a efektními víny, spustil podle Nossitera vlnu „napafikace“ světového vinařství. (Mimochodem i my se „napafikujeme“. Docela úspěšné je jedno vinařství na Znojemsku, které celou svojí produkci, ať jsou to i místní odrůdy, barikuje a nezapře inspiraci v Napa Valley).
Jeden kladný efekt to otevřené pojmenování charakteru kalifornských vín mělo. I Američané začali zjišťovat, že příliš mnohu dubu a vanilky není víno. A také, že Kalifornie není jen Napa Valley a Sonoma Valley. Začínají objevovat svěžejší vína z okrajových oblastí. Objevují opět merlot a zejména pinot noir. Tak uvidíme, třeba nás za pár let Amerika, velmi jemně vnímající módní trendy, překvapí naopak svěžími víny. Ale obecně už dnes za vidění vinařská Kalifornie, zejména ta pomlouvaná Napa, určitě stojí!
Chcete opravdu užitečnou radu, která vám ušetří spoustu trablů? Tady je, i když nevím, kolik z vás ji užije. Určitě neodoláte a pod tlakem dokonalého marketingu v místním vinařství, třeba v Napa Valley láhev nebo bedýnku vína, které vás při ochutnávce tak zaujalo. Protože jste pilní čtenáři Dobrých rad milovníka vína, víte, že v zavazadlovém prostoru auta při čtyřicetistupňových vedrech víno „uvaříte“ a zničíte. A tak ho uložíte na zadní sedadlo, do klimatizovaného prostoru vozu, který jste si najali. Ouha! Z každého pravidla je výjimka. Tady se o ni stará stupidita amerických zákonů. V Americe mají nesmyslných místních zákonů, kterým dnes už často nikdo ani nerozumí, spoustu. Jsou to občas sto let i více staré, ale stále platné normy, které vyvolávají smích a jsou plné kuriózních zákazů a příkazů, ovšem pod trestem vězení. Mimochodem, k nejpopulárnějším internetovým webům v USA patří ty, které pro pobavení publikují výtahy z nesmyslných místních zákonů a nařízení. Zpět ke Kalifornii. Budete-li mít víno na zadním sedadle, riskujete vězení. Zákon tu zakazuje převážet víno uvnitř vozu, musí být zvenčí v zavazadlovém prostoru. Co kdybyste totiž cestou neodolali a přihnuli si z láhve? Hezky po protestantsku tak bojují proti démonu alkoholu. Inu, země bývalé prohibice. Řešení existuje. Přenosný izolovaný nebo chlazený box, do kterého nejprve koupené víno vložíte a teprve pak s ním do zavazadlového prostoru.
Autor: PhDr. Vladimír Železný
Předchozí články:
Dobré rady milovníka vína – Úvod
Víno se opravdu dělá na vinici
Nejen odrůdy, ale i směsky jsou víno
Růžák, tokajské, sherry, portské …
Následující článek:
Morava (a také Čechy, jen trochu), žádné Slezsko
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.