Dlouhověký, opadavý strom vysoký 6 m. Obvykle ne samosprašný. Plody má vejčité, veliké 3-6 cm, nejrůznější barvy. Obsahují hořčík, železo a také vitamin A.
Latinsky: Prunus domestica
Existuje celá řada forem a kultivarů švestek, liší se dobou zrání, velikostí, tvarem, barvou a chutí. Pěstované kulturní odrůdy jsou hybridy, potomky švestek vyšlechtěných z nejméně patnácti samostatných planých druhů. Evropská švestka domácí, Prunus domestica, je chápána jako hybrid myrobalánu třešňového (Prunus cerasifera) a trnky obecné (P. Spinosa).
„Evropská“ švestka přišla ze západní Asie a z Kavkazu. Nejprve zdomácněla v Řecku a pak i ve většině mírného pásma. Plinius popisuje vyšlechtěné odrůdy ze Sýrie, které se přes Řecko dostaly do Itálie a odtud do celé Římské říše. Reintrodukovány byly též křižáky. Švestkové pecky si z Evropy, v roce 1629, objednali osadníci k pěstování v Massachusetts a později se švestka rozšířila po celé mírné části Severní Ameriky. V roce 1864 už bylo ve školkařském katalogu nabízeno vice než 150 odrůd. Některé americké kultivary se posléze vrátily do Evropy – např: California, nejslavnější z dovezených odrůd.
Ze švestek můžeme připravovat džemy, šťávy nebo ovocné sýry a také chutné moučníky. Vypeckované se mrazí a po labužnickém způsobu se nakládají do sirupu se slivovicí. Ze švestek a slív se také pálí v celé střední Evropě silná pálenka – slivovice.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.