REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Slivoně a myrobalány

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Stromy a keře vysoké až 5 m. Dlouhověkké, některé samosprašné. Majím plody velké 2 cm, které obsahují některé vitamíny.


Druhy rodu Prunus

Slivoň ovocná (P. insititia) má kulovité, modročerné nebo zelenožluté plody, které dozrávají koncem podzimu, nejméně o měsíc později, než většina ostatních slivoní. Plody jsou drobné a většinou bývají příliš kyselé pro konzumaci zasyrova, jsou však dobrou surovinou pro výrobu zavařenin.

Blízkým příbuzným slivoně je Prunus damascena, jejíž plody, tzv. uherské nebo damčšské slívy jsou větší, černomodré, více podobné švestkám. Jsou však oválnější, méně ojíněné a po tepelné úpravě mají sladkou kořennou chuť.

Myrobalán třešňový (P. cerasifera) je pružný strom, který se používá k výsadbě živých plotů a větrolamů. Je samosprašný, plody jsou žluté, červené nebo nachové, kulaté a na spodním pólu mírně zašpičatělé. Mají sladkou, šťavnatou dužinu, kteá je však někdy nechutná. Vyrábí se z nich džem.

Čínské a japonské slivoně (P. salicina a P. triflora) mají velké, kuželovité, oranžově červené nebo zlaté plody bez výrazné chuti.

Slívy pocházejí z Evropy a Malé Asie, dnešní zplanělé jsou ovšem zřejmě plodem neuvědomělého šlechtění, jež probíhalo stovky let. Uherské slívy se do Evropy dostaly nejspíše z okolí Damašku během křížových výprav ve dvanáctém století. Myrobalán, který je původem z Balkánu, Kavkazu a západní Asie, přišli do Evropy v šestnáctém století. Některé stromy byly vysázeny v Americe, kde se skřížily s místními druhy, odolnými vůči drsnější podmínkám. Čínské slivoně byly do Japonska introdukovány kolem roku 1500 z Číny a do USA přišly v roce 1870. Pro svou větší choulostivost se v Evropě výrazněji neprosadily.

Téměř všechny se dnes užívají pouze k tepelnému zpracování. Vyrábějí se z nich džemy, rosoly, ovocné sýry, vína a likéry.

Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew

 

Objasnění názvosloví:

Myrobalány, špendlíky, mirabelky, renklódy a slívy – co je co a jak to poznat.

Je v tom docela zmatek. Myrobalánu se špendlík říká jen lidově, většinou v Čechách a místy i na Moravě. Špendlík je totiž z botanického a pomologického hlediska úplně něco jiného, jde o odrůdu zařaditelnou mezi slívy (a nebo do úplně samostatné kategorie, jak občas uvádí někteří vědátoři). Vysvětlením je, že vypadá jako žlutá švestka, tedy oválně, jde od pecky a dozrává kolem poloviny srpna. Co vím, v pomologiích je zmiňovaný Špendlík katalonský a u nás na Slovácku, Valašsku a Kopanicích se pěstovával hojně Špendlík žlutý (ten v pomologiích není). Je oproti katalonskému více oválný.

Katalonský jsem naživo nikdy neviděl ani nejedl, ale místní Žlutý špendlík je chuťově delikátní, používá se na výrobu výborných marmelád a povidel, která připomínají dost meruňkové, taky na buchty a výrobu jemného destilátu. Momentálně je ale dost na ústupu, protože jej zdecimovalo virové onemocnění šarka a stále nebyl při krajových sběrech a mapování nalezen nějaký odolnější typ. Přesto se ale ještě místně pěstuje a množí z odkopků.

Skoro bych mohl vypadat jako nějaký letitý pamětník a napsat, to za mého dětství… no jo ale je to tak. Na prázdninách u babičky to bylo po třešních další výborné letní ovoce.

Další zmatky jsou v rozlišování termínů Mirabelka a Myrobalán. Zmatky vidívám třeba u nás v kraji, kdy lidi říkají mirabelka myrobalánům, protože většina z nich pravou mirabelku ani neviděla. Myrobalány totiž dost zplaňují jako podnože slivoní, kdy slivoně už odumřely, myrobalán roste vesele dál a taky z pecek.

Plod mirabelky je oproti myrobalánu větší (není ale pravidlo), o hodně chutnější a hlavně jde od pecky. (A ti, kteří znají pravé špendlíky žluté, to s myrobalány nezaměňují.)

Myrobalán se používá a používal hlavně jako podnož, existují už i plodové odrůdy myrobalánu (Klar, Klaret- zapsané v Listině povolených odrůd) a také myrobalány křížené s japonskými slivoněmi např. Žurna, Obilnaja (také zapsané v LPO) či Krymska krasavica. Tyto kříženci jsou o dost chutnější než klasické myrobalány a mají i větší plody.

Existují také vícenásobní kříženci myrobalánu s meruňkami, zrající v srpnu, znám je ale jen pod označením M49 (červenoplodý ) a M52 (černoplodý).

Radim Pešek z Bojkovic www.stareodrudy.

org

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy