Jedlý ryzec rostoucí od srpna do října vzácně pod borovicemi na vápenitých půdách.
Latinsky: Lactarius semisanguifluus
Nejedlý …………. Ryzec polokrvomléčný je jedlý druh houby, pro svoji vzácnost by však neměl být sbírán!
Jeho nálezy by bylo dobré dokladovat a evidovata, informovat také mykologická pracoviště, kontakt najdete na www.myko.cz.
Doba výskytu: srpen až říjen
Roste vzácně pod borovicemi na vápenitých půdách. V Červeném seznamu jako druh o kterém nejsou dostatečné informace o jeho výskytu.
Klobouk až 70 mm, v mládí s podvinutým okrajem na středu mírně vmáčklý, ve stáří až nálevkovitý, oranžový, někdy se zelenými kruhy nebo tóny, na středu za vlhka lepkavý, někdy ďubkovaný.
Lupeny nízké, husté, křehké, připojené až sbíhavé na třeň, oranžové, oranžově lososové mléko mírné chuti, zhruba po 5 minutách na vzduchu mění barvu na vínově červenou, později zhruba po hodině na barvu vínově hnědou.
Třeň až 70 mm, válcovitý hladký, někdy ďubkovaný světle oranžový, někdy se zelenými tóny, plný, ve stáří dutý, k bázi ztenčený. Dužnina pevná, oranžová, na řezu zhruba po 5 minutách vínově červená, chuť mírná, později nahořklá vůně, příjemná, ovocná.
Možná záměna:
Za ryzec krvavomléčný (Lactarius sanguifluus), mléko a dužnina ihned po poranění vínově červená, ryzec smrkový (Lactarius deterrismus), pod smrky mléko je oranžové, po chvíli vínově červené dužnina živě oranžová, ryzec pravý (Lactarius delicios) pod borovicemi mléko oranžově červené, po delší době zelenající, ryzec osmahlý (Lactarius queticolor), pod borovicemi na vlhčích místech mléko živě oranžové.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.