REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Pokrmy z masa zvěře srstnaté drobné

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Sem patří divoký králík a zajíc. Nejchutnější maso má zajíc do stáří deseti měsíců. Divoký králík má jemné, bílé s lehce stravitelné maso, které nemá ostře zvěřinovou příchuť, příznačnou pro ostatní zvěřinu.


Zajíc

Průměrná váha zajíce je 3 až 3,50 kg. Nejchutnější maso má zajíc do stáří deseti měsíců. Stáří zajíce se zkouší na sleších, které jsou u mladých zajíců a dají se snadno natrhnout. Dále má mladý zajíc na břiše jemnou, nízkou srst, kdežto starší zajíc ji má delší a hrubou. Také malá bulka na vnitřní straně předních běhů je neklamným znakem mladého zajíce. Jde-li o staženého zajíce, poznáme jeho stáří podle hřbetních blan, které jsou u mladého zajíce tenčí, průsvitnější a dají se snadno odstranit.

Odleželého zajíce stáhneme z kůže, vyvrhneme (není-li ovšem již vyvržen, jak se stává ihned po ulovení za teplého počasí), jedlé vnitřnosti neboli drob (plíce, srdce, játra a ledvinky) oddělíme a žluč z jater opatrně odstraníme. Pak zajíce rozrušíme, a to na přední polovinu, ke které patří hlava, krk, hrudí a plece s kostí, a na zadní polovinu s oběma kýtami a hřbetem. Před tepelnou úpravou je nutno zadní polovinu zajíce, tj. kýtky se hřbetem odblanit. Přední půlku zajíce bereme na vaření a dušení, zadní půlku hlavně na pečení.

Drob je vhodný (syrový) do paštik a vařený na hašé. Mimoto můžeme játra, popř. i ledvinky dusit na slanině nebo péci na cibulce. Důležité však je, abychom nejenom maso, ale i vnitřnosti, zejména ledvinky, dokonale zbavili sádla, neboť při tepelné úpravě nepříjemně páchne.

Králík divoký

Divoký králík má jemné, bílé s lehce stravitelné maso, které nemá ostře zvěřinovou příchuť, příznačnou pro ostatní zvěřinu. Velikostí se podobá polovzrostlému zajíci. Srst mívá zpravidla hnědošedou, může však být i jinak zbarven. Slechy má podstatně kratší než zajíc. Stáří králíka se pozná podle slechů tak, jako u zajíce, a podle předních běhů; u mladého králíka se dají slechy snadno natrhnout a přední běhy pohodlně rukou zlomit.

Odleželého králíka stáhneme z kůže, vyvrhneme, jedlé vnitřnosti neboli drob (plíce, srdce, játra a ledvinky) oddělíme a žluč z jater opatrně odstraníme. Pak králíka rozrušíme, a to na přední polovinu, ke které patří hlava, krk, hrudí a plece s kostí, a na zadní polovinu s oběma kýtami a hřbetem. Před tepelnou úpravou je nutno zadní polovinu králíka, tj. kýty se hřbetem odblanit. Přední půlku bereme na vaření a dušení, zadní půlku hlavně na pečení.

Drob je vhodný (syrový) do paštik a vařený na hašé. Mimoto můžeme játra, popř. i ledvinky dusit na slanině nebo péci na cibulce. Důležité však je, abychom nejenom maso, ale i vnitřnosti, zejména ledvinky, dokonale zbavili sádla, neboť při tepelné úpravě nepříjemně páchne.

Dle Viléma Vrabce

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy