Tato houba je sice jedlá, ale roste poměrně vzácně a tak ji nesbíráme, ale raději chráníme!
Latinsky: Gyrodon lividus
Jedlý ……………… Podloubník siný je jedlý neměl by se ovšem sbírat pro kuchyňské účely, je zařazen v Červeném seznamu jako zranitelný druh. V posledních letech ubývá protože mizí jeho přirozená stanoviště. Měl by se chránit a jeho nálezy dokladovat a evidovat, viz. www.myko.cz.
Doba výskytu: červen až říjen
Roste vzácně ve vlhkých olšinách v blízkosti potoků a mokřin, jindy i v porostech s příměsí jiných stromů například topolů a bříz, ale vždy pod olšemi (Alnius), s kterými tvoří mykorhizu.
Klobouk až 90 mm, polokulovitý, později ploše klenutý, někdy se zřetelným hrbolem na středu, jindy uprostřed vmáčklý, v mládí bělavě krémový ,světle okrový, později žlutohnědý, světle hnědý, v mládí na povrchu plstnatý, na otlačených místech hnědnoucí, později částečně olysalý.
Rourky velmi krátké, ne delší než 5 mm, obtížně oddělitelné od dužniny, sbíhavé na třeň, v mládí světle žluté, později žluto olivové, ve stáří až olivové nebo hnědo olivové, na řezu modrající. Póry jsou stejné jako stěny rourek, na otlačených místech modrají nebo hnědnou.
Třeň až 80 mm, poměrně štíhlý, válcovitý, na bázi zúžený, často excentrický, zbarvený jako klobouk. Na povrchu sametový až jemně plstnatý, na otlačených místech tmavne do červenohněda.
Dužnina je světle krémová ve třeni bledě nahnědlá, po rozkrojení se zbarvuje do modra, ve třeni se příliš nemění jen lehce zesiluje, má nahnědlé zbarvení. Chuť je mírně nakyslá vůně nenápadná.
Možná záměna:
Dobře poznatelný druh podle růstu jen pod olšemi (svoji ekologii), krátkými rourkami, často excentrickým třeněm.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
