Roste od července do listopadu hojně v jehličnatých lesích, především pod smrky a borovicemi, vzácně i v listnatých lesích.
Latinsky: Agaricus silvaticus
Jedlá …………… Pečárka lesní je výborná jedlá houba, využití jako u kupovaných i volně rostoucích druhů pečárek (žampionů), obalujeme je jako vídeňský řízek, využíváme je do směsí na naplnění, do polévek atd.
Doba výskytu: červenec až listopad
Roste hojně v jehličnatých lesích, především pod smrky a borovicemi, vzácně i v listnatých lesích na bazických půdách.
Klobouk až 100 mm, polokulovitý, vyklenutý až plochý ,směrem k okraji jsou na bělavém podkladě jemně přitisklé tmavě až skořicově hnědé, vláknité šupinky. Lupeny jsou v mládí přikryté bílým blanitým závojem, lupeny volné, v mládí šedočervené, v dospělosti tmavohnědé, na ostří světlejší.
Třeň až 120 mm válcovitý, na bázi kyjovitě ztloustlý, plný, ve stáří dutý, hladký, bílý, později našedlý, po otlačení červenající, později hnědnoucí. Dužnina je bělavá, na řezu karmínově červenající, má lahodnou nasládlou chuť a příjemnou vůni
Možná záměna:
Za pečárku císařskou (Agaricus augustus), která je mohutnější, má anýzovou vůni a třeň po otlačení žloutne, za pečárku Langeho (Agaricus langei), která má dlouhý třeň a na řezu krvavě červená, za pečárku krvavou (Agaricus haemorrhoidarius), která má dvojitý prsten a roste pod listnáči, všechny tři zmiňované druhy jsou také jedlé.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
