Strom vysoký až 10 m. Je stálezelený, samosprašný. Plody má velké do 2,5 cm, vejčité, zelené až černé. Jsou bohaté na olej.
Latinsky: Olea europaea
Zatímco pěstované olivovníky mají sukovité a pokroucené kmeny a podlouhlé, úzké a tmavé, zespodu stříbřité listy, divoké druhy se vyskytují spíše ve formě ostnitých keřů s hranatým kmenem a okrouhlými listy. Z nenápadných, někdy vonných květů se tvoří zelené plody, které během dozrávání mění barvu na hnědou nebo černou s purpurovým a modravým leskem, občas bývají i slonově bílé. Každý plod obsahuje jedinou pecku.
Olivovník pochází ze Středomoří, kde byl zdomácněn již v dávné minulosti. Hlavními producenty oliv jsou Itálie, Francie a Španělsko, také se pěstují v Kalifornii, Austrálii a v Číně.
V různých oblastech se pěstuje několik tuctů kultivarů, většina z nich však nemá zvláštní označení. Queen Manzanillas je největší ze zelených oliv, užívaných k nakládání.
Olivový olej se používá k nejrůznějším účelům a např. ve Středomoří mu dávají přednost před živočišnými tuky. Plody slouží jako přísada řady pokrmů nebo jako pikantní pochoutka – buď sušené, nebo naložené do slaného nálevu, často nadívané ančovičkami nebo jamajským pepřem. Z rozetřených oliv se vyrábí vynikající pomazánka.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew
Další články: Škola vaření – Vše o olivách 
Fotogalerie:
