Maniok je v tropech jednou z nejdůležitějších plodin. Předpokládá se, že se pěstovala již nejméně 2500 let př. n. l. v rovníkové Jižní Americe na úpatí And, v Amazonské pánvi a v oblasti savan. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z Peru.
Latinský název: Manihot esculenta (syn. M. ultissima)
Jiný název: Kasava
Hlízy obsahují vysoce toxický kyanid, který se odbourává vařením; tradují se pověsti o evropských dobyvatelých pojídajících syrový maniok a umírajících v okamžiku radosti nad tím, že konečně nalezli potravu. Domorodí Indiáni namáčeli do jedovaté šťávy šípy a Indiáni kmene Arawak raději páchali sebevraždu kousnutím do syrové hlízy, než aby se nechali mučit konquistadory.
Portugalci přivezli plodinu do západní Afriky, kde se rychla rozšířila také na Srí Lanku, do Indie a na Jávu. Nyní se roční produkce manioku odhaduje na 62 miliónů tun, z nichž většina připadá na západní Afriku, kde jej pojídají jako fufu.
Kořeny se důkladně omyjí, oškrábou nožem nebo škrabkou na brambory, pak se povaří v několika vodách a nechají se před další úpravou uschnout. Mohou se jíst rozmačkané na kaši, připravovat jako zelenina, lze z nich uvařit noky nebo upéct koláče. Z maniokového těsta, kokosového mléka a cukru se pečou sušenky. Šťáva z nastrouhané kasávy, svařená se skořicí, hřebíčkem a hnědým cukrem je nejen účinným antiseptikem, nazývaným „cassareep“, ale nezbytnou součástí západoindického jídla zvaného „Pepperpot“ (hrnec pepře).
Tapioková mouka se mele z maniokových lupínků (chips). V Africe se sýrové kořeny omyjí, oškrábou, uvaří a rozdrtí dřevěnou palicí – vznikne „fufu“.
Kousky kasávy se vaří ve vodě 45-50 minut, pak se nechají oschnout, vychladnout a rozmačkají se na těsto, ze kterého se vytvarují knedlíčky velikosti vejce a ty se pak přidávají do polévek a dušených jídel jako tradiční africká příloha. Kořeny „sladkých“ forem se mohou orestovat jako sladké brambory, péci nebo smažit nakrájené na plátky. Mladé lístky lze uvařit v páře a jíst v páře.
Čerstvé kořeny obsahují o 2/3 méně škrobu než rýže a o 1/2 méně než chléb. Také nutriční hodnota manioku je nevyvážená a jejich dlouhodobá konzumace způsobuje nedostatek bílkovin.
Pozor: Všechny části rostliny obsahují jedovatý latex. Před pojídáním se musí hlízy tepelně upravit!
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew
Recepty: Maniokové lupínky (Singkong) 
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.