Jak jinak představit kerblík než slovy slavného italského lékaře Mattioliho, který o něm ve svém herbáři napsal: “Celá bylina je sladká a vonná. když se vaří spolu se zeleninou nebo s jinými krměmi, bývají tyto vonnější a chutnější.” Kerblík je aromatická bylina, která se vzhledem podobá petrželi, avšak lístky jsou jemnější a drobnější. Svou chutí poněkud připomíná anýz.
Botanický název: Kerblík třebule
Lidově: Střebule, třebule, třebulka, stokláska
Pochází z jihvýchodní Evropy a již Římané jím kořenili své polévky. V Evropě býval rozšířen zvláště ve středověku, ale udržel se i později. Ve staročeské kuchyni byl kerblík nazýván stokláska nebo třebule a tehdejší hospodyně jej dokonce přidávaly i do tvarohových koláčů.
Z kerblíku nejlépe chutnají velmi mladé a jemné lístky. Sušený kerblík strácí svoje aróma. Kerblík se dá použít všude tam, kde petrželka. Vhodný je do salátů, majonéz, k přípravě polévek, k sýrům a do omáček. Sušený a mletý se používá do směsí koření ke grilování, také do mletého masa. Pomáhá ochutit marmelády nebo koktejly s podmáslím či jogurtem.
Jarní pochoutkou je například rozsekaný kerblík smíchaný s měkkým hermelínem, který se tlustě namaže na chleba s máslem. Kerblík je skvělý k vajíčkům uvařeným natvrdo, do slaných omelet, rybích omáček, bylinkových másel či do bramborové polévky, hodí se také k jehněčímu a drůbežímu masu. Osvěžuje chuť hlávkových a míchaných salátů, tvarohových pomazánek, hrachu a rajčat.
Kerblík je nedráždivé jemné zelené koření, které podporuje trávení a mírní nadýmání.
Nálev z kerblíku napomáhá zažívání, ke zmírnění jaterních obtíží a podporuje dýchání a regenerační schopnosti organismu. Kladně ovlivňuje látkovou výměnu. Obsahuje velké množství vítamínu C.
Fotogalerie:
Uložit