REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Kmín

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Kmín je dvouletá i vytrvalá bylina. Je vysoká asi 60 až 100 cm. Plod je asi 4 až 5 mm dlouhý.


Bylinky, koření a kořenící směsiBotanický název: Kmín kořenný
Lidově: Kmín luční, raška, kmín krámský

Kmín je rozšířený po celé Evropě a západní a střední Asii. Nejvíce kmínu se pěstuje v Holandsku, Norsku, Maďarsku, Rumunsku, Itálii, Španělsku a Rusku. U nás se planě vyskytuje na pastvinách a lukách. Pěstuje se ve velké míře i na polích. Východní druhy kmínu jsou malozrnné. Velkoplodý kmín produkuje hlavně Holandsko.

Kmín se osvědčuje v kuchyni i v lékařství, patří k nejstarším kořením Evropy. S oblibou se používá buď celý nebo drcený ke kořenění polévek, omáček, brambor, rybích, zeleninových a masových pokrmů, přidává se do tvarohu i chleba, kmínem se posypávají měkteré druhy pečiva, jako například rohlíky, preclíky, tyčinky a také dalamánky. Mladé lístky se používají buď čerstvé nebo sušené k okořenění salátů ze syrové zeleniny, polévek a omáček.

Semeno kmínu je ve střední Evropě pro své blahodárné účinky na zažívání. Na venkově lidé žvýkali pár semínek kmínu, než usedli k masitému jídlu. Kmín podporuje tvorbu a vylučování trávicích šťáv, obsahuje stejně jako kopr stejnou složku, karvon, obvzláště účinně odstraňuje nadýmání a plynatost. Kmínového éterického oleje se používá při výřobě některých likérů jako je kmínka, alaš, akvavit atd.

V orientálních kuchyních se používá také římský kmín, který je ostřejší. Používá se i černý kmín s botanickým názvem Nigella sativa, na Blízkém východu a v severní Africe a jižní Asii kmín křížový s botanickým názvem Cumicum cyminum. podobá se našemu kmínu, ale má odlišnou chuť.

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy