Strom vysoký až 20 m. Je opadavý, poměrně odolný, výjmečně samosprašný. Plody má velké až 8×18 cm. Obsahují draslík, riboflovin. Hrušky dělíme na tržní a stolní, moštové.
Tržní a stolní hrušky
Latinsky: Pyrus communis z čeledi Rosaceae
Hrušně připomínají jabloně a také jim jsou blízce příbuzné, i když mezi nimi nejsou známy přirozené hybridy. Hrušně mají plody protažené směrem ke stopce, která vyrůstá přímo z plodu, zatímco u jablka je na vrcholu plodu vždy nápadná prohlubeň.
Některé hrušně jako Konference a Bartlett vytvářejí plody partenokarpií (tj. bez oplození pylem). Takové plody nejsou ovšem zdaleka tak chutné, jako řádně oplozené, a jsou ochuzeny i o semena. Stromy jsou podobné jabloním, mají však hladké lesklé listy, vzpřímenější růst a silný kmen, obyčejně s leskle hnědým odstínem a také podlouhlejší pupeny, než jabloně.
Přirozeně rostlé hrušně jsou vysoké stromy, příliš velké na prořezávání, postřik či sklízení a plody se při pádu znehodnocují. Proto se většinou roubují na kdoulové odnože, na nichž vytvářejí menší, hustěji stavěné stromy.
Hrušně pocházejí z Evropy a z Asie. První odrůdy byly vyšlechtěny již v prehistorických dobách. Staří Féničané, Židé a předkřesťanský Řím pěstovali několik ušlechtilých odrůd. Na konci střdověku bylo písemně zaznamenáno až 232 odrůd. V Británii bylo v roce 1640 známo pouze šedesát odrůd, avšak do roku 1842 vzrostl jejich počet na více než 700. Americký autor T.
W. Field uvádí 850 odrůd. Za rychlý nárůst počtu a kvality odrůd, od horších tržních až po jemné stolní, vděčíme hlavně několika francouzským a belgickým šlechtitelům z konce 18. století, kteří dali vznik většině současných kultivarů.
Protože hrušky jsou spíše užívány k přímé konzumaci a stolní odrůdy lze velmi dobře používat i pro kuchyňské úpravy (ne však naopak), nebylo podstatných důvodů pro šlechtění tržních odrůd. Zdaleka nejlepší stolní hruškou je Doyenne du Comice (pozdní). Žádná jiná se jí neblíží sladkostí a vonnou šťavnatostí. Plody mohou dosahovat značné váhy. Barlett (William´s Bon Chretien – časná až středně sezónní) je hojně pěstována pro vyvazování a je-li mírně prořezávána, poskytuje vynikající stolní plody. Je partenokarpická, podobně jako Konference (časná až středně sezónní). Ta spolehlivě plodí i v naprosté izolaci a je odolná proti strupovitosti. Jargonelle je starobylá odrůda. Ve východní Anglii dozrává začátkem srpna, zhruba ve stejnou dobu jako Souvenir de Congress. Obě patří k nejčasnějším a mají příjemnou vůni. Improved Fertility (středně sezónní) je velmi odolná, plodí hojně a pravidelně. Dalšími vynikajícími kultivary jsou Clapp s Favourite, Dr. Jules Guyot (obě časné až středně sezónní). Glou Morceau a Durondeau (obě pozdní) vydrží až do Nového roku. Existují stovky dalších odrůd; většina z nich je použitelná jak k tepelné úpravě, tak i k přímé konzumaci, zatímco jiné jsou spíše okrasné, než užitkové.
Kuchyňské použití: Hrušky jsou jedinečným stolním ovocem; můžeme je používat stejně jako jablka – krájet, krouhat a přidávat do koláčů a závinů nebo je dusit a zapékat. Vynikající jsou nakládané s cibulí v octovém nálevu.
Moštové hrušky
Latinsky: Pyrus, čeleď Rosaceae
Opadavý srom vysoký až 20 m, vzácně samosprašný. Plody má velké až 10×7 cm, proměnlivé, hruškovité, žluté, hnědé nebo červené.
Moštové hrušky jsou menší a tužší, než jejich tržní a stolní sestřenice, zato stromy bývají mimořádně velké. Protože rozhodující u těchto odrůd je především množství plodů, byly předmětem výběru zejména velké stromy, jejichž úroda nebyla ohrožována pasoucím se dobytkem. Plody sice vypadají lákavě, jsou však hořké a trpké, s vysokým obsahem taninu. Lisuje se z nich šťáva, která se kvasí na lehce alkoholický mošt zvaný perry a cider. Zatímco jablečný mošt cider si podržel svou oblibu až do současnosti, konzumace perry vymizela během 19. století. Nyní se vyrábí tento nápoj již jen vzácně s vyjímkou několika málo specialistů.
Kultivary: Je známo něco kolem dvou až tří set odrůd moštových hrušek, i když mnohé byly pojmenovány vícekrát a existují v různých místních obměnách. Thorn Pear, uváděná již roku 1676, je výrazně vzpřímeného vzrůstu. Jiné časné odrůdy, jako Hastings a Brown Bess, lze jak konzumovat, tak i moštovat. Pozdější odrůdy, jako Holmer, jsou spíše jednoúčelové a takřka nepoživatelné. V 19. století usoudili pěstitelé, že účelnější jsou odrůdy s obojím použitím, a vyšlechtili Blakeney Red a Cannock.
Kuchyňské použití: Moštové hrušky nejsou obyčejně příliš chutné, ani když je upravíme tepelně, odrůda Blakeney Red se však kdysi s oblibou pekla.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew
Fotogalerie:
