Velice běžným a poměrně hojně rostoucím druhem je tato lidově nazývaná Uhlířka, či Modřínka. Je jedlá, výborná na veškeré zpracování v kuchyni.
Latinsky: Russula cyanoxantha
Jiný název: Uhlířka, Modřínka
Jedlá ……………. Jedna z nejlepších holubinek je právě Holubinka namodralá, je ceněná pro masité plodnice a jemnou chuť, všestranně použitelná v kuchyni.
Nejchutnější je v omáčkách, polévkách, hodí se i do směsí.
Výborné jsou její klobouky upravené na grilu, nebo opečené přírodně na sádle. Mladé plodnice jsou chutné v octovém nálevu a výborné jsou i houbové matjesy. Nevýhodou starších plodnic bývá jejich červivost.
Doba výskytu: červen až říjen
Roste hojně zejména v listnatých lesích nejčastěji pod buky, duby, habry, ale i ve smíšených lesích, méně často v jehličnatých lesích.
Klobouk až 150 mm, v mládí téměř polokulovitý až kulovitý, později sklenutý, na středu vmáčklý, v různých odstínech modré, modravý, modrofialový, olivově zelený, místy vybledlý až zarůžovělý, masitý, pružný, na okraji ostrý a jen mírně rýhovaný. Pokožka klobouku je slizská, za vlhka mírně lepkavá, za sucha vrásčitá, dá se jen obtížně sloupnout.
Lupeny vysoké až 10 mm, bílé, někdy mírně nažloutlé, husté, ohebné, pružné, ke třeni připojené. Třeň až 100 mm, válcovitý, tlustý, masitý, bílý, později částečně dutý. Dužnina je bílá, neměnná, šťavnatá s nenápadným pachem a nasládlou chutí připomínající chuť lískových oříšků.
Lidově se ji říká uhlířka, nebo modřínka.
Možná záměna:
Podobá se více druhům holubinek, vzhledem k velké variabilitě ve zbarvení klobouku, jediná má však pružné, nelámavé, na omak mastné, špekové lupeny, což je nejdůležitější rozlišovací znak.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
