Lidově se jí také říká holubinka hříbková, neboť je v mládí téměř nerozeznatelná od mladých hříbků.
Latinsky: Russula mustelina
Jedlá ……………… Holubinka kolčaví je velmi chutná holubinka, opět, podobně jako holubinka mandlová, nazývána lidově hříbková holubinka. V kuchyni všestranně využitelná, hodí se do směsí, omáček, polévek, do octového nálevu. Můžeme ji připravit jako ovar, matjesy … je to jedna z nejchutnějších holubinek. Výhodou u mladých plodnic je tvrdá konzistence dužniny.
Doba výskytu: červenec až říjen
Roste v jehličnatých podhorských a horských lesích, především smrčinách.
Klobouk až 150 mm, v mládí polokulovitý, později sklenutý až plochý, tlustě masitý, pevný, hladký (při pohledu shora připomíná hřib smrkový), s okrajem krátce rýhovaným. Pokožka je za vlhka slizská, žlutohnědá, okrově hnědá, rezavě hnědá až tmavohnědá. Lupeny vysoké až 10 mm, v mládí husté a velmi tuhé, později řidší, přirostlé ke třeni, v mládí bělavé, později smetanové, v mládí slzící, ve stáří hnědě skvrnité.
Třeň až 80 mm, tlustý válcovitý, někdy břichatý, tvrdý a plný, později houbovitý, skoro dutý, podélně vrásčitý, bělavý, pak okrově nahnědlý a od báze okrově rezavějící. Dužnina v mládí velmi tvrdá, bělavá s tendencí k rezavění, s oříškově nasládlou chutí a ve stáří se slanečkovým pachem.
Možná záměna:
Mladé plodnice vzhledem připomínají hřib smrkový. Velmi podobná je i jedlá holubinka celokrajná (Russula integra), ta má žluté lupeny. Zaměnit ji můžeme i za nejedlou holubinku smrdutou (Russula foetens), naštěstí odporně páchne po žluklém oleji a je silně palčivá.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.