Tato jedlá houba roste roztroušeně v lesích všech typů.
Latinsky: Russula chloroides
Jedlá ………….. Holubinka akvamarínová je jedlý druh houby. Hodí se především do polévek a směsí.
Doba výskytu: červenec až září
Roste roztroušeně v lesích všech typů, jak na vápenitých tak kyselých půdách.
Klobouk až 150 mm, v mládí vyklenutý, dlouho s podvinutým okrajem, později vmáčklý, široce nálevkovitě prohloubený, někdy nepravidelně zprohýbaný, tlustý, masitý, tvrdý, nejprve bílý, bělavý, později okrově nažloutlý, pokožka klobouku matná až jemně plstnatá.
Lupeny vysoké až 5 mm, husté tuhé, tenké, obloukovitě sbíhavé na třeň, bílé, později špinavě smetanové, někdy se světle modrozeleným až akvamarínovým nádechem v blízkosti třeně.
Třeň až 60 mm, válcovitý, tlustý, k bázi zúžený, tvrdý, plný, na povrchu ojíněný, hedvábitě lesklý, bělavý, později žlutavěhnědavý až našedlý, v místě připojení lupenů někdy se světle modrozeleným proužkem. Dužnina tvrdá, bělavá, při zasychání hnědnoucí na řezu, někdy hnědě zelenavá se slabě ovocným pachem, chuť mírná, v lupenech palčivá.
Možná záměna:
Vzhledem je podobná ryzcům od kterých se liší mírnou chutí a také neroní mléko.
Velmi podobný je nejedlý ryzec peprný (Lactarius piperatus) a ryzec plstnatý (Lactarius vellereus), typickým znakem ryzců je po poranění dužniny vytékání mléka z dužniny. Velmi podobná je i holubinka bílá (Russula delica), která má prořídlé a vyšší lupeny, méně nálevkovitý klobouk a chybí modrozelený kroužek na třeni v místě připojení lupenů ke třeni.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
