I když některé zdroje ji uvádějí jako jedlou, jiné zase jako nejedlou, některé dokonce jako mírně jedovatou, raději ji nesbíráme.
Latinsky: Lacrymaria lacrymabunda syn. Psathyrella velutina
Nejedlá ………………… Některé zdroje Křehutku sametovou uvádějí jako jedlou, horší kvality, jiné jako nejedlou nebo slabě jedovatou, raději ji nesbíráme, v době jejího růstu roste více kvalitnějších druhů.
Doba výskytu: červenec až říjen
Roste jednotlivě nebo v malých trsech spíš mimo les na okrajích cest, v zahradách, parcích, na ruderalizovaných místech, má ráda vlhčí stanoviště.
Klobouk až 100 mm, zvoncovitý, později až plochý s nízkým hrbolem na okraji se špinavě bělavými zbytky vela, na středu plstnatý, jinde vláknitě šupinatý, rezavě hnědý až zlatohnědý. Lupeny jsou široce připojeny, krémové, šedohnědé, později až černé s bělavě vločkatým ostřím. V mládí vylučují kapičky tekutiny. Třeň až 100 mm, špinavě žlutavý, rezavě hnědě vláknitě šupinatý až tygrovaný, s pomíjivou prstencovou zónou. Dužnina je nažloutlá, v dolní části třeně nahnědlá, páchne slabě zemí a chuť má svíravou.

Možná záměna:
Podobná je křehutka hlava medúzina (Psathyrella caput-medusae), která však roste vzácně na pařezech jehličnanů, je nejedlá.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek








































































































































