Polysacharidy jsou v přirozených podmínkách pravidelně provázeny vlákninou. Je tvořena celulozou, hemicelulozou a pektiny. I když není nemetabolizována jako ostatní živiny, je významná pro činnost trávicí soustavy, ovlivňuje metabolizmus stěny střevní, jater a dalších tkání …
Ovlivňuje pozitivně metabolizmus cholesterolu a žlučových kyselin a snižuje škodlivost toxických látek ve střevech. Je hojně obsažena v obilovinách, luštěninách, zelenině a ovoci. V potravě má být asi 20 g vlákniny denně, zatímco ve vyspělých průmyslových státech je to asi 4 až 10 g. Její nedostatek vede k degeneraci střev a přispívá ke vzniku nemocí jako křečové žíly, hluboká žilní trombóza, plicní embolizace, hemoroidy, cukrovka, obezita, poruchy metabolizmu cholesterolu, arterioskleroza, žlučové kameny, ischemická choroba srdeční, zhoubné a nezhoubné nádory tlustého střeva.
Názory na roli vlákniny v potravě se v poslední době výrazně změnily. Dřívější náhled ji přisuzoval funkci inertního materiálu – tedy velmi dobrý účinek projímavý a snad i redukující hmotnost. Dnešní výzkumy však ukázaly, že vláknina neprochází naším tělem beze změny, ale je rozložena v tlustém střevě na cenné látky, které mají aktivní význam v prevenci a terapii arteriosklerozy, chorob srdečních a rakoviny. Účinkem mikroflóry se vytvářejí tyto účinné látky: acetát, butyrát a propionát.
Dr. John Cummings z klinického centra výživy univerzity v Cambridge studoval funkci těchto substancí a došel k závěrům, že butyrát má důležitou úlohu v prevenci rakoviny střeva, zatímco propionát je schopen redukovat kvantum cholesterolu v krvi. Acetát má hlavní úlohu jako zdroj energie. Autor tvrdí, že naše mikrobiální flóra fermentuje a rozkládá celých 80 procent vlákniny, takže nejde vůbec o interní nekalorickou substanci, jak se dříve myslelo. Naše mikroby rozkládají také některé škroby, které trávicí šťávy nerozložily, a tak uvolňují další kalorie. Autor soudí, že tato kombinace energie a vlákniny potraviny a energie z nenatrávených škrobů může být kvantitativně dosti významná.
Vláknina potravy není tedy vůbec látkou, která se nerozkládá. Nesporné je to v pšeničných otrubách. Ovesné otruby mají jemnou strukturu a jsou dobře rozložitelné. Otruby pšeničné zůstávají tedy tím nejlepším, co máme, laxativním účinkem. Vláknina otrub ovesných je stále více uznávána jako vrchol toho, co obilní strava může nabídnout ke snižování krevního cholesterolu.
Mnoho se hovoří o záporné skutečnosti, a sice, že vláknina z obilí (hlavně z pšenice), je schopna obsahem kyseliny fytinové vázat na sebe minerály, zvláště vápník, železo a zinek, jímž zabraňuje, aby byly absorbovány zažívacím ústrojím. Ohrožuje tedy na druhé straně osteoporórou (prořídnutím kostí) a anémií (chudokrevností).
Zjistilo se také, že vláknina z řepy (beta fibre) neobsahuje kyselinu fytinovou a že minerální absorpce není touto vlákninou ohrožena. Doporučuje se tedy jako přídavek k jídlům, nebo do jídel při kuchyňské přípravě. Obsahuje minimun cukru a tuku, neobsahuje gluten. Tato vláknina má v podstatě strukturu obou obilných vláken (pšeničné i ovesné), složku rozpustnou i nerozpustnou. Je účinná v prevenci a terapii zažívacích chorob i v prevenci a terapii arteriosklerozy. Řepná vláknina je ideální i pro diabetiky.
Autor: Jaroslav Vašák
