Velikonoční vajíčko

Jedním ze symbolů Velikonoc je vajíčko, což má také dávnou tradici. Zvyk konzumovat ho v době svátků jara k nám přišel z Německa a zdá se, že souvisí s velkým postem, při němž se nesměla jíst ani vejce, a lidé proto nedočkavě čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček neboli zhotovování kraslic doprovázený řadou obřadů a pověr. Od nepaměti symbolizovalo vejce zárodečný chaos, ze kterého vznikl svět, ale také životní sílu, narození a zmrtvýchvstání, nesmrtelnost, návrat jara a díky skořápce i pocit bezpečí. Z vajíčka Lédy oplodněné Diem v podobně labutě se přece narodila krásná Helena, příčina trojské války. V antických hrobech byly nalezeny figurky boha Dionýsa s vajíčkem v dlani, což byl symbol návratu k životu. Židé podávají pečené vejce “betzab” při velikonoční hostině, protože jim připomíná jarní oběti v jeruzalémské svatyni.

V některých lidových tradicích je vajíčko také nositelem zlých mocí. Aby se člověk vyhnul neštěstí, nesmí je přinést do domu po západu slunce a skořápu je třeba dokonale rozdrtit a hodit slepicím, aby ji nezneužila nějaká nečistá síla. Vyprávění a přísloví o Kolumbově vejci je ve skutečnosti verze staré španělské lidové bajky o hlupákovi podobném našemu Honzovi, který se ukázal být chytřejší než všichni mudrcové. Trápili se totiž problémem, zda vejce může být moudřejší než slepice a co bylo dříve – zda ono nebo ta, co ho snesla.

“Vejce filozofů” bylo spojováno s alchymií a vyfouklé a naplněné šafránem mělo být velmi účinnou ochranou před epidemiemi ve středověku. O vajíčku se nám také často zdá a jde prý o sny věštecké, které se většinou vyplní. Rozbité vejce předpovídá neúspěch a hádku či spor, smažené neshodu, celé a nepoškozené zvěstuje dobrou zprávu.

– bylo již odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému

– zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel, a při kterém se vejce jíst nesměla

– ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr

– je také symbolem životní síly, narození, nesmrtelnosti, návratu jara a skořápka pocit bezpečí

– vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život

– tady je zřetelné symbolické spojení se Zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi

– symbolem nového života je již od pohanských dob

Barvení vajíček

V minulosti se naši předkové museli obejít bez chemie a tak zde máte malou ukázku, čím vším se dříve vajíčka barvila.

Žlutá

– šafrán – blizny

Žlutozelená

– kopřivy – kořeny

Žlutohnědá

– slupka z kuchyňské cibule

Karmínová

– kořen červené řepy

Červená

– sušené květy topolovky

Modrá

– kořeny ormanu pravého

Fialová

– sušené plody černého bezu

Hnědá

– sušené listy a plody ořešáku

Zelená

– mladá stébla obilí

Černá

– kořeny vrby

Legenda o tradici malování vajec

Když Ježíš se sv. Petrem chodili po světě, přišli jednoho dne do statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla ani skývu. V tom uslyšela kdákání slepice, seběhla do kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu koštětem skořápky. Jaké bylo překvapení, když uviděla, že se proměnily ve zlato. Selka potom každého pocestného častovala vejci, ale žádná skořápka se ve zlato již neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch obou pocestných.

Autor: Jaroslav Vašák

Fotogalerie: