REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Velikonoce – pojmy

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

… stejně jako při koledě, v pondělí mají mládenci právo polít vyhlédnutou dívčí oběť vodou. Vodu si nosí ve vědrech a může jí tedy být i větší množství. Měli by však brát ohled na počasí a dát pozor na škody, které by polití mohlo způsobit v obytných prostorech …


Datum Velikonoc

Velikonoce se ten který rok vypočtou takto: V kalendáři se vyhledá, kdy je měsíc v úplňku poprvé po prvním jarním dnu (vždy 21. březen). Velikonoční neděle je potom ten rok první neděli po takto vypočteném prvním jarním úplňku. Tato neděle tedy může být nejdříve 22. března. Nejpozději mohou být Velikonoce 25. dubna. Pokud by jejich datum vyšlo později, posunou se o týden dopředu. Pokud by v letech 1997 až 2016 vyšly Velikonoce dvakrát na 25. dubna, pak se ty druhé posunou také o týden dopředu. Totéž se bude opakovat v letech 2017-2036 atd.

Datum popeleční středy

Od pondělka toho týdne, ve kterém jsou Velikonoce odečteme 40 dní a máme datum Popeleční středy.

Květná neděle – Poslední neděle před Velikonocemi.
Smrtná neděle – Týden před Květnou.
Družebná neděle – Týden před Smrtnou.
Kýchavná neděle – Týden před Družebnou.
Pražná neděle – Týden před Kýchavnou.
Černá neděle – Týden před Pražnou.
Zelený čtvrtek – Čtvrtek před Velkým pátkem.
Velký pátek – První den velikonočního Třídenní.
Bílá sobota – Druhý den velikonočního Třídenní.
Neděle zmrtvýchvstání – Třetí den velikonočního Třídenní.

Berany

V sobotu před květnou nedělí začínala horečná práce na vytváření tzv. beranů, které byly někdy až tři metry vysoké. Jejich výroba spočívala v omotávání lískových prutů jedlovým chvojím, které byly nahoře ukončeny rozvětvením, velice pestře ozdobeným fábory z krepového papíru. Mládež nemohla dospat do nedělního rána, kdy se šlo s berany na „ranní “ do kostela. Nevadilo, že cesta byla dlouhá, nikomu se to nezdálo daleko. Cesta se samozřejmě neobešla bez klukovského škádlení, které spočívalo v tom kdo komu kolik svým beranem utrhne fáborů. Po posvěcení v kostele se zase odnesly domů, hospodář obcházel všechna svá pole a do každého na pokraji zasunul pár větviček z posvěceného berana, aby byla v nastávajícím roce požehnaná úroda. Námět poskytl pan Jiří Duda z Čáslavi

Koleda

Koleda patří dosud k rozšířeným obyčejům a myslím, že není třeba ji zevrubně popisovat. Proto jen okrajově několik zásad. Koledovat se chodí v pondělí (platí od půlnoci do půlnoci). Chodí spíše odrostlejší kluci, popř. již dospělí mladí muži, v žádném případě dívky.

Na koledu se chodí pouze k těm lidem, se kterými se známe (sousedi, kmotři, příbuzní). Přijde-li mládenec s pomlázkou k dívce domů, mohou si to sousedi vykládat i tak, že o ni stojí. Chlapec však může kteroukoli dívku po celý den „prohnat“ náhodně na ulici. Výslužka v podobě vajíčka je symbolická a dobrovolná a koledníkům o ni v první řadě nejde. Vhodnou odměnou pro koledníky je jedno, často červené vejce. Vyšlehání pomlázkou (většinou z vrbových proutků) má mít na postiženou (postiženého) omlazující účinek. Výplatu pomlázkou mohou děvčata klukům vrátit druhý den ráno, t.

j. v úterý. Nerespektováním výše uvedených pravidel dochází často k tomu, že dnes v mnoha domácnostech už nikomu ani neotvírají a konečným důsledkem by mohl být i postupný zánik koledy, což si jistě nikdo nepřeje.

Polévání

Stejně jako při koledě, v pondělí mají mládenci právo polít vyhlédnutou dívčí oběť vodou. Vodu si nosí ve vědrech a může jí tedy být i větší množství. Měli by však brát ohled na počasí a dát pozor na škody, které by polití mohlo způsobit v obytných prostorech.

Faktem je, že dříve nevadilo, způsobil-li mladík v domě malou potopu. Stejnou mincí může dívka chlapci vše oplatit opět v úterý. Někde se nepolévá vodou, ale voňavkou. Používá se jí často takové množství, že je z oběti ještě dlouho cítit. Vodou se často polévají i hospodářská zvířata, věří se, že polití v tento den omlazuje a udržuje svěžest a sílu.

Fašaňk a pochovávání basy

Po koledě tříkrálové nadešla doba nejhlučnějšího veselí, největší nevázanosti v pestrých průvodech maškar, v tanci, zpěvu – doba masopustní.

Již ve středověku lze najít početné zprávy jak o venkovském tak i městském masopustu, které se shodují v tom, že masopust byl obrazem světa naruby. Lidé se převlékali do maškar, prováděli rozpustilé hry, „vodili“ maškary, se zpěvem a tancem táhli ulicemi a nesmírně „kvasili“.

Masopustní radovánky spadaly do doby poměrného pracovního klidu, zimní pohody a byly v podstatě pokračováním svátků vánočních – koledy vánoční, ovšem v rouše daleko veselejším a nevázanějším. Vrcholem těchto lidových bakchanálií byl poslední týden masopustní, začínající již „tučným“ čtvrtkem, v němž pak byly významné tři poslední „bláznivé dni“, ostatky. Po nich přišla popeleční středa, nastával půst a příprava na jarní práce polní. Poslední masopustní muzika začala již v neděli po obědě a pokračovala od tohoto času až do popeleční středy, někdy dokonce až do „pytlového“ čtvrtka byla dědina v jednom kole; maškarní obchůzky, skákání na konopě, vodění kotka, mečové tance, voračky – to všechno byly zábavy, které vytvářely nepřetržitý kruh veselé podívané i vlastního veselí. Teprve pochovávání Masopustu nebo basy (barbory) přivedlo rozjařené tanečníky do normálního proudu života a připomnělo, že zimní radovánky musí skončit, protože země čeká na pluh a setí. Na popeleční středu odevzdal tak rozmarný Masopust své královské žezlo smutnému Půstovi.

Zvláštní masopustní zábavy, slavnosti, obřady a tance lze v hrubých rysech shrnout do čtyř oddílů:

1. masopustní průvody maškarní.
2.

Zvláštní slavnosti na ukončení draček, přástek (konaly se zpravidlo v masopustních dnech)
3. Pochovávání Masopustu – basy.
4. Zvláštní tance obřadní: „skákání na konopě“, „tance mečové“ („šavlové“), honění „kota“ a tanec „káčer“ (konopí máčat“).

Masopustní obchůzky maškarní měly jednak ráz kolední, to znamená, že menší maškarní průvod chodil od domu k domu, obveseloval rodiny, prováděl koledu většinou spojenou s tancem a výstupy jednotlivých maškar. Před zakončením masopustu vytáhl pak na dědinu větší průvod maškar, a tu se bavila na návsi nebo na větším dvoře celá dědina. Nebylo však pravidlem, že se uskutečňovaly průvody oba. Záleželo na místních tradicích, kraji, oblasti. V horských oblastech byly průvody maškar daleko chudší než v podhůří a v rovinách – tedy v krajích bohatších. V horách se pak zachovaly starší typy masek, vzniklých na domácí půdě.

Ústřední postavou větších masopustních průvodů byl vždy bůh vína, pití, veselosti – BAKCHUS, zvaný i „masopustní král“. Místy jej prostě zastoupil hrachovinou ověšený medvěd, který svým významem v koledních obchůzkách stál mezi zvířecími maskami na prvém místě. Celý masopustní průvod zpravidla uváděl veselý hlasatel „strakapoun“ (typ lidového šaška), za nímž se pak hrnuly masky další: „baba tancmajstr“, chlupatí čerti, bradatí židé, kominíci, Kuba, máma, různá „zvířata“, páni, dámy, a masky další a další, nač si kdo vzpomněl. Každý kraj měl své určité oblíbené maškary, které se měnily i podle doby a událostí (v dnešní době např. Esmeralda).

Vynášení Morény

Moréna (správně Morana) je ve slovanské mytologii bohyně zimy, smrti a noci. Odchod zimy se slaví na smrtnou neděli vynášením Morény (smrtky) a jejím zapálením a utopením. Průvod recituje říkanky, nebo zpívá různé popěvky.

Květnová neděle

Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem, který symbolicky naznačuje, že následujeme Pána na jeho cestě utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. Tuto myšlenku vyzdvihuje zvláště žehnací modlitba nad ratolestmi: „… požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem.“

Květná neděle spojuje Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno. Obojí je ve velikonočním tajemství vzájemně propojeno…

Zelený čtvrtek

Tématem večerní liturgie jsou dvě události: Ježíšova večeře, při níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy; Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí…

Kristus nás posiluje svým tělem a svou láskou. V této síle se pak můžeme vydávat na cestu do zaslíbené země. Na cestu, která vede i přes poušť utrpení a smrti, ale též skrze bránu vzkříšení. Cílem této cesty je „země“, ze které nebudeme vyhnáni, totiž „nové nebe a nová země“ nebeského království.

Velký pátek

Podle prastaré tradice se dnes neslaví eucharistická oběť, ale obřady na památku utrpení Páně. Ty mají tří části: Bohoslužbu slova (ve které se čtou pašije) zakončenou přímluvami za celý svět; uctívání kříže; přijímání.

Velký pátek je postním dnem – postem od masa a újmy v jídle.

– Tento den je připomínkou dne smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i pohřeb
– v Bibli se události popisují ve všech čtyřech evangeliích.
– Tento den se tato část evangelií čte v tzv. pašiích. (Z toho pak vznikly tzv. pašijové hry, při nichž se tyto události nečetly ale hrály)
– Velký pátek je vzpomínkou na ukřižování, a proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání
– Podle evangelií odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě – není to běžná mše, otvírá se smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednáší se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů, …)
– na Velký pátek je výzdoba kostela chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí
– v mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty
– Bible vypráví, že v momentě Ježíšovy smrti se roztrhla opona, která v jeruzalémském chrámě dělila velesvatyni od ostatních prostor. Tím Písmo naznačuje, že Ježíšovou smrtí se otevřela cesta k největšímu pokladu – k samotnému Bohu. Lidová tradice toto poněkud opravila a vypráví o otevírání pokladů ve skalách

Bílá sobota

Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se dnes zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření.

Bílá sobota je příležitostí prožít u Kristova hrobu skutečnost smrti, beznaděje a prázdnoty. Tedy všeho toho, v čem bychom byli díky hříchu uvězněni, nebýt Ježíšova vítězství, slaveného o velikonoční noci.

Velikonoční noc

Velikonoční vigilie je oslavou svaté noci, kdy Pán vstal z mrtvých, kdy rozlomil pouta smrti a jako vítěz vystoupil z hrobu, aby i nám otevřel cestu k životu.

Oslava Veliké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty tento velikonoční „přechod“ (pesach) ze zajetí utrpení a smrti do života svobody a plnosti.

O celém velikonočním tajemství, vsazeném do plánu spásy, vypráví velkou lyrickou básní velikonoční chvalozpěv Exsultet. V mistrné zkratce vidí vzkříšení v souvislosti se Starým zákonem i se životem současného křesťana.

Postní neděle a jejich názvy

Velikonoce jsou v Čechách vyvrcholením 40 denního postního období, které přichází po veselém Masopustu a začíná Popeleční středou (letos byla 5. 3. 2003). Popeleční středa je poslední středa před 1. nedělí postní. O Popeleční středě se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny minulý rok na Květnou neděli. Tímto popelem činí kněz věřícím na čele kříž se slovy: „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.“

Na Popeleční středu se nesmělo příst a šít – věřilo se, že by slepice nenesly vajíčka, podebíraly by se prsty, kulhaly by krávy a žáby by žraly na poli len. Nesmělo se ani štípat dříví – aby se sekera později nesvezla z nohy. Ani drát peří se nesmělo – štípaly by blechy.

Neděle v době půstu mají svá zvláštní jména:

1. neděle postní (Invocabit) – 9. 3. 2003

Černá – ženy oblékaly černé šátky, matky pekly v noci preclíky, aby to děti nevěděly a pak je věšely navléknuté na vrbovém proutku do zahrady – děti věřily že jim je nadělila liška, někdy také Pytlová, Pučálka nebo 1. Liščí neděle

2. neděle postní (Reminscere) – 16. 3. 2003

Pražná – pražila se obilná zrna, z nichž se připravovalo jídlo pražmo a polévka praženka, také Černá, Samometná

Pražná, Pučální, Pražmy (pět týdnů před Velokonocemi)

Pražná podle staroslovanského postního jídla – naklíčeného a praženého ječmene. Z pozdější doby je její lidové označení také pučálka podle postního pokrmu z předem namočeného, naklíčeného, uvařeného a potom upraženého hrachu, ochuceného omastkem, pepřem, solí, ale i cukrem a rozinkami. Někde se také vařila polévka praženka.

3. neděle postní (Oculi) – 23. 3. 2003

Kýchavná – lidé si přáli navzájem, aby nekýchali, neboť věřili, že kýcháním začíná mor – zdravili se navzájem „Pozdrav tě Pánbůh! a Pomáhej Pánbůh!“

4. neděle postní (Laetare) – 30. 3. 2003

Družebná – družba spolu se ženichem chodívala tuto neděli do domu, kam chtěli o pomlázce přijít na námluvy, také Družbadlná nebo Družbadlnice, Liščí, Středopostní, Růžová

5. neděle postní (Judice) – 6. 4. 2003

Smrtná – ze vsi se vynášela slaměná Smrtka (Mařena, Mořena, smrtholka, Morena, Čaramura) – loutka ze slámy, která se házela za vsí do potoka

6. neděle postní (Palmare) – 13. 4. 2003

Květná – také Beránková, Palmová, slavila se památka vjezdu Krista do Jeruzaléma, světí se kočičky – jívové proutky, nosí se “ líto“ (zelená ratolest zdobená barevnými fábory a bílými nebo barevnými skořápkami – lítečko nosívala děvčata a s přáním po domech zpívala: „Květná neděle, kdes tak dlouho byla…“, vymetají se světnice – aby všechna havěť zahynula a z domu zmizela (Pryč hosti bez kostí! – švábi atd.), v některých krajích věří, že by měl mít tento den člověk na sobě něco nového – aby ho nepokakal (nebo mu neublížil) beránek.

Mazanec

Je symbolem slunce, zadělává se na Bílou neděli, dělá se ze stejného těsta jako vánočka. Dříve to však bývalo pečivo nesladké – „koláč syrnej k veliké noci“ – připravoval se ze strouhaného sýra a většího množství vajec (žádoucí byl žlutý mazanec). Sladká varianta tohoto obřadního pečiva si však ponechala původní okrouhlý tvar a znamení kříže. V jiných koutech naší země se nesladkým mazancovým koláčům říkalo následovně: baba, babůvka, plecovník, šoldr, svěceník.

Jidášky

Pečivo z bílé mouky a medu ve tvaru válečku, který symbolizuje provaz, na němž se Jidáš oběsil – podle křesťanského výkladu. Prozaičtější lidový výklad praví že hospodyním bylo líto zbytků těsta a dětem pekly malé firgurky a zvířátka pro potěšení.

Vysévání obilí

Symbolizuje počátek zemědělských prací – obvykle se vysévá tráva nebo nějaké obilí do nízké misky s hlínou, nechá se vzklíčit a zdobí se kraslicemi.

Autor: Jaroslav Vašák

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy