Jedovatá houba! Roste od července do října pod smrky na kyselém podkladě.
Latinsky: Amanita porphyria
Jedovatá! ……………….. Muchomůrka porfyrová je jedovatá houba, do kuchyně nepatří!
Doba výskytu: červenec až říjen
Roste nehojně v nížinách pod borovicemi a v podhorských a horských oblastech pod smrky, na kyselém podkladě.
Klobouk až 100 mm, zvoncovitě sklenutý, později ploše sklenutý až plochý, s tupým nerýhovaným okrajem, jemně vrostle vláknitý, tence masitý, hladký lysý, za vlhka mírně slizský, za sucha lesklý, pokrytý blanitými nebo bradavkovitými útržky plachetky. Pokožka klobouku je šedě hnědavá nebo fialovošedá.
Lupeny jsou husté bílé měkké, bílé. Třeň až 15 mm, válcovitý, nahoře ztenčený, hladký, v mládí plný, ve stáří rourkovitý, vláknitě šupinkatý, bělavý, šedý, šedohnědý až fialově šedý, blanitý.
Prsten je převislý, šedofialový a ve stáří mizí, na bázi je odsedlá hlíza pokrytá šedofialovou nízkou pochvou. Dužnina je tenká, měkká, našedle fialová, má ředkvovou chuť a pach jako syrové brambory.
Možná záměna:
Laik by ji mohl zaměnit za jedlou muchomůrku šedivku, která nemá odsedlou hlízu a je robustnější.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
