Jedlá houba horší kvality, hodí se pouze do směsí a to jen v menším množství.
Latinsky: Amanita vaginata
Jiný název: Pošvatka obecná
Jedlá ……………….. Muchomůrka pošvatá je jedlý druh houby horší kvality, dáváme do směsí jen pár plodnic spolu s jinými houbami.
Doba výskytu: červen až říjen
Roste hojně v listnatých i jehličnatých lesích, ale i v parcích mimo les. Má několik odrůd.
Klobouk až 100 mm široce kuželovitý, později plochý, většinou z hrbolkem, hladký, vzácně se zbytky vela, na okraji výrazně rýhovaný, šedý ,šedohnědý, olovově šedý, křehký, tenkomasý. Lupeny husté, vysoké, bílé.
Třeň až 150 mm, tenký, válcovitý, bílý, našedlý, dutý, bez prstenu, někdy vločkatý nebo příčně žíhaně rozpukaný, dole obalený vysokou volnou cípatou bílou pochvou. Dužnina bělavá, vodnatá, velmi křehká, neměnná. Chuť nasládlá, vůně nevýrazná.
Možná záměna:
Muchomůrka oranžová (Amanita fulva) je jinak zbarvená ,také muchomůrka žlutoolivová (Amanita umbrinolutea) připadá v úvahu, pochva však po poranění červená. Společné znaky muchomůrek bez prstenu (pošvatek) jsou: plodnice s plachetkou, bez prstenu, klobouk tenkomasý, na okraji daleko rýhovaný, třeň bez hlízy, ale s vysokou volnou cípatou pochvou a všechny jsou jedlé.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
