Křemenáč smrkový

Jedlá houba. Roste od června do října nehojně a roztroušeně ve smrčinách.

Latinsky: Leccinum piceinum

Jedlý ……………… Křemenáč smrkový je jedlý, ale v Červeném seznamu je uveden jako téměř ohrožený druh, měl by se tedy raději chránit.

Doba výskytu: červen až říjen

Roste nehojně a roztroušeně ve smrčinách, kde tvoří mykorhizu se smrkem ztepilým Picea abies.

Klobouk až 140 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý, nakonec poduškovitý, hnědooranžový, hnědorezavý nebo červenohnědý, povrch klobouku je jemně šupinatý, později často přitiskle šupinkatý.

Rourky jsou vysoké až 20 mm, v mládí bělavé nebo lehce bělavě, nažloutlé, ve stáří nahnědle šedavé, póry mají zřetelný hnědošedý nebo šedoolivový odstín, během růstu vybledají do špinavě nažloutlého, našedléhonebo, špinavě bělavého tónu. Na poraněných a otlačených místech rourky i póry nejprve špinavě růžoví a potom tmavnou.

Třeň až 150 mm, téměř válcovitý nebo protáhle, kyjovitý povrch třeně je bělavý, pokrytý hrubými šupinkami, které jsou v mládí na horní části třeně bělavé, ale v dolní části jsou v raném stadiu šedohnědé nebo hnědé, později šupinky tmavnou, takže u dospělých plodnic jsou na celém třeni včetně horní části tmavě zbarvené černohnědé, černošedé nebo černé, na bázi třeně se někdy vyskytují modré nebo modrozelené skvrny.

Dužnina je bílá nebo bělavá, po rozkrojení klobouku a v horní polovině třeně nejdříve nabíhá do špinavě růžové, potom silně tmavne do špinavě šedofialova, hnědošeda nebo černohněda, nakonec místy zčerná, v bázi třeně se zbarvuje do modra nebo modrozelena. Chuť je mírná, vůně příjemná, nenápadná.

Možná záměna:

Křemenáč smrkový se nejvíce podobá křemenáči borovému (Leccinum vulpinum), křemenáč borový se liší mykorhizní symbiózou z borovicemi a jeho dužnina nečerná jen trochu šedne.

Autor textu: Dalibor Marounek, autor fotografie: Martin Kříž

Fotogalerie: