Křemenáč osikový

Jedná se o nejběžnější druh křemenáče.

Latinsky: Leccinum aurantiacum

Jedlý ……………….. Je velmi chutný, hodí se i pro sušení.

Doba výskytu: léto až podzim

Najdeme jej například pod osikami, topoly či břízami. Má jasně oranžovou barvu klobouku a tak lze jeho plodnice spatřit i na větší vzdálenost. S oblibou roste ve větším množství. Zaměnitelný je za křemenáč březový, který má ale na třmeni tmavé šupinky, které křemenáč osikový nemá.

Klobouk je široký 40-150 mm, červeně oranžový až tmavě cihlově oranžový, jemně plstnatý, nelesklý, masitý, v mládí polokulovitý až kulovitý. Pokožka klobouku přesahuje okraj, tvoří blanitý lem a u mladých uzavřených plodnic přesahuje na třen. Později je klenutě rozložený a má stále patrný blanitý okraj.

Trubky jsou vysoké 6-30 mm, kolem třeně volné, bělavé, později šedavé, husté. Ústí jsou středně jemná, bělavá, ve stáří zahnědlá.

Třen je dlouhý 40-150 mm a tlustý 15-40 mm, v mládí mírně břichatý, později válcovitý, tuhý, nerovný, hrubě sítnatě šupinatý. Šupinky jsou zpočátku světlé (bělavé), později červenohnědé, směrem dolů tmavší. Dužnina je na řezu zprvu bělavá, později červenohnědá až zcela tmavá. Na spodu třeně mění po dotyku barvu do modrozelená, později otlaky také úplně ztmavnou. Mladé plodnice mají dužninu velmi jemnou, pevnou a chutnou, u starších v klobouku dužnina měkne, ve třeni tuhne a vysychá. Málo červiví. Chuť i vůni má příjemně houbovou. Výtrusy jsou velké, vřetenovité, hladké, žlutohnědé. Výtrusný prach je hnědý.

Možná záměna:

Podobně jako křemenáč březový je také jedlý a opravdu chutný. V kuchyni je všestranně použitelný a je velmi ceněn i na trzích pro své zdravé a pevné plodnice i celkově pěkný vzhled.

Záměna s jedovatými houbami nehrozí. Lidově se křemenáči osikovému říká např. osičník, červenáč osikář, vosičník a na Slovensku komprda.

Autor fotgrafií: Dalibor Marounek

Fotogalerie: